Večírek

Opravdu povedená INTELIGENTNÍ komedie s vynikajícím P. Sellersem jako indickým hercem Hrundi V. Bakshim, který se snaží uchytit v Hollywoodu. Příběh o tom, co vše se dá zažít na " obyčejném večírku " :o) Spíše než slovními eskapádami, příběh vyniká neuvěřitelnými komickými situacemi způsobenými nešikovností hlavního hrdiny a to hlavně díky improvizačnímu talentu P. Sellerse, ale nejen jeho. Výborná je i role opilého číšníka. Milý snímek, při jehož sledování se budete opravdu královsky bavit! (21.05.2009)

Asi jsem vůbec nepochopil, co je na filmu vtipného. Začíná to asi tak: pan Bakshi se během pauzy při natáčení velkfilmu opře o detonátor a vyhodí celou pevnost do vzduchu. Omylem se pak ocitne na večírku producenta, kde mu v bazénku uplave bota, kterou si před tím ušpiní, pak se směje historce, která je dojemná, ale on neslyší začátek a chce být zdvořilý. Následně hraje šipky a trefí do čela chlápka, který je vedle terče. Rozsype zrní pro ptáka na zem, omylem spustí mikrofon a všichni tak nahlas uslyší, jak si pro sebe opakuje "mňamy, mňamy". Pak během jídla na něj nezbude židle, takže sedí na pidistoličce u dveří, které ho z ní 2 x shodí. Jo a když chce ukrojit kuře, tak se odletí z talíře a přistane ve vlasech jisté dámy.... V tomto duchu film pokračuje až do konce - doslova jsem to přetrpěl, ale pořád jsem doufal, že pochopím, proč se ten film hodně lidem tolik líbil. Možná by se na něj měli všichni podívat nyní a ne vzpomínat na okamžik, kdy ho viděli jako děti. Nebo je fakt vtipné, že když chce někdo kousek toaletního papíru, tak odmotá celou roli? Fakt? Zlatý Troška s Babovřeskama..... (28.02.2014)

Večírek jsem viděla kdysi na ORF a pořád o něm básnila svému značně skeptickému manželovi. Pak ho dávali v TV u nás a my jsme se na sebe v jednu chvíli krátce po začátku podívali s úplně stejným úsměvem jako Hrundi a ten nám vydržel až do konce. Manžel dokonce neusnul, touto poctou se může pyšnit jen pár filmů. SUPER! Neskutečně milá groteska v nejdivočejších barvách. Jako interiérový labužník jsem si též smlsla na domě. Po včerejšku (16.5.2011) dodávám, že je to velmi účinná náplast na depresivní filmy typu Prokletý ostrov....A manžel opět neusnul! Chechtali jsme se fakt hodně, nejvíc tentokrát opilému číšníkovi. (12.01.2010)

Blake Edwards musel večírky hollywoodské smetánky milovat. A musel během nich zažít věci zcela nevídané i neslýchané, nevěřím, že by se při psaní Večírku alespoň zčásti neinspiroval reálnými zážitky. Jako kdysi Federico Fellini a jeho Sladký život. Ten byl však v prvé řadě filmem trpce kritickým, to Večírek je v prvé, druhé i třetí řadě filmem převážně nevážně odvázaným. Čili neškodným a zesměšňujícím vše, co se jednomu smolařskému Indovi zrovna namane pod ruky. Na večírek se dostane omylem a podobným omylem málem přizabije své hostitele i jejich hosty. Není to způsobeno jeho úplným trotlovstvím, prostě trpí komunikačními problémy typickými pro každého cizího člověka v cizí zemi. Takže je to vlastně takový předchůdce Borata. :) Když si Blake Edwards v roce 1961 vybral pro roli japonského souseda do Snídaně u Tiffanyho Mickeyho Rooneyho, byl to neodpustitelný přehmat. Je tedy překvapující, že také pro Večírek zvolil do role asiata (do hlavní role asiata!) anglicky mluvícího herce. Kvalitativní rozdíl mezi Rooneyem a Sellersem je však markantní. Sellers zde dokonale napodobil indický dialekt, svůj slovník zredukoval na několik nezbytných frází a zahrál snad ještě lepšího pošuka než v Růžovém panterovi, i když je pochopitelně nesmysl stavět Clouseaua vedle Bakshiho. Komické situace mají sice podobný charakter, ale pramení ze zcela odlišných povahových rysů svých původců. Večírek si nenárokuje být něčím víc než mírně střelenou situační komedií, která nabízí luxusní prostor mimořádnému komediálnímu talentu Petera Sellerse, ten budí – i přes všechnu svou nešikovnost – dojem ryby ve vodě. Podobnou roli nemohl dostat nikdo vhodnější. 80% (04.11.2007)

Je to jen můj dojem nebo byl číšník často mnohem vtipnější než sám Sellers? Je to možná smutná pravda, ale přesto starý známý Clouseau odvedl dost práce, především na záchodě, která se velmi povedla (jen nevím, kam ta voda zmizela...:). Jeho jméno je samo o sobě jeden hezký vtip a jeho indcky opálená nebo pomazaná kůže působí groteskně. Avšak krása Claudine Longet nezná hranic a okouzlila nejen mě a indického cizince... Do půlky je film trochu pomalý a na opravdu vtipné momenty si divák docela počká (kromě číšníka:)), ale v závěru se rozjíždí pěnová párty, která v podobném měřítku snad ve filmu nikdy nebyla. Tempo se rapidně mění a zrychluje možná až ke škoda filmu a drobnosti jako pomalovaný slon a hromada hippies už trochu ruší jako dobový odpad. Příjemný film, který nemá neopakovatelné momenty a nesmrtelné vtipy. (20.05.2009)