Vrahouni

Bavila jsem se slušně, jen ta druhá půlka filmu mi připadala kompletně postavená na hlavu, když se najednou úplně ze všech stali zabijáci, to jsem si musela klepat na čelo, to bylo tak trapný a absurdní (asi to mělo být vtipné...?), že jsem musela snížit na hodnocení ze tří na dvě, protože se mi z toho totálně nadzvedly mandle... (31.12.2010)

Kariéra Katherine Heigl má povážlivě klesající tendenci, od Zbouchnuté přes 27 šatů (pro mě osobně vrchol její komediálně-romantické kariéry) k průměrnému Chceš mě, chci tě (klika, že má vedle sebe Butlera) a nakonec k tomuto nudnému!, nudnému!!, nudnému!!! počinu. Nechápu význam tohoto filmu, protože je zábavnější dívat se do mikrovlnky (vypnuté).1/10 a ta 1 je za odvahu toto uvést do kin a neustále chlastající a poměrně vtipnou matku! (24.11.2010)

Při pokusu zjistit, která z letošních letních akčních parodií je lepší, jestli Zatím spolu, zatím živi anebo Vrahouni, došlo k erroru. Vybrat lepší se totiž nepovedlo, obě nestojí za moc. Na adresu Zatím spolu, zatím živi je nutno aspoň uvést, že tam je to parodování explicitnější, a snad proto i nenucenější. (01.08.2010)

Kupodivu docela slušná oddechovka. Ashton Kutcher mi sympatický není, ale Katherine Heigl stíhá za oba... V několika sekvencích je to mírně trapné (hned začátek), fajn míst se ale nejde víc. Za pár dní si sice nebudu pamatovat, že jsem Vrahouny viděl, ale v rámci možností z nich teď mám spíše pozitivní dojem. 5/10 (23.07.2010)

Další náhodná herecká dvojice v narychlo upečené zápletce, která se bohužel snaží být akční. Kutcherovi agenta nevěříte ani když paroháčským lustrem špikuje roštěnky, Katherine Heigl je tentokrát od začátku do konce otravná a ani jí to moc nesluší, ale hlavně se ti dva prostě nikdy nesejdou, ať už v dialogu nebo v situační komice. Tom Selleck a Catherine O'Hara jako rodiče jsou stokrát přirozenější a použitelnější, i když jim v závěru láme vaz nejdebilnější zvrat v historií celuloidové hmoty. Luketic by možná zvládnul natočit reklamu na Ferrari, kterým se Kutcher v úvodu prohání, ale když dojde na akční scény, agentské rošády a velký finiš, selhává tak trestuhodně, že máte chuť někomu narazit na hlavu prázdný kýbl od popcornu. Vsadím se, že ho vyluxujete už v půlce stopáže, protože věřte, že je příjemnější koukat na nafouklou kukuřici než na tuhle tragickou romanticky anorektickou dvojici, která se snaží tu simulovat Pana a paní Smithovi, tu zuřivě bodat prstem do navoněného kýče amerických předměstíček... sama o sobě je ovšem tak vyumělkovaná a neškodně korektní, že tahle snaha působí až ironicky. Bohužel ne dost na to, abyste se jí smáli. Subjektivně nejdelší film posledních několika měsíců. (09.07.2010)