Gulliverovy cesty

Jack Black se jako nesmělý čtyčicátník a s největší pravděpodobností i panic v nudné práci, shodou náhod a svou blbostí dostane do světa, ve kterém je obdivovaným i nenáviděným obrem. Vzhledem k obsazení se mohlo jednat o zábavnou taškařici pro celou rodinu, ale vtipu je zde absolutní minimum a ve většině případů film působí neskutečně trapně. (17.12.2019)

Black, hrající po sté svérázného rockera, je obézní Godzilla v šortkách a teniskách, co bojuje s liliputím Megatronem. Slovníkem Anthonyho Burgesse, autora Mechanického pomeranče: „Než znovu lukovat tento físíz, to raději 80 minut bušit gulliverem do zdi…“ Objektivně vzato, Letterman by si zasloužil, aby nad něj nakráčel 150-metrový Jonathan Swift a pochcal ho jak Douglas rybu, ale ten kluk je v tom nevinně. Vždyť dělá komedii v časech, kdy hranice mezi rozšafnou milostí a debilní trapností prakticky neexistuje a já věřím, že cílové publikum (mládež, dobíjející si čipy do školní jídelny) nejen, že zasáhl, ale i dostatečně literárně vzdělal a anglosaské satiriky je už možno v osnovách s klidným srdcem přeskočit.. (10.06.2013)

Chudák Swift by mohl rotovat v hrobu rychlostí blížící se rychlosti světla, z jeho satirických knih nezbylo nic, žádné zamyšlení, pusto. Pokud měl čirou náhodou tento film přiblížit Swiftovo dílo dnešním generacím - což by vůbec nemusel být špatný záměr - tak samozřejmě naprosto zklamal. Tohle je naprosté znásilnění literatury. Blackovy Gulliverovy cesty představují dokonalý koncentrát snad všeho, co na Novém novém novém Hollywoodu nesnášim, ať už je to celý rámcový příběh o chudáčkovy z podatelny, který si po pěti letech najde cestu k ženě svého srdce, nebo třeba muzikálový závěr, který tvoří jakousi plesnivou třešničku na dortu, naprostý vrchol (čti dno) tohoto díla, a u nějž pořád nedokážu pochopit, kde přesně se v tom filmu tak náhle vzal. (11.01.2011)

Nejtvrdší vzorek hulili tvůrci Tureckých hvězdných válek v roce 1982 a protože ten rok byla slušná úroda, rozhodli se, že archivují něco i dalším generacím.Čas od času se stane, že se archiv otevře a něco málo se nabije do skla (špeky se nebalí, protože pak by toho z archivu rychle ubývalo), udělá se pohodová atmosféra, skleněnka koluje a všichni přítomní se smějou i největším kravinám a napadají je věci, které jsou za hranicemi lidského vkusu a logiky.Tuto proceduru zřejmě absolvoval i tým kolem Roba Lettermana, jinak si totiž nedokážu vysvětlit, jak mohlo někoho napadnout (a poté ještě nepochopitelněji...i ztvárnit) tuto dementní (ne)komedii.Gulliver's Travels nejsou vtipným filmem, spíš dosti trapným, se spoustou totálně WTF scén (Jack Black močící na hořící palác v zemi Lilliputů...cože?), s logikou, která si udělala hodně dlouhou a dalekou dovolenou (během chvíle lilliputy postavený luxusní byt v lidské velikosti...cože kurva?) a tupým scénářem psaným 4 letým dítětem scénáristy.Zkomedializování klasických pohádek se nebráním, ale nesmí to být za cenu nelogičností a scén, které jdou za hranice absurdity.Gulliver's Travels jsou zklamání a s tím, že mám rád Jacka Blacka jsou pro mě zklamáním dvojnásobným - lepší 1*. (06.03.2011)

Co Gulliverovi chybí na scénáři, to dohání hereckým obsazením. Jack Black předvádí své typické kreace od směšné chůze až po zpěv, princezna v podání Emily Blunt je úžasná, generál Chrise "Roye" O'Dowda nemá chybu, Jason Segel v roli liliputánského parťáka nezklamal a Amanda Peet potěší už jen svou přítomností. Zkrátka zábavná oddychovka, kterou mnozí odstřelili "díky" českému dabingu. Já jsem naštěstí viděl film v originále. 70% (07.02.2011)