Synku, synku, cos to proved

Dlouhou dobu jsem se po shlédnutí filmu rozmýšlel, jestli mu dám tři nebo čtyři hvězdičky. A stejně si nejsem pořádně jistý, jestli to konečné hodnocení ještě neupravím. Werner Herzog točí ty svoje blázny a jeden takový blázen se objevil i v tomhle filmu. Tenhle film ale není nic obvyklého. Tím Vás Herzog přesvědčí už v titulcích, kde zaregistrujete, že se na filmu, nejenom producentsky, podílel i samotný Lynch. Ta jeho atmosféra v tomhle filmu prostě cítit byla. Každopádně s tou změtí současnosti a minulosti jsem se tak nějak byl schopný vyrovnat. Prostě jsem před plátnem měl šílence. A Herzog ze současnosti přecházel do minulosti, aby mi vlastně vysvětlil a tak trošku očistil to, co se na začátku filmu stalo. Čekal jsem ale, že to bude mít trošičku hlubší myšlenku. Nejenom proto, že Herzog točí dokumenty o různých zapomenutých kulturách po celém světě. Nakonec jsem se ale žádného výraznějšího vysvětlení nedočkal a právě proto si pořád nejsem jistý, co si o filmu myslet. I tak...natočeno skvěle. Napětí se střídalo s krásnými záběry Peru, ale ve výsledku? Tak trošku taková prázdná schránka bez myšlenky. (15.03.2014)

Divočina a cílená provokace, která si z diváků místy nepokrytě střílí. Nejnovější Herzogův film sice dokáže pěkně lézt na nervy, mást a nezřídka zklamat, ale přesto zůstává zvláštním způsobem poutavý. Geniálně zahrané, bizarní postavy - Michael Shannon předvádí úžasnou jemnohru gest a mimiky, krásně zneklidňující je jeho labilní matka v několika nesnesitelně natahovaných scénách, ve kterých pocit trapnosti doslova téměř teče z obrazovky. Ano, to je kompliment! Herzog perlí, vydatně krmí své diváky drobnými detaily a "random" okamžiky. Úder blesku uprostřed Shanonova proslovu. Dlouhé jízdy přes kalifornské pseudomodernistické bungalovy s kaktusy a plameňáky. Vizuálně úchvatné outro a brilantní práce s kamerou ve scéně na eskalátorech. Střípky všedního života z několika koutů světa. Ruční kamera, která se cpe do obličeje statistům tak drze, že v jedné scéně (mexická venkovní hospůdka) dokonce jako by zapomněla na herce. Místy je těch podivností trochu moc, Herzog sklouzává do samoúčelného vrstvení prázdných symbolů, neudrží strukturu, postavy jen chrlí nesmysly a vnášejí nové a nové zmatky. Tady mi smrdí rukopis Lynche - Herzog ale na rozdíl od Pana Mystifikátora nikdy nesklouzává až do tak prázdné karikatury, je v tom určitá dřevitost, charakter. Můžete ten film milovat nebo nenávidět - zcela jistě o něm ale nelze říct, že by byl banální. Je to výzva. Troufnete si? (12.02.2011)

Herr Herzog se svými čtyřmi dekádami zdravého zájmu o šílenství, kterému svým umaštěným stetoskopem probrázdil snad každý záhyb nesvéprávného trupu. Ale tam to neskončilo. Michael Shannon je tu ve své obvyklé póze vyšinutého psychouše, jehož ujetost pomalu bublá směrem k převtělení do Orestatea říznutého špetkou náboženského fanatismu a všichni jeho herci soukmenovci mu zručně drží vlečku. Předchozí sonda do New Orleanského podsvětí prostřednictvím obskurního Nickyho a jeho bolavých zad byla jakýsi v bizarnosti střídmý předskokan My son, my son, what have you done, který skořápku racionality drtí přesněji než slimák vhozený do soustavy ozubených kol a pomalu spěje k úměrně bizarnímu závěru. Klíčem k nedocenění snímku jsou každopádně špatná očekávání, neboť vlk se zákruty mozkovými naladěnými na špatnou vlnu dokáže i chutnou ovečku vyzvrátit v oslizlou chlupatou kouli, tak se proboha živého ujistěte, do čeho jdete, abych jednoho nestanul jako hysterický Weissager lamentující nad špatným hodnocením dobrých filmů a situací na Blízkém východě. (25.06.2013)

Jak to může dopadnout, když se dají dohromady David Lynch a Werner Herzog? Jelikož mám pro oba pány slabost, pro mě do dopadlo na jedničku Film je inspirovaný skutečnou události a stejně jako v Herzogově filmu Woyzeck byl nebohý vojín dohnán k šílenství nevěrnou dívkou a despotickým velitelem, tady to byla hrdinova matka, zahrnující jej až nesnesitelnou láskou a péčí. Důležitou roli mají mnou oblíbení růžoví plameňáci, které má hlavní hrdina ve svém růžovém domě nejen v živém provedení coby McNamaru a McDougala, pozorný divák je zaregistruje také na dveřích garáže, ale i jako originální osvětlení, mísu na stole nebo motiv na skleničkách. Nehledě na to, že paní matka ve svém růžovém kostýmku plameňáka rovněž silně připomíná. . Pan Herzog zde zúročil svou zálibu v cestopisných dokumentech, ve filmu se podíváme do Peru, Mexika i Kanady, David Lynch do filmu pro změnu propašoval svou oblíbenou postavu trpaslíka (09.04.2011)

My Son, My Son, What Have Ye Done je spíše jakousi syntézou tvůrčích přístupů - Herzoga jako režiséra a Lynche jako producenta - než pouze čirým Herzogovým autorským počinem. Použití digitální kamery (s níž Lynch už nějakou dobu experimentuje), časté pohledy herců do objektivu kamery, spodní nasvícení tváří herců od zdrojů světla a hlavně značná divadelní (strnulá) stylizace vytváří absurdní až groteskně zvrácenou (lynchovsko-herzogovskou) atmosféru, narozdíl od Lynchových pozdních děl jde ale spíše jen o divnost, jež je determinována optikou jednotlivých postav - svět nevnímáme skrze hlavní postavu Brada (Michael Shannon), ale skrze jeho snoubenku a známého, podle jejichž vyprávění si divák konstruuje fabuli, tedy utváří celkový vševědoucí názor na hlavní postavu. [==] Ani herci tuhle podívanou v ničem nenarušují, jak je zmíněno v jednom z komentářů, protože hrají téměř to samé, na co je u nich divák zvyklý - Michael Shannon (Nouzový východ, Brouk), Chloë Sevigny (Americké psycho, Zodiac), Willem Dafoe (Americké psycho, Pokrevní bratři) a Grace Zabriskie (Městečko Twin Peaks, Zběsilost v srdci) - minimálně u Shannona a Zabriskie tohle stoprocentně platí. No a kam jinam děj filmu umístit, než na maloměsto nebo předměstí, kde v míru a poklidu žijí ti největší úchyláci a masoví vrazi schovaní za kulisy svých neuvěřitelně nevkusně upravených domů, kterých je za velkou louží jak zrnek písku na Copacabana... (17.01.2011)