Lůno

Tak spojovací článek mezi opočlověkem a homo sapiens nevyhynul, byl spatřen na britských ostrovech a dostal jméno Matt Smith, to vysvětluje jeho výběr, coby vhodného objektu ke klonování, já bych ovšem volila raději formaldehyd... Tolik k obsazení mužské role, která mně narušila veškeré soustředění v pod nehty zalézajícím, bezútěšném čekání na dozrávajícího milence. Konečný mírný nadprůměr tak vděčí námětu, nehostinné kameře, jedinému možnému konci a pasivnímu odevzdání se Evy Green. (15.10.2013)

Snímek "Lůno" má výborný nápad. Jsme v jakési nespecifikované budoucnosti, možná současnosti, a mladá žena se rozhodne, že si ve svém vlastním lůně nechá vyrůst klon své mrtvé lásky. Tohle je téma, z kterého šlo vykřesat strašně mnoho, protože to je morální šílenství jak blázen, ale povedlo se z toho vydolovat opravdu málo. (30.06.2017)

Příběh vyprávěný někde a někdy, neznámo kde a kdy, který v sobě skrývá velice zajímavé myšlenky, které mě v rámci filmu dokázali hlavně ke konci neuvěřitelně šokovat. Eva Green je každopádně opět skvělá a fascinuje mě, jaké postavy si ona pokaždé do filmů bere. Její oči na mě působili neuvěřitelně hypnoticky a tak byla radost na film koukat, i když to chvílemi pro samotné postavy bylo šílené utrpení. Zajímavý film, určitě stojí za to ho vidět a pak se nad ním dlouze zapřemýšlet, protože onen příběh je opravdu jeden z těch zvláštních, které jsem kdy viděl. Do toho umělecká působnost, která chvílemi šíleně nudí, ale naopak nádherná kamera, která ducha a atmosféru okolí, ve kterém se film odehrává, bravůrně vykresluje. (29.06.2012)

Najprv si ujasnime jeden fakt. Eva Green je krásna a talentovaná herečka, ktorá filmu dodáva potrebný nádych romantiky i smútku. Ďalej treba do nebies vychváliť náramne fascinujúce pobrežie, opustenú atmosféru stiesnených, no zároveň útulných priestorov malej chatky a všetky ostatné okolia/interiéry natáčania. Spočiatku sa jedná o značne netradične poňatý film, ktorý diváka dokáže svojou nenútenou romantikou chytiť za srdce a potom.. mu ho ku koncu tak trochu bezcitne urvať. Spokojnosť bola nesmerná, až kým na scénu neprišla možnosť "genetickej replikácie" Tommyho a s ňou spojený stereotyp a sterotyp.. a.. Dej sa prestal posúvať, všetko mierne stagnovalo a počiatočné nadšenie v priebehu času vyprchalo. Škoda, naozaj veľká škoda. [MFF Cinematik 2011, PN] (15.09.2011)

fliegauf sústredene, miestami meditatívne, občas až hypnoticky a hlavne výtvarne strhujúco rozpráva nielen príbeh o nekonečne a tom, či je etické a morálne ho prekonať z našej pozície smrteľníkov, o oprávnenosti, správnosti (či skôr nesprávnosti) zasahovania do prirodzeného chodu vecí a hrania sa na "boho", tiež však istú variáciu (a modifikáciu) "oidipovského" príbehu (freud by mal radosť) a nezvyčajný príbeh jednej neortodoxnej lásky; rozohráva to paradoxne ma malej ploche, no pocit komornosti kontrastuje s neustálym vizuálnym pripomínaním "nekonečna", v koncepčne geniálne zvolenej scénografii a výprave; a aj tak najviac potešia detaily: mŕtvy slimák v zápalkovej škatuľke, účesy evy green, prevrátený hrdzavý čln, socha tuleňa... režiisérovi sa podarilo príbeh zuniverzálniť zasadením do ne-času a ne-priestoru a tým úplne dôsledne dotiahnuť svoj pohľad na danú tému do nadčasovej platnosti; (01.04.2012)