Iluzionista

Naprostou náhodou jsem ve Varech narazil na "poslední" film mého oblíbence Tatiho. To co jsem spatřil mne takřka dojalo - Tati se opět prohází po stříbrném plátně svým nezamněnitelným dlouhonohým pohybem. Tematicky se zabývá velmi podobným příběhem jako Chaplin ve Světlech ramp. Na rozdíl od Chaplina si však svůj snímek už sám nezrežíroval, a tak dnes můžeme být vděční pouze za film, ve kterém Tati jako by skutečně hrál, ale jeho režijní genialita komponující velké celky s dějem zjevujícím se takřka mimoděk, je ta tam.Sylvain Chomet skládá velkému umělci poctu, ale ne příliš doslovnou. Nechává se strhnout poetikou příběhu a nesnaží se Tatiho nijak napodobovat. Je to regulérní přístup, ale nemohl jsem se u sledování zbavit neustálého přemýšlení jak by Tati tu kterou scénu asi natočil. (06.09.2010)

Hezky nakreslený, poetický, komorní příběh vyprávěný beze slov. Je to všechno pěkné, ale na 90 minut je to trošku málo. Nemůžu říct, že by film nudil, minimálně se můžete ponořit do umění animace, a mezi tím hodinu a půl čekat na jiskru, která nepřijde. Iluzionistu zvolte, pokud chcete změnu, oddech od akce. Je to film dlouhý klidný večer. MFF Karlovy vary 2010 (26.07.2010)

Sylvain Chomet prostredníctvom klasickej kreslenej animácie a svojského groteskného poňatia postáv rozpráva v L'illusionniste príbeh, ktorý je možno jednoduchý, obyčajný a na prvý pohľad neoriginálny, ale veľmi dospelý a hlboký. A našťastie menej prvoplánový a šialený než krátky film Stará dáma a holuby. Skôr taký realistický. Príbeh o životom zmietanom iluzionistovi z Paríža a naivnej škótskej deve z vidieka, o ich skamarátení i postupnom odcudzení, ma naplnil melanchóliou, ako žiadny iný film už dávno nie. Miestami v animáku prebleskuje aj humor, ale Chomet je nekorunovaným kráľom smútku. A využíva k tomu len minimum dialógov, pretože silný príbeh a brilantná animácia sú jeho najsilnejšími zbraňami. (8/10) (17.08.2011)

Sylvain Chomet má po tomto filme za sebou svoj druhý celovečerný film. Opäť film animovaný, opäť nominovaný na Oscara. V skutku impozantné je pozorovať Chometov veľmi decentný režijný prístup. Prvé, čo vám pravdepodobne padne do očí bude veľkosť záberov. Celých 80 minút je vyskladaných z veľkých celkov. Spolu s kompozíciou obrazu tak dokáže dokonale vykresliť prostredie, v ktorom sa naše postavy Tatischeff s Alice pohybujú. Či už ide o exteriéry Edinburgu odetého do mrholenia, alebo zatuchnuté zákulisia, šatne a hotely. Chomet pomocou prevažne ručnej animácie, kde tu podporenej aj tou počítačovou, vytvára nostalgický a melancholický pohľad do doby povojnovej Európy, v ktorej už niet miesta pre starého iluzionistu. (08.03.2019)

první věc, která mne praštila do očí byla úchvatná stránka výtvarná (stejně jako Blizzard sem si hned vzpomněl na Broken Sword). Celej film je tak příjemně odlechčenej, poetickej a krásně plynoucí... K tomu skvělé vedlejší postavy dotvářejí tak specifickou atmosféru (hlavně šílený Skoťák). A do králíka jsem se asi zamiloval (05.12.2012)