Večírek

Ano, film je plný gagů, ale je také velice melancholický a smutný. Možná, že až v druhém plánu, nicméně ten smutek a určitá rezignace je možná působivější než všechny legrácky a vtípky dohromady. Existují různé světy a jejich hranice jsou takřka nepropustné; pokud přesto chcete vstoupit, ztrapníte se. Přinejmenším. Takže se bavte a zapomeňte. Buďte snob a nebo květinové dítě, případně obojí. Anyway, the party is over. (20.09.2010)

Výborná, jednoduchá zábava na sobotňajší večer, kedy nemáte chuť na filozoficko-analytické traktáty. Čistá situačná komika s minimalistickými dialógmi, založená viac-menej na groteske a opakujúcich sa, no prekvapivo stále vtipných okamihoch. Sellers ako indický rádobyherec - smoliar doslova exceluje a zamilovala som si aj postavu čašníka (ako sá volal? Levinson?). Skladba "I don´t wanna lose you", pripomínajúca štýl Nouvelle Vague mi tiež pasovala, no a zlatým klincom bolo vykreslenie Rusov v prostredí "vyšších" kruhov americkej spoločnosti - hlúční, vyškerení, bozkávajúci sa, v ruke sústavne Smirnoff vodka. No koniec . :-) 8/10. (04.03.2012)

Indický herec nevyzpitateľného charakteru Hrundi V.Bakshi nechtiac zkazí natáčanie veľkorozpočtového spektáklu,a ani nevie ako sa dostane na párty snobov z hereckej brandže,kde v podstate nemá čo robiť,lebo producent mu oznámil,že si už nikdy nikde nezahrá a omylom je jeho meno medzi pozvanými...čo mu nevadí... Na párty stretáva pôvabnú speváčku Michele,s ktorou prežíva najlepšie časy života,ale najmä opitý čašník je geniálna postava vyrovnávajúca sa Hrundimu,udeje sa tu veľa úsmevných situácii a príde i ruský zbor,a finále,keď príde hippie dcéra so slonom,tak to je povestná čerešnička na torte.Vynikajúce prevedenie nálad 60 rokov. (20.12.2013)

Prvním problémem je fakt, že Večírek je v podstatě nedějovým filmem - jedná se jen o sérii vzájemně nijak významně narativně souvisejících gagů, což zpočátku nevadí, ale s přibývající stopáží začíná film těžce ubíjet a nudit. Druhým problémem je přílišná délka trvání mnohých ne zas tak úžasně vtipných pasáží a především nešikovný timing point, kdy smích přijde často už na začátku či v polovině gagu a pak už člověk jen čeká, kdy započne konečně něco dalšího - a nutno podotknout, že mnohdy velmi dlouho. Je škoda, že se ten film více nezaměřil na přirozeně vykvétající náklonnost mezi Sellersem a Longetovou, protože chemie, která mezi těmito dvěmi panovala, byla neskutečně silná. (20.11.2014)

Swingující šedesátky se krásně projevily v tomto příběhu snobů, co konečně jednou zažijí pořádný večírek! Hraje se o přetvářce, o falešné morálce, o tom, jak by všem bylo lépe, kdyby se hostitelé na večírku místo neustálého hlídání regulí, prostě od srdce zasmáli. A třeba po sobě hodili dortem... Rozpustilá nálada tohoto snímku je báječná a baví mě i lehce nostalgický konec. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si tuto jízdu užil od začátku do konce. Skutečně od srdce jsem se zasmál dvakrát (hrátky s přístrojem, co ovládá zařízení domu, záchodová scéna), jinak mi film přišel zvláštně zdlouhavý (neustálé přechody Bakshiho po domě), místy nevypointovaný (kam odtekla voda ze záchoda? co se stalo s dírou v podlaze?) a navíc se zvláštním sound designem (dlouhé rozhovory, co nejsou slyšet, neustále podbarvené "výtahovým" jazzem). Zpočátku jsou gagy slušné, ale pak se čím dál tím více opakuje to, že někdo někam padá, omdlívá (hostitelka omdlí a spadne do vody snad třikrát!) nebo se ožrale motá. Ano, jdu zřejmě proti většině, ale ožralý číšník mě spíš iritoval než bavil. Neustále jsem řešil otázku - proč ho proboha nevyhodí? (27.09.2022)