Dare

No teda. Znáte ty chvíle kdy už od večera neočekáváte naprosto nic a chcete se jen nechat pobavit příjemným, odlehčeným filmem popřípadě u něho usnout? Tak přesně takový večer jsem si chtěl udělat ve společnosti Dare. Místo spánku mě ale Salkyho prvotina během prvních 20 minut chytla tak pevně, že jsem až do titulků hltal snad každý obraz, každou větu. A není to jen tím, že mám prostě slabost na filmy, které ukazují i city a emoce teenagerů a ne jen jejich prázdné choutky po akcích, sexu a chlastu, zabalené většinou v teen-komediích. Je to i tím, že Davind Brind napsal tři velice silné postavy a režisér Adam Salky je natočil jako samostatné, ale samozřejmě propojené a navazující příběhy. Ústřední trojice je navíc zahraná citlivě a uvěřitelně, občasná hudba sedí... No být více emo, tak nakonec přidám i tu pátou hvězdu. Po dlouhé době zase nějaký malý - velký film, který mě z ničeho nic hodně potěšil. Mom, please stop trying to psychoanalyze my adolescence with your shrink people (10.06.2011)

Konec je tak vychytrale otevřený, že by mne upřímě zajímalo, co si to Ben s Alex za těmi dveřmi šeptali...co je šeptem, to je...znáte to...inu, alespoň jsem si konečně uvědomil, že teen párty u kámošova bazénu, když jsou rodiče pryč, kde jde jen o chlast a trochu toho sexu, jak to známe z méně ambiciózních komedií, jsou vlastně úžasně neškodnou záležitostí. Až mě hippie kamarádka mé přítelkyně pozve na zábavu s klukem, který na mě tak nějak divně kouká, alespoň budu vědět, že mám okamžitě sbalit kufry a vyrazit k přespolním příbuzným. A nevracet se. Rozhodně to nebylo zlé, ale pokud chcete indie film o teenagerch, dejte si raději Bellflower. Chytřejší z toho nebudete, ale užijete si to víc. A nejen proto, že v Dare nikdo nemá plamenomet... (02.02.2012)

Rozpor - toto je první slovo, které mě napadne. Na jedné straně zajímavě navzájem propojené drama, které sráží nevěrohodné (sexuální) chování některých postav (především Ben). Sexuální scény k filmům patří, ale zde na mě zapůsobily příliš šroubovaně a jejich cíl spatřuji, aby dostatečně šokoval nepřipraveného diváka. Ovšem natočit to obyčejně - znamená zapomnění. Takto natočeno dává prostor k určité nadčasovosti... Dalším krokem k prolomení lidské sexuality bude do budoucnosti zřejmě naturalistické zobrazení života dětí a mládeže na základní škole. :-) (18.07.2011)

Přiznám se, že mi to úplně nesedlo. Není mi příliš jasné, jaký byl původní autorský záměr, ale mám pocit, že zde ta nutkavá potřeba bezprizorního bloumání v lidských srdcí úplně nevyšla. Johnny, Ben i Alexa jsou poněkud obskurní teenageři, kteří bojují s dospíváním a hledáním sebe sama, ovšem bez nějakých konkrétních důvodů. Pokud bych měl film přijmout pouze jako příběh o zvláštní trojce, která už od prvních okamžiků signalizovala cosi podivuhodného, je to trochu málo. Chyběl mi tam prostě nějaký třetí rozměr, něco, co by dokázalo podtrhnout chování hlavních protagonistů. Argument o sexuálních experimentech v tomto případě příliš neobstojí. (29.10.2015)

Když se probudíte ve 3 v noci a už se vám nechce jít spát, tak si možná pustíte něco takového. A pak hodinu a půl přemýšlíte jen na tím, zda jste opravdu vzhůru nebo máte nějaký hodně špatný sen. Ten film je všechno možné, jen ne psychologické drama, jak tu někdo píše. Bylo to, já vlastně ani nevím co. Na sondu, jak žijí a uvažují mladí, to bylo velmi sterilní, odosobněné, bez emocí, prostě naprosto mimo. Co mě ale vadilo, ne vadilo, sralo je to správné slovo, nejvíce bylo to, že ty postavy jednaly naprosto neadekvátně tomu, jak jednaly o pět minut dříve. Možná to tak mělo být, ale sakra proč? Využívám najednou iracionální jednání jen proto, abych to udělal zajímavější? Nebo se muselo hodně filmu vystřihnout? Nebo nenatočit? Nebo to prostě nebylo ve scénáři, a to je fakt špatně. Raději bych Zacha Gilforda viděl v nostalgickém filmu, kde nad pivem vzpomíná na to, jaké to bylo být quarterbackem u Panterů v Dillonu v Texasu. (12.10.2022)