Nedodržený slib

Výborný filmový příběh, který má i po 66 letech od skutečné události stále co říct. Já už viděl ve svých letech (mám 5 let před penzí) hodně, hodně snímků pojednávajících o bezprávích, křivdách a násilnostech, které se tehdy na Židech páchaly. Můžu ale s klidným svědomím napsat, že se nikdy nejednalo o příběhy z válečného období Slovenského státu a o jednání Hlinkovy fašistické gardy. Z tohoto hlediska je pro mě osobně tento filmový snímek více než zajímavý. Obzvlášť, když je překvapivě natočen natolik profesionálně, jako tento. (05.09.2011)

Je to veľmi pekný, dojímavý a smutný príbeh s tematikou antisemitizmu, ktorá ma odjakživa zaujíma, no boli chvíle, kedy som mala problém dostať sa naplno do deja. Kinosála a jej čaro máva na mňa zväčša veľký vplyv, no tu to až také silné nebolo. Inak oceňujem filmárske kvality tohoto slovenského filmu. Ťažké rozhodovanie medzi 3 a 4*, momentálne dávam teda "iba" 3*. (15.06.2009)

Jakkoli jde o (zatím) nejlepší Chlumského dílo, opět to funguje spíše po technické stránce než kvůli příběhu. Největším problémem se stala naddimenzovaná stopáž, která zejména v expozici neopomenula nic z klišé podžánru „Židé za druhé světové války“. Potom už se film naštěstí rozeběhl zajímavějšími a méně předvídatelnými směry. V hereckém obsazení figuruje množství výborných herců, byť v malých rolích, ale klíčové bylo obsazení Sama Spišáka, který film dokázal přesvědčivě utáhnout. (10.07.2009)

Ono v podstatě každému městu a jeho minoritě by se na památku mohl natočit nějaký ten pomník... Neměl jsem s filmem problém, nepáčí z diváka city, nehrne šílený dialogy ani zběsilé scenáristické zvraty, jenom mi prostě z hlediska své výpovědi přišel úplně zbytečný. Navíc bych stříhal, protože ti partyzáni (a šachy!) už byli spíš pro zlost. Poslední měsíc jdu tak trochu "po stopách Jiřího Chlumského" a jeho "Sedm dní" i "Venuše" se mi líbily víc.Trochu paradox, že ostudnou epizodu slovenských dějin dali natočit Čechovi :-) (23.09.2013)

Už dlouho u nás nevzniklo dílo tak poctivé a s tak silným příběhem. Pro režiséra Jiřího Chlumského jde dokonce o jeho zatím nejlepší film. ____ Jistě, je to tisící dvacátý druhý příběh o židech za holocaustu, ale nakonec je v umění vždy nejdůležitější nikoli ono "co" ale "jak". A Nedodržený slib vypadá jako cosi zapomenutého v 80. letech, kdy díky Barrandovu mohla vznikat dobrá žánrová díla, a "koncentráčnický" či "partyzánský" film jsou žánry, které vyžadují řemeslo a produkční zázemí. Od starých filmů z osmdesátek se Nedodržený slib liší hlavně technicky, vynikajícím zvukem. Ale objevují se tu i dříve zakázané či problematické motivy, jako jsou vyznání víry či tematizace Tisa jako kněze. ______________ Připadá mi hrozné, že Česká televize, která byla koproducentem Nedodrženého slibu, z malicherných důvodů zabila jeho propagaci. Komusi z ČT se znelíbil kdosi z tvůrců filmu a nasmlouvané pouštění upoutávek bylo z největší části přesunuto do absurdních nočních a ranních hodin, kdy se na televizi skoro nikdo nedívá. Byrokrati si odškrtli kolonku "propagační penzum splněno", ale že přitom poškodili dílo, na které můžou být pyšní a které dokonale splňuje kritérium veřejnoprávnosti. Nikdy mě nepřestane překvapovat taková lidská malost, že někdo takhle zlomyslně zničí práci lidí, s nimiž přitom má (smluvní) povinnost spolupracovat. Kontrast vynikne zvlášť, pokud porovnáme, jak se k Nedodrženému slibu chovají na Slovensku a u nás. (05.06.2009)