When You're Strange
The Doors - When You're Strange
When You're Strange
Režie:
Tom DiCilloHrají:
Johnny Depp, John Densmore (a.z.), Robby Krieger (a.z.), Ray Manzarek (a.z.), Jim Morrison (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Janis Joplin (a.z.) (více)Obsahy(2)
Americký rockový dokumentární film s komentářem Johnnyho Deppa.
Proslulý nezávislý scenárista a režisér Tom DiCillo (nar. 1953) využil v dokumentu o slavné rockové skupině The Doors: When You're Strange pouze pečlivě nashromážděné filmové a fotografické archivní materiály. Vyhnul se tak vzpomínkám pamětníků a na pozadí politické a společenské situace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořil nepřikrášlený portrét skupiny The Doors a především jejího zpěváka Jima Morrisona (1944–1971). Ten se svým krátkým bouřlivým životem nejvíc zasloužil o rozporuplnou pověst skupiny. Sebestředný Morrison (který původně studoval film!) se stylizoval do role pohledného a vyzývavého mladíka, ovšem drogy, alkohol a řada excesů při vystoupeních i mimo ně ukončila předčasně jeho život a tím i kariéru The Doors. Jejich hudba však žije dodnes a je nedílnou součástí doby, jak dokazuje např. Coppolova Apokalypsa, využívající působivým způsobem jejich skladbu The End. Dokument nás seznamuje se stěžejními událostmi i koncertními vystoupeními skupiny a je doprovázen důkladným komentářem v podání Johnnyho Deppa. Vznik, tvorba i rozpad skupiny jsou rovněž zobrazeny ve známém snímku Olivera Stonea The Doors (1991), v němž úlohu Morrisona přesvědčivě ztvárnil Val Kilmer.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (165)
Krásné pozastavení s pekelnou kapelou, které vládl král všech ďáblů. Dokument určitě neobsáhl vše, je svým způsobem stručný a zkratkovitý, ale podstatné věci sdělil určitě. Dost podstatné na to, aby si člověk mohl uvědomit, koho svět Morrisonovou smrtí ztratil. Skvělá atmosféra a profesionální nenucený komentář Johnnyho Deppa - další dva atributy, kvůli kterým by vám tento dokument neměl uniknout. ()
Naprosto perfektně zvládnutý dokument,o skvělé kapele a jejím geniálním frontmanovi,s podmanivým komentářem Johnyho Deppa.Dal bych cokoliv,abych mohl žít v době,kdy byla tahle kapela na vrcholu.Dnešní doba je zlá,krutá,umělá,vyvoněná,zkažená.Každý žije ve lži,nevkusu a omezenosti,jen aby nevyčníval z řady,měl ty správné přátele,kariéru atd.Z týhle doby je mi nazvracení.Proto poslouchám The Doors,proto píšu básně,proto píšu texty,proto strašně chlastám,mám plno vous,i když všichni řikaj ať se oholim,ať nepiju,ať píšu jiný texty....fuck off...this is my freedom.Moje svoboda kterou vyjadřuju nesouhlas s touhle dobou a zapíjím žal,že nemůžu žít v době Jima Morrisona,Jimyho Hendrixe nebo Janis Joplin.Proto jsem rád,že existují dokumenty a filmy jako je tento,při kterých můžu vždy zavzpomínat a zapomenout.Pane Diccilo,děkuji. ()
Je to už téměř 20 let od doby, kdy Oliver Stone natočil film THE DOORS. Po uvedení tohoto filmu rapidně vzrostl zájem o hudbu této legendární čtveřice a kultu Jima Morrisona. Myslím si, že i v případě tohoto originálního (výborný střih) dokumentu se tato úžasná hudba dostane dalším generacím, což je jenom dobře. Johnny Depp je známý svou slabostí pro Rock N' Roll, tím pádem propůjčení hlasu, který nás provází osudem jedné z nejlepších a nejvlivnějších rockových kapel pro něho muselo být obrovskou poctou. Pro mě, jakožto ortodoxního fanouška této legendy, dokument přinesl to, co už jsem viděl ve filmu a nebo četl v knize. Našli se tu však detaily o kterých jsem nevěděl (Manzarekovo hrání basové linky levou rukou, Jaggerova přítomnost na koncertě v první řadě (!!!)...). Oceňuji nápad s využitím scén z Jimbova pokusu o film (HWY: An American Pastoral). A v mých očích je to právě tento originální nápad, který dokument vyčleňuje od ostatních a posouvá o několik tříd výš. ()
Nemůžete shořet, pokud ve vás není oheň....Skvělý dokument, Tom DiCillo to prostě umí. Seskládané střípky ze záznamů koncertů i osobních, nepublikovaných záběrů života kapely, záznamů z nahrávání desek...jo, uměli to, do mrtě. Škoda té prokleté 27, která dohnala Mr.Mojo Risin v Paříži (hřbitov Père-Lachaise se o to více stal poutním místem a Jimův nenápadný hrob nejvyhledávanějším bodem v jeho uličkách). ()
Těžko přicházet u Doorsů s něčím novím. Přesto Tom DiCillo přišel s velkou řadou archivního materiálu, podchytil ty nejpodstatnější fragmenty kariéry Doors a Morrisona jako osobnosti a sehnal Johnny Deppa, jehož komentář k téhle skupině sedí více než dobře. Za mě spokojené čtyři hvězdy, možná že ta čtvrtá je však kvůli Doorsům samotným... ()
Reklama