Podivní

Psychotická sklizeň na maloměstě aneb nearktická denní verze 30 Days of Night... Původní sedmdesátkový originál The Crazies od George A. Romera pamatuji jen v útržcích, takže mě při sledování tohohle remakeu nesvazovala jakákoliv snaha porovnávat neporovnatelné. Nutno přiznat, že Breck Eisner vzal na vidle pořádnou porci toho, čemu já říkám submoderní zabíječe atmosféry - klipová kamera i střih (byť s několika opravdu povedenými záběry) a těžce naspeedované šílenství. I přesto však aktuální The Crazies disponují (kupodivu) jakous takous funkční atmosférou, nikoliv však hororovou a jistou dějovou sinusoidou (řekněme napětí dávkované s mezipauzou). K tomu vcelku sympatický Timothy Olyphant, chilloutově (akusticky) kontrastní hudební doprovod Marka Ishama a správně ujetý závět dohromady dává jedenu z těch přesvědčivějších soudobých předělávek, která neprudí, neoprudí. P.S.: Proč ale sakra ti hrdinní zachránci nechávají své nebohé manželky vždycky čekat na zdánlivě opuštěných prostranstvích, když je to asi stejně moudrý, jako hodit balíček rumovejch pralinek v sezení anonymních alkoholiků??!! [final rate: 65%] (15.03.2011)

Technická, atmosferická i herecká žánrová kvalitka, ktorá sa bohužiaľ zhadzuje lacnými klišovitými zvratmi (presne viete kdo, koho, kedy a ako v poslednej chvíli zachráni). Prvá liga v spoločnosti Úsvitu mŕtvych či 30 dní dlhej noci sa nekoná, The Crazies ostávajú o level nižšie. (16.04.2010)

Já Eisnerovi těch pět hvězd na čelo klidně připlácnu. Tohle je totiž snímek s nezaměnitelnou atmosférou (a výýýbornou kamerou!), který mě bavil od začátku do konce. Nečekaně "akční" scénář se s ničím nese*e, a hned v úvodních minutách do diváka hustí jednu akci - nebo minimálně napínavou scénu - za druhou. Před vstupem do sálu se pořádně nadechněte, protože tvůrci Crazies vám šanci k druhému nasátí vzduchu do plic rozhodně nedají. Když se nad tím tak ohlížím zpátky, tak snad jediná "klidná" scéna, kdy jsem se zavrtěl v sedadle, byla ta, když Radha Mitchell připoutaná k lůžku spatří svou kolegyni z práce a následuje asi půlminutový rozhovor. Stopáž tu překvapuje svou bezskrupulózností, výborně natočenými akčními scénami, a líbivými lekačkami. A jak bylo již několikrát zmíněno, tohle je jeden z mála hororů s opravdu inteligentními postavami, o které se divák bojí. Kdybych chtěl pokračovat ve vypisování všech plusů, pomůže mi k tomu jedině dvojtečka: výborný Olyphant, nezapomenutelný Anderson, sexy mysterióznost, scéna s vojákem ve stodole, hudba... a TEN KONEC! Až na minimum pitomoučkých scének jsem velmi spokojen - je to neskutečný nářez a již toužebně očekávám Blu-Ray! (25.04.2010)

Remake The Crazies mi přijde jako naprosté minimum toho, co by měl obsahovat každý dobrý (nadprůměrný) horor. Na vahách povedeno/nepovedeno se všechny aspekty filmu mírně přiklánějí na tu potěšitelnější stranu. Což je určitě dobře, o mnoha současných zástupcích žánru to totiž říct rozhodně nelze. Největším kladem filmu je, že to není špatný film, jeho největším záporem pak naopak to, že není lepší. Fanoušky to potěší, respektive nenaštve. PS: Za určité dílčí scény (každejch patnáct minut nějakej malej high-light - nepřeháním) zvyšuji 7/10 nahoru. (22.04.2010)

Dvojkomentář k Romerově originálu a Eisnerově remaku: The Crazies (1973) Překvapivě slabý a povrchní Romero, v kterém se vinou lajdáckého scénáře, ochotnických výkonů a především vinou laciného řemesla se zásadními nedostatky v základních znalostech (režie, režie akčních scén, kamera, výprava, střih – vše dosahující až amatérských sfér) a kvanta technických i obsahových kiksů ztratí i těch pár typicky romerovsky hloubavých, zde jen velmi volně načrtnutých myšlenek. Kritika armádních složek i člověka samotného nabízí jen několik málo jímavých, avšak dále nerozváděných (!) otázek, které by Romero v lepší formě a s lepším zázemím dozajista jaksepatří vytěžil (Jak v tomto zmatku poznat, kdo je skutečně šílený? Obyvatelé městečka, kteří se jen snaží přežít či vojáci, na jejichž bedrech dost možná leží osud celého lidstva a kterým se nebezpečně začíná situace vymykat z rukou, pročež se uchylují k extrémním řešením? A kdo z obyvatel je skutečně nakažený a kdo jen ztrácí poslední zbytky racionálních zábran z čirého zoufalství, kterému v karanténě a s vidinou jisté smrti nutně musí propadat?). The Crazies (2010) V dodatečné zjednání nápravy v podobě remaku jsem snad ani nedoufal - nová verze Brecka Eisnera kašle na satiru úplně, alespoň však solidně kope za tým, za který kopat umí (na rozdíl od mnoha současníků) a platí za velmi zručně odvedené a řízné hororové řemeslo, zaujímající post o 1 a půl stupně pod Davidem Sladem a Zackem Snyderem. (25.04.2010)