Fish Tank

Tak se nám letos a myslím si, že zcela po zásluze urodila další filmová pětka. Příběh mladičké, hlavní hrdinky je natočen velice autenticky a musím se přiznat, že při pohledu na tuhle velmi nefunkční rodinu, mě kolikrát až jímala hrůza, ale život je,(aspoň někde) holt takovej a pokud se na tohle téma povede ještě výbornej snímek, je to jen dobře. Katie Javis a Michal Fassbender byli oba dva výborní a i když by se možná nějaké malé mušky našly, tak je to určitě jeden z nejlepších filmů, co jsem letos viděl. (25.11.2014)

Fish Tank je o sexy frockovi ve vytahaných teplácích, který si za svoje problémy může vlastně sám, člověku se ale brzy podaří se s ním identifikovat a pak když to všechno skončí tak je mu docela smutno a chce se mu opít. Tak jsem se zboural jen maličko a šel spát s pocitem dobře prožitého večera. 8,5/10 --- PS: téměř klišé free, bravo (19.01.2010)

Realistický pohľad na to, že rodina, základ štátu, sa rozhodne vždy neriadi podľa zákonov. Každá si žije svoj vlastný život a porušuje nie len tie všeobecné, ale aj svoje vlastné vnútorné pravidlá. Tu sledujete neveselý, ale nijako tragický, život 15 ročnej "premiantky" triedy. Postupne zistíte, že jej nasratosť je obranná reakcia, bez ktorej by prežívala každodennosť o dosť ťažšie. V rámci svojich životných podmienok je to vlastne sympatické dievča. Katie Jarvis predviedla výborné formanovské neherectvo a Fassbender "hodného" prasáka. K vyššiemu hodnoteniu mi tu ale chýbalo niečo dejovo zásadnejšie, než je dokumentovanie životnej úrovne občanov VB. (18.08.2020)

"Ahoj ty čubko. Nezapomeň mi poslat sms" ...a taková slova zde padají od 8-letého piškota. Snímek i díky těmto hláškám působí velmi autenticky. Nemalou měrou se na tom podílí právě herecké výkony, které nelze přehlédnout. Už jen tím, že přesně zapadají do stylu a prostředí Essexu. Ikdyž by holčina zasloužila nějakou tu návštěvu v polepšovně, svým způsobem jsem s ní soucítil. 70% (04.04.2010)

PROJEKT 100 2010 FISH TANK sice může být vnímán jako ryze autorské dílo, protože pod režií a scénářem je podepsána Andrea Arnoldová, která navíc vyrůstala v Essexu, tj. místě dění, ale tím se opomene formální výlučnost daného snímku. Styl, spočívající v dlouhých záběrech s výbornou prací s hloubkou ostrosti, se zdá nahodilý, odpovídající moderním trendům snímání kamerou jakoby z ruky; přitom je při dalších zhlédnutích patrná promyšlenost a především funkčnost zvoleného přístupu, díky kterému můžeme jít spolu s hlavní, neustále naštvanou hrdinkou, která v nevelikém essexském akváriu umí dobře plavat. Je totiž jako žralok, který, když se zastaví, tak zemře. Vyprávění je přitom videoherně koncipováno, s jasně vymezenými konečnými body, jichž je nutné dosáhnout (osvobození koně), jinak není možné postoupit dál, a leitmotivem v podobě taneční soutěže, které má být finálovým kolem. Podstatná je hudba, která je zprvu jediným únikem z dané mizérie nižší střední třídy a které postavy skutečně osvobozuje, ale nakonec se ukáže býti stejně falešnou, módnímu diktátu se podřizující a lživě neskutečnou jako vše, co (re)prezentují média - hlavně televize. Film tak prostředky, kterým dobře rozumí mládež (videoherně koncipované vyprávění, stylistická modernost) dobře oslovuje svou cílovou, televizí a popkulturou vychovanou skupinu, jež probouzí z iluze a dovolí ji konečně dospět (viz závěrečný lamorisseovský obraz s balónkem ve tvaru srdce). Přitom nejde o další kitchen-sink sociální drama, které by se utápělo v depresi a obávalo se měšťácky překročit meze stanovené v rámci klubových filmů (jinak: dojde k něčemu, čeho byste se u Sama Mendese nedočkali). Naopak je vyhrocená atmosféra přístupná humorem postav, které se se svou situací naučily žít, ale nejsou schopni se s ní sžít, a téměř modelové scény (setkání v kuchyni apod.) a vývoj příběhu jde proti očekávání. Je dobré vidět snímek, po právem sbírající festivalové ceny, který není crowd-pleaserem či hustou depkou a který dovoluje porozumět hlavní hrdince, která je dobrou následovnicí rozzlobených mladých mužů British Free Cinema, přitom ale nezapomněla užívat si každého okamžiku jen pro něj samotný, jako je to patrné u postav Kena Loache. (12.10.2009)