Lůno

„Teď bych si s tebou mohl udělat, co bych chtěl.“ - „Do toho.“ Žena si porodí syna, vychová ho, vypiplá a pak přijde nějaká flundra, a matka je hned odsunutá bokem, no, kterou rodičku by to nezklamalo?! Jenže pomůže vypuzení vetřelkyně vůbec? Lůno je zvláštní film. Pro někoho i zvrácený, a to dvojnásob (klonování + incest). Hlavní hrdinka má možnost nadvakrát zpřetrhaný osudový vztah „obnovit“, ale je správné obejít přírodu a dát mu třetí šanci? Rebecca je zajímavá postava (i díky výborné Green). Bavilo mě hádat, co asi cítí, analyzovat ji i její motivaci. Ta je ostatně nejfatálnější a pod tíhou událostí se mění. A jestli divák přijme tu taktickou (?) pasivitu vůči „sokyni“, pochopí její chování potom? Myšlenka (podtržená koncem) je pak zřejmá a nejspíš i pravdivá, potud spokojenost. Horší je to s časem (replikant stárne rychleji? Anebo jen maskéři zaspali?), podobně jako „ozvěnami“ minulosti (jak Thomas tušil, že 1 z postav již znal?), za tyhle detaily 1* dolů. Mé první setkání s Fliegaufem každopádně dopadlo velmi dobře, těším se na další. (28.07.2019)

Evička se nám zamilovala a k tomu všemu se jí z dětské lásky vyklubala láska životní. To si alespoň děvečka myslela, dokavaď jí ten její "fešák" (Co na něm vůbec viděla?) nenatáhl bačkory. I rozhodla se Evča, že si z miláčka nechá naklonovat DNA a porodí si ho pro potěchu znovu. A ano, ta potěcha je tam opravdu na prvním místě, páč po k uzoufání nudné počáteční půlhodince je film už opravdu jenom o tom, jak se Evča snaží potlačit svou touhu synáčka přefiknout, na jeho věk nehledě. Na incest už je děvenka holt zvyklá ze Snílků, já si ale říkám, nebylo lepší, když toužila přefiknout nějakou tu školačku (Cracks), nebo osedmičkovaného hitmana (Casino Royale)? (05.04.2012)

Případ pro Freuda. Puritáni by mohli říct, že je to zvrhlé. Já říkám kontroverzní. Děj pomalu vleče, doprovodná hudba takřka neexistuje, ale překvapivě jsem to dokázal skousnout, možná proto, že tím vynikala napjatá atmosféra. Vadilo mi, že z dialogů nebylo jasné, jestli jde o klon nebo těhotenství. Samotný příběh je až trapně jednoduchý, ale nosné je to, jaké otázky přináší, to je síla. Pointa je taková, že člověk by si měl důkladně promyslet, co dělá; a také že nesobecký skutek často bývá dobrý skutek s určitou dávkou vypočítavosti (v dobrém slova smyslu). # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 1 | humor 0 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 5 (08.12.2012)

Chytrý a citlivý film, který diváka zkušeně navádí k přemýšlení nad věcmi, nad kterými možná za čas začneme vážně přemýšlet i mimo plátna kin. Méně je někdy více a všechny ty myšlenky a emoce ukryté pod povrchem a zdánlivě chladnými vizuály v závěru dopadnou se zdrcující tíhou i přes fakt, že postavy netrpí touhou (a velkým neduhem většiny filmů) verbalizovat svoje pocity. (21.04.2013)

fliegauf sústredene, miestami meditatívne, občas až hypnoticky a hlavne výtvarne strhujúco rozpráva nielen príbeh o nekonečne a tom, či je etické a morálne ho prekonať z našej pozície smrteľníkov, o oprávnenosti, správnosti (či skôr nesprávnosti) zasahovania do prirodzeného chodu vecí a hrania sa na "boho", tiež však istú variáciu (a modifikáciu) "oidipovského" príbehu (freud by mal radosť) a nezvyčajný príbeh jednej neortodoxnej lásky; rozohráva to paradoxne ma malej ploche, no pocit komornosti kontrastuje s neustálym vizuálnym pripomínaním "nekonečna", v koncepčne geniálne zvolenej scénografii a výprave; a aj tak najviac potešia detaily: mŕtvy slimák v zápalkovej škatuľke, účesy evy green, prevrátený hrdzavý čln, socha tuleňa... režiisérovi sa podarilo príbeh zuniverzálniť zasadením do ne-času a ne-priestoru a tým úplne dôsledne dotiahnuť svoj pohľad na danú tému do nadčasovej platnosti; (01.04.2012)