Večírek

"Paní spadla do bazénu." "Zachraňte šperky." Výborná komedie, ale jiná, než byste čekali. Připravit se na to znamená předejít možnému zklamání. Takže: indický herec Hrundi V. Bakshi je díky administrativní chybě pozván na večírek hollywoodského producenta a v sérii nehod likviduje jeho vilu... Když to takhle napíšu, nejspíš si pomyslíte, aha, další varianta inspektora Clouseau. Vůbec ne! Clouseau se pokaždé znemožnil vlastním přičiněním a jeho komika počítala se škodolibým smíchem nad tím, jak se díky své nadutosti zas a znovu chytá do vlastních pastí pod heslem "pýcha předchází pád". Hrundi je v tom nevinně. Je slušný, tichý a zdvořilý. Do prekérních situací se dostává, když se snaží s někým spřátelit, udělat dobrý dojem nebo si prostě jen ze slušnosti netroufá obtěžovat své hostitele s nějakým problémem. Tam, kde by například Mr. Bean zbaběle uprchl z místa činu nebo to svedl na někoho jiného, snaží se Hrundi napravit chybu a tím spouští lavinu dalších nepříjemností. Jestliže dokázal Sellers vzbudit divákovu empatii i jako nafrněný blb ze Surreté, tak v roli outsidera, k němuž se všichni obracejí zády a ignorují ho, boduje dvojnásob. Daleko víc než panterovské anabáze mi Večírek připomíná filmy Jacquesa Tatiho a konkrétně třeba scénu garden-party v Mém strýčkovi. Jiná věc ale je, že v české verzi (s brněnským dabingem, kupodivu obstojným) nejspíš přicházíme o celý jeden rozměr filmu. Sellers si potrpěl na slovní komiku a není žádná náhoda, že je hrdinou Ind; škoda, že to dabing ignoruje. Jinak bychom věděli, proč se hosté tváří tak pohoršeně, kdykoli se Hrundi představí nebo by bylo patrnější, že mluví vlastně jen ve zdvořilostních frázích z anglické konverzace. 80% (29.03.2006)

Prvním problémem je fakt, že Večírek je v podstatě nedějovým filmem - jedná se jen o sérii vzájemně nijak významně narativně souvisejících gagů, což zpočátku nevadí, ale s přibývající stopáží začíná film těžce ubíjet a nudit. Druhým problémem je přílišná délka trvání mnohých ne zas tak úžasně vtipných pasáží a především nešikovný timing point, kdy smích přijde často už na začátku či v polovině gagu a pak už člověk jen čeká, kdy započne konečně něco dalšího - a nutno podotknout, že mnohdy velmi dlouho. Je škoda, že se ten film více nezaměřil na přirozeně vykvétající náklonnost mezi Sellersem a Longetovou, protože chemie, která mezi těmito dvěmi panovala, byla neskutečně silná. (20.11.2014)

Spíše než o bláznivou komedii jde o posmutnělou "pocitovku". Sellers genialně zobrazuje člověka, který se dostal na místo, kam nepatří. Jenže to není proto, že by byl hlupák, ale proto, že je čistá duše a mezi těmi snoby působí jako pěst na oko. Naštěstí se ukáže, že v tom není sám (viz trochu optimistická závěrečná scéna). Bláznivý humor tu obstarává opilý číšník, který zdánlivě krade Sellersovi film. Jenže Hrundi tu není proto, aby rozesmával, ale aby ukázal divákovi strojenou trapnost snobských večírků. (03.06.2010)

Ano, film je plný gagů, ale je také velice melancholický a smutný. Možná, že až v druhém plánu, nicméně ten smutek a určitá rezignace je možná působivější než všechny legrácky a vtípky dohromady. Existují různé světy a jejich hranice jsou takřka nepropustné; pokud přesto chcete vstoupit, ztrapníte se. Přinejmenším. Takže se bavte a zapomeňte. Buďte snob a nebo květinové dítě, případně obojí. Anyway, the party is over. (20.09.2010)

Edwardsův Večírek se bohužel kvalitou blíží méně povedeným Panterům a slabý scénář nezachrání ani Peter Sellers. Celý film se velmi vleče a ačkoliv se o humor snaží pravidelně, jednotlivé pokusy bohužel nejsou příliš kvalitní ani kreativní a celkem se opakují a humor založený na nešikovnosti hlavní postavy se rychle okouká a díky tomu, že hlavní postava, ani postavy okolo nejsou ničím zajímavé, je tento styl humoru méně úspěšný, než právě u Růžového pantera, kde je oblíbený Clouseau, který leccos zachrání, ale na Večírku bohužel moc záchranných bodů není. (06.03.2018)