Počátek

Paradox: Falošne “superchytrý” film, ktorý skrze úžas nad dosiaľ nevideným vzbudzuje konzumne pohodlný pocit, že v ňom do seba všetko perfektne zapadá. Keby obsahoval skutočné emócie a nejakú myšlienku, keby osudovosť a naliehavosť čerpal z príbehu a nie iba z koule-rvoucně-robustnej Zimmerovej hudby, keby mi umožnil sa spojiť s postavami a nenechával ma iba žasnúť nad ich magickými dialógmi, zrejme by som onomu lákavému pocitu dokonalosti a výnimočnej udalosti podľahol. Ale týchto, pre FILM kľúčových hodnôt, tu nie je o nič viac, než je života v obraze monotónnej siluety šedivých mrakodrapov na pozadí päťdesiatročného sna Cobba a Mal. Inception je “iba” mimoriadne efektná matrixovská póza. (22.07.2010)

V minulé dekádě to byl Matrix, který ukázal, že akční sci-fi blockbuster může mít mnoho úrovní. Tato dekáda na to zatím marně čekala. A teď přišel Inception. V jednom komentáři asi nejde rozumně pojmout, v čem je tento film neuvěřitelně originální a zvládnutý, a v čem je docela schválně neoriginální a co mu - opět docela chválně - schází. Protože, když děláte film o "snu ve snu", jak chcete docílit opravdového emocionálního účinku? (Možná to zvládne úchvatná hudba, která se opět téměř ničemu nepodobá, ale i u ní víme, že to je součást konstruktu - tvoření umělých světů.) (16.07.2010)

"Nedokážu si tě vysnít v celé tvé komplexnosti. Dokonalosti i nedokonalosti. Podívej se na sebe. Jsi jen stín mé skutečné ženy. Líp to nedokážu. Pořád ale nejsi dost dobrá." U filmů většinou trvám na tom, abych je zcela pochopil, ať to hlavu bolí sebevíc. Tentokrát jsem od začátku tušil, že mozkové závity dostanou zabrat, ale míru jejich zatížení jsem nedokázal odhadnout. Výsledkem mého snažení je skutečnost, že děj filmu Počátek nedokážu srozumitelně převyprávět nezasvěcenému posluchači a netuším, zda všechny detaily nakonec spolehlivě zapadly do dokonalého celku. A musím se přiznat, že je mi to jedno. Beru celý snímek jako zábavnou filmovou hru a co se týká filmařského hračičkovství, tak v této kategorii u mne nemá Nolan žádnou konkurenci. (24.07.2011)

Od snů si přejeme, aby se staly skutečností. Doopravdy je zhmotnit nemůžeme, leda bychom k tomu využili filmovou techniku. Inception je dokonalý příklad toho, kdy se ze snů stává skutečnost, a my můžeme ze skutečnosti utéct do snu. Bohužel jej vnímáme přesně naopak jako hrdinové filmu. Dvě a půl hodiny jsou jako pár minut. (25.07.2010)

Pokial vo vas film vyvola jeden jediny pocit, a to ten, ze ste nasrany, tak je niekde nieco zle... Film, ktory je o snoch, o jednom z najneprijemnejsich pocitov v zivote cloveka, o pocite viny, a o snahe zmenit to, co sa uz zmenit neda, vo vas proste nutne musi vyvolat aj nieco ine, ako len tupe pozeranie na platno, na hodinky a postupne narastajuce nasranie, ze koho sa tu reziser snazi oblbnut poriadne suchym a plesnivym rohlikom. Ano, audio-vizual je skvely, teda az na zasnezenu part, kde som neveriacky krutila hlavou, ze co som snad na 356-tej casti Jamesa Bonda, ci co? Ale audio a ani video mi nestacia na to, aby mi stali chlpy. Chce to pribeh, chce to dobre spracovany pribeh a chce to hlavne postavy, ktore su vam sympaticke... Chce to ten "KICK", ktory Inception proste chyba. A navyse, ak presne viete, hoci ste sa vyhybali recenziam, trailerom, citaniu komentarov, aby ste isli do kina s cistym stitom, ako to dopadne a ako bude vyzerat posledna scena, tak to je kudla do zad aj pre otrlych, ako som ja. Som sklamana, nasrana a pevne verim a dufam, ze Nolan sa pozviecha a natoci opat nieco "kulervouce", ako je pre mna uz dnes klasika menom Memento... (24.07.2010)