Počátek

Po 30 minutách jsem film vypnul a řekl jsem si, že tohle tedy nezvládnu. Pak jsem si ale řekl, že když má film přes 90% hodnocení, tak ho přece musím vidět. Tak jsem si film pustil podruhé. Realita, sen, sen ve snu a ještě sen ve dvojitém snu....to už šly na mne mrákoty. Zřejmě má Leonardo DiCaprio velkou sílu v myšlenkách, neboť i na mne provedl "Inception". Také jsem upadl do hlubokého snu. Bohužel jsem ale nebyl napojen na myšlení s hlavními hrdiny, takže jsem nemohl sledovat jejich osudy. Neměl jsem sebou svůj talisman, neměl jsem architekta a chemika. Nevěděl jsem tudíž, co je sen a co realita. Matrace a polštář "Dormeo" udělalo své a já měl svůj svět. Pak jsem se probral. Nepadal jsem 40 minut v dodávce, ale matka na mne ječela, jestli nechci večeři. Film jsem si tedy pustil potřetí. Bylo to dlouhých 148 minut utrpení. Dávám 1* za líbezný hlas Edit Piaf, který mne čas od času probral. (13.11.2010)

Film tak dokonalý, až člověk cítí potřebu si u něj vyhonit. Dřív se snímkům jako Inception říkalo „dílo o muži, který se pere s minulostí a vnitřními démony“, dnes, když se tento koncept okoukal, tomu říkáme „perfektní ztvárnění mnohovrstevnosti a nejistoty reality“. Jen génius dokáže přehledně ukočírovat bordel pěti rovin, jen génius se drží vlastních slov, a sice že „základ musí být prostý“, jen génius dokáže točit neustále o tom samém tak, aby se jeho filmy zdály zcela odlišné. PS: se znalostí toho, v jak zbytečnou bouři ve sklenici vody se zvrhly zdejší pokusy o interpretaci jednoznačného Prokletého ostrova, se děsím, jak budou vypadat diskuze o tom, co znamená Nolanovo vpravdě jednoduché, vtipné pomrkávání na diváka v posledním záběru. Budou každopádně debilní, o to nemusíme mít strach. (22.07.2010)

„Desať rokov? Kto by chcel snívať desať rokov?“ – „Záleží na sne.“ Kedysi som napísal horor Plod noci, ktorý nikdy žiadne vydavateľstvo nevydalo a ktorý bol postavený na snoch, snívaní. Kvôli téme som si v knižnici študoval materiály a hoci to bolo asi okolo roku 2004 a tento komentár píšem v decembri 2010, téma snov je ešte i dnes stále tajomná. Nikto poriadne nevie, čo to sen je, oblasť je plná nevysvetliteľných záhad a rozhodne je viac otázok, ako odpovedí. Ešte i v 21. storočí je vec, ktorú prevádzkujeme (či chceme alebo nie) každú noc, obostretá záhadami. Preto ma Nolanov Počiatok po tejto stránke v podstate fascinoval. Nie, toto asi naozaj nie je hlúpy film. Našťastie, sny nie sú len na efekt. Nolan, ktorý si to zároveň napísal a s manželkou produkoval, efekt snívania naplno využíva. Nie je to kulisa. Je to pointa. Miestami som neveril, aké originálne veci vymyslel. A že mu na ne niekto dal 200 miliónov dolárov. Výborne investovaný rozpočet je ďalšia skvelá vec: v dobe, kedy sa vo filmoch počítačmi robia aj vrany, je super vidieť taký, v ktorom sú efekty vkusne použité na potrebných miestach. Často (najviac asi pri ohýbaní mesta) som takmer nedýchal. Plus potešia herci (Watanabe, Gordon-Levitt, Hardy, Dileep Rao, na rozdiel od JUNO sa mi tentokrát páčila aj už neotravná Ellen Page, Caine má len cameo) v čele s parádne namysleným hajzlom DiCapriom. Nolanova vízia je natoľko vizuálne strhujúca, že ju v podstate komplet obšľahol Marvel  keď v r. 2016 uviedol do svojho filmového portfólia postavu Dr. Strangea. (03.05.2011)

Jeden z najoriginalnejsich heist filmov za dlhu dobu a zaroven najosobnejsi Nolanov film v jeho doterajsej kariere. Inception v sebe spaja vsetky vyznamne motivy (v deji i v style), s ktorymi si Nolan doteraz pohraval a synergicky ich prepaja do funkcnej, hravej a pritazlivej symbiozy. Z vyskladanej pyramidy pozitiv mi s odstupom casu velmi imponuje uchytenie celeho konceptu - pribeh je o snoch -> o akcii i deji v snoch. Napriek tomu nie je vo filme takmer ziadna surealisticka scena resp. obraz, tak charakteristicka pre sen a jeho inorealitu. Prave naopak, obraz v tonoch chladnych farieb poskytuje priestor pribehu, ktory je v svojom vyobrazenom svete prisne logicky a kauzalny. Dalej, nejde o film zalozeny na twistoch resp. takmer neustalom obracani doteraz videneho. Iste, pribeh sa pochopitelne permanentne cely cas vyvija, nie je v nom nudza o moment prekvapenia, vratane "nejednoznacneho" zaveru (tak dejoveho ako i moralneho). Este raz ale opakujem, vsetko je podriadene logike a vysvetlenym pravidlam predkladaneho sveta. Najkrajsie to asi vystihuje zaverecna tretina filmu - pararelne sledujeme naraz v urcitom momente az 4 plany / urovne deja (v skutocnosti ich je pat, ale tu piatu - realitu tu neuvadzam, pretoze vo vztahu prestrihavania medzi jednotlivym urovnami sa vyskytuje len na zaciatku samotneho zakroku vnuknutia), pricom ani v jednom okamihu nie je problem sa orientovat, kde sa divak i postavy v tom okamihu nachadzaju. Logika vesmiru, ktory sledujeme, prenika az na uroven rozzaberovania jednotlivych sekvencii, resp. dlzky obrazov z kazdej jednej zo styroch urovni presne v priamej umere k tomu, akej relativite podlieha cas v spominanych jednotlivych urovniach. Inception predstavuje jeden z moznych vrcholov sucasneho inteligentneho high-end blokbasteroveho konceptu made in Hollywood. Je to hollywoodsky dream-team v svojej najlepsej sucasnej kondicii / podobe tak pred ako i za kamerou. (15.07.2010)

Počátek jsem plně docenila ve chvíli, kdy jsem se ho pokoušela odvyprávět. Vždycky jsem tvrdila, že všechno vyprávět lze: to usneš, něco se ti zdá, v příběhu toho snu znovu usneš, v tom usnutí a v jinym zdání se ti zase něco sní a ... Už jsem slyšela, že moje podání bývá poutavější než film, ale tady skládám bez boje a dmu se pýchou, že jsem tu precizní skládačku se všemi detaily stíhala a pobrala. Ano, né, nejsem Nolan, to nelze vyprávět, to se musí vidět! (13.08.2010)