Reklama

Reklama

Vrah ve mně

  • USA The Killer Inside Me (více)
Trailer

Kontroverzní kriminálka Vrah ve mně režiséra Michaela Winterbottoma, natočená na motivy knihy Jima Thompsona z 50. let, vypráví příběh dvojího života šerifova zástupce Lou Forda z malého texaského města. Charismatický, skromný mladík má temnou stránku – nenávist vůči ženám. Tak postupně odhalujeme, že se jedná o nebezpečného psychopatického sériového vraha. Ve filmu černějším než film noir se ukáže, že temné tajemství nemá pouze Lou... Podle režiséra jde o napínavý příběh, jenž vybízí k zamyšlení nad formami lidského násilí. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (198)

Flipnic 

všechny recenze uživatele

Excelentní psychologické drama a sonda do duše psychopata (neplést si s úchylákem či tak ...) a sociopata. Inteligentní mladík od policie se dostává stále více do spirály vraždění, aby vyhladil jeden důkaz za druhým, lidé ve městě umírají. Jeho ineligence je zpočátku silnou zbraní, ovšem v poslední části filmu vidíme již jeho naprostou proměnu v "šílence", jehož primárním cílem je zabíjet a ničit - zatímco původní cíl byl pouze si bokem ulít podvodem nějaké prašule ... Odkaz na Freuda, fotografie a vzpomínky na úchylnou mámu, přistižení bratra při znásilnění 5ti leté holčičky v autě dávají jasný odkaz na silně psychologicky laděný příběh, který nechává zdánlivou kriminální složku jen jako kulisu. Hodně rozpačitě na mne působila ústřední znělka, která dělala z filmu jako by do nebe volající černou komedii, ovšem její text naznačuje, že nikoliv jedinec, ale celá společnost se podílí na občasném vzniku takovýchto stvůr, jako je hlavní hrdina ... Je to hodně dobré, dobře zahrané, ale strašně záleží, z jakého úhlu se divák na film dívá. Mne prostě dostala vyloženě ta psychologická rovina. Film obsahuje dvě scény neskutečně brutálního násilí na ženách, které rozhodně nemají v běžné USA produkci obdoby, takže pozor, tyhle scény mohou silně traumatizovat ... ()

rowdys 

všechny recenze uživatele

Killer Inside Me je film, ktorý bez znalosti predlohy vôbec nefunguje, aspoň teda nie v podobe, ktorú dal dokopy Winterbottom. Bavilo ma sa na to pozerať od začiatku do konca, pretože som naivne veril, že príde moment, ktorý vysvetlí Affeckovu motiváciu, lebo hoci flashbacky všeličo naznačili, ani v jednom prípade samotné pohnútky nejustifikovali. Aký-taký šmrnc tomu dávala aspoň dobová atmosféra a keď sa zamyslím, tak noir bol to jediné, prečo som si film vlastne chcel pozrieť. Aspoň v tomto smere vôbec nesklamal. ()

Reklama

Fiftis 

všechny recenze uživatele

Kedže som si neprečítal o čom film bude a nepozrel som si ani fotky, film bol pre mňa samým prekvapením. Bol šitý priamo na mňa. Ale chápem nižšie hodnotenie užívateľov. Tento film niekomu sadne a niekomu vôbec. Už intro ma zaujalo svojou obrázkovou formou a skvelou hudbou. Ďalej čo herec to známa tvár. Za zmienku hlavne stojí výkon Simona Bakera. Kate Hudson to veľmi pristalo v tejto dobe. Vozový park sa bude páčiť všetkým nadšencom klasických áut. Film bol veľmi násilný ale nieje zlé keď sa taký film raz za čas objaví. Finále ma tiež potešilo, tiež to nebol klasický kriminálny koniec. PS: Filmy hodnotím podľa toho, ako ma bavili po prvom zhliadnutí. Netvrdím že je to film, ktorý si budem chcieť okamžite zopakovať. ()

Sobis87 

všechny recenze uživatele

Jelikož jsem obeznámen s filmografií Michaela Winterbottoma pouze v rozmezí let 2003-2010 – tedy počínaje fascinujícím filmem Code 46 – nebudu tím pádem brát ohled na filmy předcházející. Ze zkušeností s oněmi novějšími počiny si dovoluji tvrdit, že tento progresivní filmař nedokáže uspokojit mainstreamové publikum, a to z jednoho prostého důvodu – ani se o to nesnaží. Reflexní a narativně vrstevnatý Tristram Shandy, artová a sexuálně explicitní drobnokresba vztahu v Devíti písních, pseudodokumentární „nudné“ drama Síla srdce nebo již zmíněné melancholické minimalistické sci-fi Code 46 balancující na hraně spirituality. Vrah ve mně se nejvíce podobá právě Code 46, neboť u obou filmů je k určitému „hollywoodskému“ žánru přistupováno značně progresivně. Winterbottomova novinka – mimochodem adaptace brakového románu – spadá do žánru film-noir, který vznikl ve 30. letech 20. století, vedle klasických žánrových prvků se zde však vyskytují i prvky moderní, díky čemuž by se Vrah ve mně dal označit i za neo-noir. Při projekci jsem si několikrát vzpomněl na Kieœlowského Krátký film o zabíjení, neboť u obou filmů je hlavním cílem především profilace pokroucené mysli, dramatické vyústění ve vraždu a díky famóznímu výkonu Caseyho Afflecka je celá ta podívaná, kdy se z kauzality vyplynuvších násilných aktů stává jednoduchá obsese, neskutečně intenzivní. Pokaždé, když se z milého zevnějšku titulního antihrdiny vyloupne jeho temné násilnické já, je to moment šokující, krutý a děsivě mrazivý. Myslím si, že scéna, ve které se městem pochvalovaný šerif snaží ubít k smrti prostitutku v podaní Jessicy Alby, bude strašit v mysli nejen diváky se slabší povahou a rozhodně se nejedná o jediný moment, kdy člověku zatrne. _____ Vizuálně je Vrah ve mně taktéž na pomezí mezi klasickým a moderním. Prvně Winterbottom natočil celý film barevně (bratři Coenovi svou poctu noir Muž, který nebyl udělali černobíle, stejně tak Soderbergh své Berlínské spiknutí) a dává přednost měkčímu melancholickému svícení před zlověstným tvrdým světlem, díky čemuž ony brutální výjevy vyzní více nečekaně a nepatřičně vůči zdánlivě idylickým 50. létům, v nichž se film odehrává. V některých momentech film dokonce hýří barvami natolik, že připomíná propagační plakát amerického stylu života na idylickém předměstí. V kontrastu s touto vizuální novostí v rámci žánru pak Winterbottom servíruje ikonické obrazy, které dávají vzpomenout na Maltézského sokola nebo Hluboký spánek. Celková atmosféra malebného amerického městečka pak v kontrastu s hnusem, který bublá pod jeho povrchem, připomíná charakter samotného hrdiny – pohledného sympaťáka, v jehož nitru rezonuje čiré zlo (či snad zlost? zlá nemoc?). Jako některé z předešlých Winterbottomových filmů se může i Vrah ve mně zdát vzhledem k celkové délce narativně strožejším a je pravda, že některá ta dramata vřou spíše pod povrchem, stejně tak je třeba do psychiky charakteru proniknout s vlastním aktivním přičiněním. Winterbottom byl „vždy“ (opět upozorňuji na neznalost filmů před r. 2003) hlavně požitkářem, který s divákem komunikuje skrze atmosféru, hudbu a melancholické (či naopak kruté) obrazy. Nechce po něm, aby si nechal vyprávět do detailu vypiplaný příběh, nýbrž aby si ten příběh přímo prožil. A toto Winterbottom jakožto jeden z nejprogresivnějších režisérů balancujících na hraně mainstreamových žánrů a artu zvládá na výbornou. P.S.: To, jak jsou divákovi předkládány indicie pro konstrukci možného motivu vrahova běsnění, aby se vše nakonec zvrhlo čirou obsesi, mě velmi potěšilo. () (méně) (více)

TeeAge

všechny recenze uživatele

|| Scenár: John Curran / Jim Thompson, Michael Winterbottom | Hudba: Melissa Parmenter | Produkcia: Bradford L. Schlei | Distribúcia: Icon Entertainment International (UK/Australia), IFC Films (US) | Štúdio: Revolution Films, Hero Entertainment, Indion Entertainment Group | Rozpočet: 13 miliónov $ | Tržby: 3,976,222 $ || ()

Galerie (45)

Zajímavosti (7)

Reklama

Reklama