Podivní

Remake The Crazies mi přijde jako naprosté minimum toho, co by měl obsahovat každý dobrý (nadprůměrný) horor. Na vahách povedeno/nepovedeno se všechny aspekty filmu mírně přiklánějí na tu potěšitelnější stranu. Což je určitě dobře, o mnoha současných zástupcích žánru to totiž říct rozhodně nelze. Největším kladem filmu je, že to není špatný film, jeho největším záporem pak naopak to, že není lepší. Fanoušky to potěší, respektive nenaštve. PS: Za určité dílčí scény (každejch patnáct minut nějakej malej high-light - nepřeháním) zvyšuji 7/10 nahoru. (22.04.2010)

|| Scenár: Scott Kosar, Ray Wright, George A. Romero | Hudba: Mark Ishman | Produkcia: Michael Aguilar, Rob Cowan, Dean Georgaris; Executive: George A. Romero | Distribúcia: Overture Films | Štúdio: Participant Media, Imagenation Abu Dhabi | Rozpočet: 20 miliónov $ | Tržba: 54,677,170 $ || (02.09.2011)

Dirty & cool. eRková pochoutka, která plní očekávání. Perfektně (!) natočené dílčí scény ve fanboyovském duchu vlepené do jinak scenáristicky chudé cesty za "neznámou záchranou", tuna klišé (ale i jejich vtipné boření) a tolik lekaček, že ke konci už začínají být skutečně otravné. Na druhou stranu sympatičtí herci, racionálně se chovající postavy a stav permanentního očekávání věcí příštích, které plynou z logických postupů a úvah (až na ta zmiňovaná klišé, zejména typu "tady se rozdělíme, protože nám to každému zvlášť půjde líp", která tu sofistikovanost občas boří). Oproti soudobé konkurenci (Zombieland se přímo nabízí) velmi "plný" film. Za 20 milionů hotový zázrak. Těším se na dvojku. (27.02.2010)

Zatímco v sedmdesátých letech se reflektoval stav společnosti po prohrané vietnamské válce a její dopad na americké obyvatelstvo, na konci první dekády nového století je tím ústředním významem stav americké společnosti po 9/11, invazi, Guantanámu ad., přičemž survival horor je intenzifikován paranoidním thrillerem, což umožňuje vypovědět o pocitech široké skupiny lidí. PODIVNÍ jsou tak jeden z nejlepších horových remaků, který svou kvalitou překoná Romerův originál, aniž by významové roviny zplošťoval ("jen" je obohacuje) a měl potřebu cokoliv divácky zatraktivnit zakčněním, a zároveň jeden z nejlepších "ryzích" hororů poslední dekády, ve kterém je naprosto vše motivováno transtextuálně pro potěchu fanoušků. Mohlo by se zdát, že některé scény slouží k tomu, aby se postavy prokreslily tím, že se jim přidá trauma, jenže "odprásknutí místního opilce před zraky dětí na stadionu" či "nezabránění uškvaření blízké kamarády a jejího syna" je zde proto, aby se vyvolala určitá atmosféra a později to sloužilo k hororovému střetu s monstrem. A i když má někdo tendenci povzdechnout si nad tím, že Rkový rating nebyl náležitě využit, co se týče gore efektů, je to zcela vynahrazeno jednak až carpenterovskou nekompromisností (malé děcko hoří, kladné postavy chcípají jako první), jednak sérií intertextuálních narážek právě na vrcholná díla Carpentera, Raimiho, ale i Romera a Hoopera (jehož exploatačnímu opus magnum tento remake dluží vzhledem k práci se zvukovou stopou hodně). Takže vstupte do této "globalizované vesnice", teoretici masmédií a interpretátoři symptomatických významů si užijí stejně jako žánroví fanoušci. Pro mě zatím jeden z filmů tohoto roku (i když uznávám, že druhé REC je formálně progresivnější a SURVIVAL OF THE DEAD mnohem radikálněji přepracovává žánrová schémata k tomu, aby se vypovědělo o současnosti). P.S. Pokud se někdo v kině směje, pravděpodobně si užívá ono kubrickovské satirické podhoubí, které je korunováno aluzí na DR. DIVNOLÁSKU: http://www.youtube.com/watch?v=s4VlruVG81w . P.S. Ne ve všem, pod čím je nějak podepsán George A. Romero, jde o zombie. V tom filmu nejsou a nikdy nebyly zombie. (18.04.2010)

Krutopřísná pecka, jejíž dějovou předvídatelnost (pointu jsem uhodnul cca po pěti minutách) bohatě vynahrazuje Eisnerův um, jehož prostřednictvím režisér s divákem manipuluje jak se mu zachce. Při lekačkách jsem skákal až ke stropu, při akci byl zaražený do sedačky, a jakmile šlo říznému Olyphantovi o krk (byť jsem věděl, že o něj přijít nemůže), málem jsem se v sedačce doškrábal až na molitan. Zajímavé, že ve správných rukách mají remaky smysl. Jen je nesmí dostat do ruky Bay a jeho banda patlalů. Na Eisnerův Útěk z New Yorku (pokud k němu nakonec dojde) se každopádně těším jako na máloco. A Timothymu bych prosil přihrát Snakeovu pásku přes oko. (04.06.2010)