Iluzionista

Pokud se na film dívám jako na autobiografický dopis Jacquese Tatiho jeho dceři, dostává další (a hlubší) rozměr. I bez této indície je tenhle animovaný skvost pohlazením po duši, od atmosférické animace (která svou paletou barev a statickým pojetím prostoru připomíná první dva díly pc hry Broken Sword) po mile sentimentální scénář. Není třeba vysvětlujících gest nebo zbytečných slov, takový přístup přinutí diváka vstoupit do hry a účastnit se. Vnímat a nechat se unášet poetikou. Nebo poezií? (05.03.2011)

Je neuveriteľné ako minimum dialógov a ručná animácia dokáže priviesť k životu neuveriteľne citlivý a emotívne dospelý film. Chomet je známy tým, že jeho svet je komplexný, plný rôznorodých postavičiek a krásnej - podmanivej hudby. Ale ľudský presah tohto snímku je neuveriteľný. Aj keď sa tu nachádza pár komických situácií, sú skôr úsmevné ako vyslovene smiešne. Celý film stojí na dvoch veciach. Vzťahu kúzelníka a dievčatka, ktoré verí, že dokáže zázraky a na kúzelníkovi, ktorý sa tomu snaží uveriť. Ale všetko do čoho sa pustí, mu nevychádza podľa jeho predstáv. A potom príde koniec. Nádherne dojímavý koniec. To k čomu celý film smeroval bolo samozrejme jasné už od polovice filmu. Aspoň teda k čomu speje jedna z dejových línií. Tá druhá neuveriteľne prekvapila. Jedna sa o melancholický film, ktorý rozpráva o viere v zázraky, ktoré už dávno nie sú okolo nás. Viera v dobro a následný neúspech sú tu prezentované s jemnosťou a umiernenosťou. Film je pomalý a príjemný na pozeranie. A rozhodne vo vás niečo zanechá. Rovnako ako Trio z Belleville sa jedná o film, na ktorý len tak skoro nezabudnete. (11.03.2011)

Příběh bohužel vydá tak akorát na opulentní dvacetiminutovku, takže přes veškerou jeho krasosmutnost je ta hodina navíc velkou přítěží. Zato po výtvarné stránce se jedná o divokou orgii, Chometův talent pro karikaturu spojenou s nostalgií je nebetyčný a strefuje se mi přesně do skusu. Takže za natahované krasosmutnění slabší trojka, za obrázky pětka, dohromady taková slabší čtyřka. (15.07.2011)

Co Med zkazil, Iluzionista napravil. Kouzelná animace, jakoby z oka vypadla herní sérii Broken Sword. Oceňuji pěknou melancholickou atmosféru, vtípky, hudební doprovod, ale především krásný a smutný příběh, který je vyprávěn beze slov. Něco málo mi tam sice chybělo, ale i tak se jednalo o jeden z nejlepších filmů festivalu. (8/10) [MFFKV 2010] (12.07.2010)

Další neobvyklý animák od režiséra oceňovaného "Tria z Belleville", který svého tvůrce skutečně nezapře. Opět zde máme jednoduchý příběh, ve kterém se takřka nemluví a většina konverzace se smrskává na nevýrazné mumlání. Oproti již zmíněnému "Triu", které nebylo zrovna mým šálkem kávy jsem byl s "Iluzionistou" nadmíru spokojen. Přímočarý příběh o kouzelníkovi, který nemá moc peněz a tak cestuje po světě, kde v prázdných sálech či zatuchlých hospodách předvádí své umělecké kousky a jednoho dne potká dívku, která se k němu na jeho pouti přidá, má naprosto kouzelnou animaci, která oproti americké konkurenci, může působit poněkud kostrbatě ale ve své podstatě je krásná, neuvěřitelně detailní a převážně v exteriérech doslova úchvatná. Dalším plusem snímku jsou věřte nebo ne úžasné ale minimalistické herecké výkony, kdy se postavy nevyjadřují verbálně ale přesto poznáte co cítí a co chtějí říct, ačkoliv jejich činy nemusejí zrovna vždycky dávat smysl. Kdo viděl předchozí režisérův animovaný film, ví co může očekávat i v tomto případě. Jedná se o zvláštní film, který masový divák přejde mávnutím ruky ale ti, kteří mají opravdu rádi filmy a potěší je když se občas objeví něco neokázalého, neměli by si nechat "Iluzionistu" uniknout. (05.03.2011)