Glee

No jó, vidět Glee před deseti lety, tzn. ve věku protagonistů, byl by to naprostý ráj. I s takovým zpožděním, se kterým jsem se do seriálu v rámci karanténního eskapismu pustil, je to ale stále boží, teda alespoň první série. Zbytek uvidíme. Zezačátku jsem si říkal, že to drží pohromadě jen díky skvělým hudebním číslům a člověk tak nějak musí odfiltrovat ten trash, který se děje okolo nich. Když se ale pronike pod povrch té extrémně přepálené a naivní stylizace, vykvete inteligetní dílo, které toho v oné nadsazené rovině ve skutečnosti vypovídá mnohem více (a funkčněji) než taková instantní depka ve stylu 13 Reasons Why. Témata, která roku 2009 Ryan Murphy vytáhl právě na půdě střední školy, kde se všechna společenská nenávist formuje a rodí, už dnes mohou působit jako samozřejmost, nicméně před dekádou taková inkluzivita a angažovanost zdaleka samozřejmá nebyla. Dokážu si představit, že to s postupem času začne být otravné, těch šest sérií působí jako docela zhůvěřilost. První je ale dodnes výborná a já klidně šlapu dál, lepší matroš pro usínání s písní na rtech pro rok 2020 najdu jen těžko. 1. série: 85 % Rocky Horror tribute, vánoční speciál, Kurt ve Warblers, snídaně u Tiffanyho a klasická porce soap-operového scházení se a rozcházení kvůli tomu, že tvůrci se v rámci zachování dynamiky bojí nechat dvě postavy příliš dlouho pospolu. Zázrakem to ale funguje a raising awareness ohledně sexu, alkoholu a šikany stále nejen není otravné, ale naopak neinvazivně baví. Jsem zvědavý, do kolikáté série na mě kouzlo Glee bude působit, zatím funguje takřka bezvýhradně. 2. série: 90 % První sérii rámovalo neplánované těhotenství, druhou šikana a coming-out, třetí je v souladu s blížícím se koncem střední školy pro jednotlivé postavy především o strachu z budoucnosti a o nutnosti zvolit si životní cestu. A funguje to opět bezvadně, bylo by vlastně perfektní, kdyby se tady vystavila stopka, protože Glee je nejsilnější v těch středoškolských starostech a úplně nevím, jestli chci postavy vidět čelit potížím vysokoškolského života či práce. Ona melancholická nálada nevyhnutelně se blížícího konce jedné životní etapy je tady vystižená bravurně a díky tomu, že je každá série tematicky skutečně trošku jinde, nevadí ani ten dokola opakovaný soutěžní vzorec. Ostatně, v těch dílčích odchylkách spočívá ozvláštnění rámce a z něj vyvěrá divácká potěcha. Plus jsou ve třetí sérii zatím suverénně nejlepší hudební čísla (Smooth Criminal, La Isla Bonita, Not the Boy Next Door, PARADISE BY THE DASHBOARD LIGHT a další). Furt velká láska, ale vážně se bojím, co přijde s opuštěním McKinley... 3. série: 90 % Škoda škoda, čtvrtá série na jednu stranu naplno ukáže potenciál, že Glee fakt mohl být nekonečnej seriál s organicky se měnícím osazensvem, ale současně nedokáže tenhle potenciál naplňovat. Zaprvé, nová parta hrdinů je neslaná nemastná (Marley je cute as hell, ale zároveň totálně chcíplá figura, nahoru tahá leda dyslektik Ryder). Zadruhé, opouštění a dospívání dosavadních protagonistů není zrovna ladně zvládnuto, takže někteří (Kurt, Rachel, samozřejmě i všichni, co ještě neodmaturovali) zůstávají v centru dění, zatímco jiní (Mercedes, Puckerman, Quinn) se podivně a nahodile objevují ve službách fan-service. Každá z předchozích sérií navíc měla červenou nit v podobě velkého tématu nad rámec jednotlivých epizod, to tady absentuje. Dík za Pomádu, Kate Hudson a rozchodový díl, jinak ale přecházíme do fáze tápání. Díl se střelbou na školách blitka, která totálně narušuje koncept celého seriálu. 4. série: 55 % Quaterback je nestoudná ždímačka emocí, která funguje snad až příliš dobře, jinak ale pátá série jedno velké meh, které definitivně rezignuje na jakoukoliv kontinuitu. Postavy, s nimiž se člověk od začátku čtvrté série sžíval, jsou odhozeny stranou, Glee už definitivně není o Glee a hysterická stylizace už mimo střední školu nepůsobí koncepčně, ale pouze otravně. Šestku si z úcty k úvodním třem sériím dám, ale už je to trápení... 5. série: 35 % To rozloučení začíná suprově, první asi půlku série jsem si dost užíval dynamiku návratu na Lima High, integraci nových tváří a opět parádní hudební čísla. Ten spěch, který s sebou nese zkrácení poslední série na 13 dílů, si ale v druhé půlce nevyhnutelně vybírá daň. Klasické Glee problémy (neexistující kontinuita, neschopnost funkčně využít příležitost nové tváře skutečně zapojit do hry) jsou tím ještě posíleny a fakt, že na konci dostane před hudbou prostor spíše loučení, je sice logicky, ale z diváckého hlediska dost vysírací. Předposlední díl největší zbytečnost v televizní historii. Ale to I Lived jsem si užil, to je jasné. Kdyby Glee skončilo po třetí sérii, jde do TOPky, takhle je to uznaně kultovní audiovizuální obsah, který neudržel otěže konceptu a začal být otravný i pro lidi, kteří jeho otravnost původně oceňovali jako inteligentní stylizaci. Ale na spoustu momentů budu vzpomínat s láskou, to jo. 6. série: 65 % (14.11.2020) (méně) (více)