Nedodržený slib

Překvapivě povedené drama o anabázi slovenského Žida druhou světovou válkou a osudech celé jeho široké rodiny. Možná právě ono: "široké", je trochu kamenem úrazu, protože epizody a motivy se trošku tříští, takže i přes dlouhou stopáž mi chybí prostor pro ztotožnění se s myšlením hlavní postavy, nehledě k tomu, že se mi o něm autoři ani moc nesnaží povědět. Nicméně i tak to zůstává velice naprůměrným vyprávěním o slovenském, německém, ruském a polském antisemitismu. (18.09.2010)

No sorry ale nie. Pre mňa je téma fašizmu a holokaustu kolískou silných scén a príbehov. Tá zlosť čo vo mne vrie pri pozeraní Pianistu, alebo Schindlera ma nutí nadávať, bohovať a kopať do vzduchu. Po dopozeraní Obchodu na Korze som sa nevedel dva dni spamätať. A potom príde "ďalší" veľkofilm o holokauste made in SK a celý čas som sa musel zamýšľať, komu prišiel Novákov scenár hodný zaplatenia. Tak zfušované repliky bez emócií a vyhrotených scén som ešte nikdy nevidel. Keď je vám vlastne jedno čo sa s hrdinom stane, pretože hrôzy nevidí a my vieme, že to prežije aj napriek všetkému, tak je zle. Pritom hudba skvelá. Herecký predstavitelia, až na pár výnimiek znesiteľný, dokonca dobrý. Ale po dokončení zostal pocit zbytočného príbehu, ktorý nemal veľmi koho chytiť za srdce. Pretože čo sa vlastne stalo? Friedmann to nejako prežil. S cudzou pomocou, s vôľou a pritom sa nemal až tak zle. Ak vám vyfajší Vica Kerekes, tak sa jednoducho nemôžete mať zle! Film tak strašne uväznený vo svojej snahe byť veľkým a výpovedným, že zabúda na to najdôležitejšie. Hrdina musí čeliť dráme a musí byť natoľko ľudský, že po divákovom stotožnení je to divák, ktorý čelí zverstvám tej doby. Hanba poslať niečo takéto na oscara a hanba to vydávať za veľký film. Je plný veľkých hercov, ale veľkosti je tam pramálo. Spišák dobrý, ale celý film emotívne neutiahne. A tvorcovia si to asi uvedomujú, lebo mu na tie emócie nedajú ani priestor. Sklamanie. (03.08.2014)

Plytké,Plytké, Plytké, Plytké, Plytké, Plytké, Plytkééé, taký je môj dojem z filmu. Zbytočný priestor pre partizánov, zbytočný veľa v kláštore, takéto veci v amerických filmov vidíme v skratke a paradoxne práve preto fungujú silnejšie. Prečo americký? Lebo myslím tak chcel vyzerať, alebo sa podobať tento film resp. vizuálna koncepcia tohto filmu. Český režisér o slovensku. Zvláštne.."Viete, je úplne jedno či ten Friedmann existoval alebo nie, ide o príbeh o dobrú historku. Ak má v sebe posolstvo a ponaučenie, koho by zaujímalo že sa to naozaj stalo? Stalo sa to, pretože sme to pri jej rozprávaní cítili a prežíval s hlavnou postavou." A prežívali? Ja teda nie. Je to priemerný film ktorý mohol byť skvelí, možno s iným režisérom a scenáristom. Kamera sa dala, aj strih..Silná téma, ktorej sa nepodarilo dostať sa až do diváka, tesne pred ním sa zastavila. Teda aspoň predo mnou.. Škoda že si napr. neprečítali poučky amerických filmárov o budovaní deja, napätí a emócií..Tvorcom patrí obrovské uznanie za spracovanie, a to je tak všetkOo. (01.07.2011)

Přiznám se, že už jsem dlouho neviděl výborný slovenský film. A přiznám se, že jsem ještě neviděl žádný slovenský pohled na konečné řešení židovské otázky na Slovensku. Až teď s tímto snímkem. Je to dílo na skutečně vysoké úrovni. Sebereflexe, skvělé herecké výkony, nádherný soundtrack i věrohodné lokace a nádherné záběry na Tatry. Děj nás zavádí do období těsně po vzniku Slovenského státu. Začátek filmu je krásný a přenáší nás do doby před válkou, do doby rozpadající se Československé republiky. Přesto divák - snad proto, že tuší jak to asi s představovanými židovskými protagonisty příběhu dopadne - má neblahý pocit konce čehosi hezkého. Geniálně to charakterizovala odlepivší se známka s T. G. Masarykem ve sklenici vody. Jako by to bylo rozloučení s mladou republikou, demokracií a svobodou. Zejména Židé cítí, že se nad nimi stahují temná mračna. Duchapřítomní využili zavčasu možností odjet pryč do Ameriky, Palestiny a někdy i bohužel do zemí, které záhy zaplavil šedý mor nacismu. Ti šťastnější se zachránili. Většina však nechtěla opustit své stařičké rodiče, své živnosti, obchody, majetky... Nesmět do obchodů, biografů a nosit potupnou žlutou hvězdu, bylo potupné ale dalo se to snést. Nikoho ani v nejmenším nenapadlao, že s každým dalším transportem mizí celé rodiny navždy. Netušilo se, že vlaky míří většinou do Polska do konečných stanic obehnaných ostnatými dráty s ohnivě kouřícícmi komíny chuchvalce mastného dýmu v povzdálí.... V té naivitě a snad i díky Vetchému mi snímek hodně připomněl film Všichni moji blízcí. I tam otec (Abrhám) nedá na varování a diví se při nákupu vily od původního majitele (Menzel) proč prchá do Ameriky ,, - co nám ti Němci mohou udělat? Akorát řvou... '' .Jak ale Martin prokličkovává s obrovským štěstím a náhodou nástrahami osudu, spíše mi připomněl film Evropa díky záměně identity. Hodně o této době čtu a některé příbehy lidí židovské víry (nemám rád slovo Židé) jsou neskutečné. často o osudu jedince rozhodla zdánlivá maličkost... A o tom je i tento příběh Martina Friedmanna. ----- Měl jsem velký zážitek a tohle dílo doporučuji vidět! * * * * (03.05.2013)

Jiří Chlumský má až příliš velké oči. Místo, aby se držel hlavního hrdiny, tak těká po různých událostech, ale samotné prožívání titulní postavy je pro něj jenom doplňkem. Za stejný rozpočet by se dal zválet stejně intenzivní film jakým byl Pianista, jen to by někdo musel umět nahlédnout do lidské duše. Takhle se ve filmu jen zrcadlí nenaplněné ambice, a to i přes vydatnou snahu některých herců. (18.08.2009)