Fish Tank

Dynamický, atraktivní film (s velmi fotogenickou herečkou, ale.. je to vlastně Ewa Farna, což?), ze kterého úplně bouchá energie. Po formální stránce výborně pracuje s tempem (takové rytmické vlny, je to vlastně taneční film, nechtělo se vám úplně hýbat...?). Nátlak pohybu. Při cerém aroma to je asi nejvíc sexy film roku. Rachitický Michael Fassbender se oklepal z Hladu a tady úřaduje. (14.02.2010)

Ze začátku jsem vlastně vůbec netušila na co to koukám - holka, žijící vcelku v patetických poměrech, nevychovaná, drzá. Moc jsem nechápala tu mentalitu, ale o to víc jsem čuměla s držtičkou i očima dokořán. Velmi silný zážitek. // S odstupem jednoho dne zvyšuju počet hvězd na maximum, protože tohle byla fakt emoční bouře. (13.03.2011)

Jednoduše dobře natočené sociální drama. Režisérka Andrea Arnold totiž, a to je pro tyto filmy děsně důležité, hlavní postavy Mii nijak nesoudí, nesměřuje film do nějakých zbytečných situací a nechává postavu plynout. Ta tak jedná naprosto spontáně a nevykalkulovatelně (viz. "únos"), tak, jak by zmatená 15 letá mohla klidně jednat. Filmu přidává, že je točen ruční kamerou, která se drží většinu času Mii velmi těsně, čímž si divák zákonitě buduje, k téhle neutrální hrdince, vztah. Neutrální, protože o Mii toho moc nevíme, její motivace jsou nejasné, sem tam udělá pořádnou botu, sem tam jí člověk lituje, sem tam je to správná mladá holka... Asi tak jak to v tomhle období bývá. Skvěle je zde taky vykresleno nízké sociální postavení Mii, panelové sídliště a "betonový" dojem. Fish Tank bych v tomhletom dokonce přirovnal k Dětem ze stanice ZOO , které tohle vykreslili snad nejlépe. Kapitolou samo pro sebe je Katie Jarvis, na které jde krásně vidět "neherečké" pozadí a tím pádem obrovské splynutí s postavou. Dokonce jsem uvažoval o plném počtu pěti hvězd. Nechám si ho však ještě v záloze a uvidím, jak Fish Tank vynikne na další projekci. Don't forget to text me! Say hello to the whales for me! (19.08.2010)

Poslední dobou se těchto "malých"filmů ze sociálně slabého prostředí, nebo anglického předměstí vyrojilo jako hub po dešti :) Co vždycky těžce strávím je to pomalé tempo, na které mají Britové bohužel talent. Tomuhle filmu značně uškodilo. Jinak je to docela autentické a realistické, ale dlouhé záběry na Miu, která se toulá po sídláku, pak jde domů a po chvíli se sebere a jde zase ven mě nebavily. Každopádně na to, že je Fish Tank Katiina prvotina, ukradla si celý film pro sebe a zastínila i takového Fassbendera, kvůli kterému na to všichni koukáte :) Jediná věc, pro kterou stojí vidět celý film je ale právě to jiskření mezi nimi, kdy bylo od začátku jasné, že k něčemu dojde. Neuvěřitelně to mezi nimi jiskřilo a chemie fungovala. Jinak dějová linka s tancem se ukázala jako naprosto zbytečná a klidně od ní mohlo být upuštěno. Katie mi ani nijak talentovaná nepřipadala, co se tance týče. Bod navíc za zakončení vztahu dvojice, dalo se to sice čekat, ale únos mě velice pobavil :) (08.09.2012)

Tradiční britské sociální drama jako by se propletlo s premisami skandinávského manifestu Dogma 95 v autenticky realistickém snímku britské režisérky Andrey Arnold (a není to náhoda, s jedním z jeho zakladatelů Lars von Trierem se Andrea umělecky potkala při definování filmového manifestu Advance Party). Ručně snímaná kamera, dlouhé pozvolné záběry, pomalé tempo, autenticky vyhlížející mizanscéna, k tomu sociálně laděný koncept příběhu a především hudba mající významový přesah, v němž jako jeden z málo fenoménů vertikálně ve své reprodukované a medializované podobě prostupuje sociální stratifikaci společnosti až na její úplné dno, vytváří spojnici mezi světem úspěšných a záměrně medializovaných vrstev (respektive jejich mediálního výseku) a vrstvou sociálně vyloučené lokality, jako spojnice se však pouze jeví, je zdánlivá, je jen mediálním klamem a způsobem, jak jednoduše manipulovat lidmi s omezeným rozhledem a silně zapuštěnou sociální kotvou... Formální stránka tohoto díla má ještě jednu navýsost zajímavou složku, a tou je jakási obdoba lineárního vyprávění napodobující počítačovou hru, respektive Role-Playing Game neboli RPG. Dějová linka je vedena ortodoxně tak, že divák prostřednictvím kamery sleduje prakticky jen hlavní představitelku, funguje tak v jakési modifikaci 3rd person herního módu, jak to známe právě z oblasti herního průmyslu. Z podstaty fungování dnešního filmového média schází samozřejmě prvek interaktivnosti, film za nás hraje režisérka, je to ale samozřejmě spíše návěstí a ukazatel, kam vývoj kinematografie asi směřuje. Každopádně toto skloubení se sociálněkritickým realismem režisérčina uměleckého přístupu je zajímavé... (29.01.2010)