Lůno

Po mnoha stranách (a obzvlášť po té vizuální a psychologické) je Womb naprosto epickým dílem. Ve zdánlivě klidně plynoucím ději je maximum tenze a dechberoucích záběrů, to všechno propleteno velmi kontroverzní tématikou. A jediný pohled Evy Green ve mně dokázal vyvolat stavy panické úzkosti. Možná až mrazivě dobré, a snad i to je důvodem, proč se nemůžu odhodlat k plnému počtu. (11.08.2011)

Rozhodně jeden z těch hůře stravitelných filmů. Samotnou záhadou už je jen to, jak se člověk dostane k maďarskému artu s Evou Green v hlavní roli. Ta je, nečekaně, naprosto boží, doplněná Pánem času a částí castingu Hry o trůny. Futuristická myšlenka je rozhodně zajímavá a dalo by se nad ní debatovat dlouhé hodiny. Tady je jeden z přímých následků rozvedený do dvouhodinového filmu, zabíhající do všech možných příjemných i nepříjemných detailů. Nejednou vás při sledování zamrazí nebo vám je i celkem nepříjemně. Přemíra vší té artové hlušiny, které mi ne vždy připadala správně umístěná nebo dobře načasovaná (některé scény byly natahované až moc), možná místy nudí, ale stejně je to v celkovém hodnocení velice silný nadprůměr. Při střízlivější stopáži by to bylo i pro diváka, který podobné umělecké kousky zrovna nevyhledává. (15.02.2015)

V hlavní roli velké hluboké oči Evy Green a šnek. Lůno má stejnou krevní skupinu jako Kód 46 nebo Neopouštěj mě a v tomto subžánru poetické sci-fi z nedaleké budoucnosti/alternativní přítomnosti je asi tím nejkomornějším, co v poslední době vzniklo. Svoji meditaci nad oidipovským komplexem Fliegauf situuje na chladné pobřeží severského ostrůvku (?) působícího dojmem bezčasí a vytržení z reality, do které nás letmo zasazuje pouze zmínka o Japonsku. Veškeré pnutí ve filmu vychází z interakce dvou ústředních postav, jejichž vzájemný vztah postupně prochází několika odlišnými fázemi. Jak příběh pozvolna plyne ke svému nevyhnutelnému vyústění, začíná být jasné, že tím nejkrásnějším tady nejsou precizně komponované záběry přímořských pláží nebo stěží postřehnutelný, ambientní doprovod Maxe Richtera, ale skrz naskrz altruistické jádro filmu, v němž dochází k láskou motivovanému sebeobětování ve prospěch pokračování jiného, milovaného života. "I keep dying :-(" "Try again :-)" (01.08.2011)

Případ pro Freuda. Puritáni by mohli říct, že je to zvrhlé. Já říkám kontroverzní. Děj pomalu vleče, doprovodná hudba takřka neexistuje, ale překvapivě jsem to dokázal skousnout, možná proto, že tím vynikala napjatá atmosféra. Vadilo mi, že z dialogů nebylo jasné, jestli jde o klon nebo těhotenství. Samotný příběh je až trapně jednoduchý, ale nosné je to, jaké otázky přináší, to je síla. Pointa je taková, že člověk by si měl důkladně promyslet, co dělá; a také že nesobecký skutek často bývá dobrý skutek s určitou dávkou vypočítavosti (v dobrém slova smyslu). # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 1 | humor 0 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 5 (08.12.2012)

Podobné Glazerovmu Birth, ale zároveň úplne iné. Spoločným prvkom je sexuálne napätie medzi dospelou ženou a dieťaťom. Neviem, ktorý z filmov bol natočený zaujímavejšie, ale obidva pojednávajú o zvrátenej intimite, alebo vzťahoch, ktoré by v reálnom živote boli odsúdeniahodné ale vo filme si udržiavate odstup a tak jednanie postáv viete pochopiť. Preto si aj môžete uvedomiť, že keby sa niečo také naozaj stalo, nebude to zvrátené ale prirodzené ako všetky ostatné city, len v bizarnejšej situácií. Možno som úchyl, možno skôr empatický, ale viem, že chcem takých filmov viac. (07.09.2012)