Režie:
Mark RomanekScénář:
Alex GarlandKamera:
Adam KimmelHudba:
Rachel PortmanHrají:
Carey Mulligan, Andrew Garfield, Keira Knightley, Izzy Meikle-Small, Charlie Rowe, Ella Purnell, Charlotte Rampling, Sally Hawkins, Nathalie Richard (více)VOD (2)
Obsahy(1)
V blízké budoucnosti pracuje jednatřicetiletá Britka Kathy H. jako pečovatelka dárců orgánů. Její práce je těžká, vyčerpávající a depresivní, neboť většina lidí, s kterými v sanatoriu přijde do styku, po nějaké době umírá. Když se mezi pacienty a umírajícími začnou objevovat i její bývalí spolužáci a známí, ponoří se Kathy do nostalgických vzpomínek na své dětství, na své dva nejlepší přátele Ruth a Tommyho, ale především na své neobvyklé dospívání na záhadami opředené internátní škole Hailsham. Kathy se probírá vzpomínkami na zvláštní posedlost školou umění, na učitele štítící se svých žáků, na podivné poznámky o poslání dětí i na šok, který Kathy pocítila, když jí toto poslání bylo vyjeveno. Nyní již Kathy nemá co ztratit, neb kruh jejího života se právě uzavírá.
Dystopický román Neopouštěj mě (Never Let Me Go) z pera anglického spisovatele japonského původu Kazua Ishigura se od svého vydání v roce 2005 hřeje na výsluní přízně literárních kritiků, kteří jej odměnili nominací na prestižní Man Bookerovu cenu a příčkou v žebříčku týdeníku Time „100 nejlepších anglicky psaných románů z let 1923-2006“.
(kiddo)
Videa (4)
Recenze (580)
Komorní retro alternativa k The Island Michaela Baye. Bez monstrózního rozpočtu, cool podhledů a vlakových náprav létajících po dálnici. Never Let Me Go je pomalý, zdánlivě obyčejný romantický film s nekompromisní dávkou syrové reality alternativní verze přítomného světa, kde jsou základní pravidla medicíny a lidského života v některých zásadních směrech postavena úplně jinak. Smutné housle fungují, zadumané pohledy do západů slunce také a vnitřní monology rovněž. Chytrý a uvědomělý film, který se uprostřed sice trochu táhne, ale finálních 20 minut je spolehlivý wrap-up a konfirmace, že na tenhle film se jen tak nezapomene. ()
Předně je mimořádně stupidní takovou věc srovnávat s Ostrovem; tedy s filmem končícím scénami, které snad měly najít své uplatnění až o pár let později, při natáčení Transformers. Tohle je oproti Ostrovu neskutečně citlivej počin, kterej ani zdaleka netáhnou jenom fantastický - a to opravdu fantastický - herecký výkony nejen těch dospělých (velká Kathy!), ale i dětských protagonistů (malá Kathy!), nýbrž se může opřít i o velmi silnej soundtrack a minimum slov - tedy minimum těch prázdných slov. Každej relativně ojedinělej dialog má smysl ... stejně jako celej film, samozřejmě. Že se nestydíte, vy tam pode (nade) mnou ... ()
Na to, že je tenhle film dost důležitým románem pro anglickou populací, mě teda ničím zvláštním neoslnil. Vypráví důležitý příběh plný emocí, vypráví ho docela dobře a každou chvíli se na film hrozně hezky kouká. Tak hezky, že byste si z některých scén nejradši udělali fotky, kdyby jste tam stáli vedle kameramana. Jenže to prostě nestačí. Zbytek jsem přešel utrpením, který z filmu šíleným způsobem vyřazoval. ()
Neplakala jsem, zuřila jsem a čuměla v šoku, i když bez emocí, bez drásání nervů. Přesně ve stylu podání filmu, tzn. bez zájmu, lhostejně, jak když řeka plyne, pomalu, nudně, bez začátku, konce... Odmítám se podepsat pod snůšku pesimismu, deprese, antihumanity, slova dárcovství, mrzačení čistoty dětství, nadějí mládí, těla i ducha, sebevražda. Je mi jedno, jaký rozsah má "velká myšlenka" autora, já to vidím svým nitrem, svým pohledem, který říká všechno špatně. Čus bus. ()
V až kafkovské absurditě výchozí situace spočívá hlavní síla a zároveň slabina snímku. Atmosféra snímku a všudypřítomná deprese mají jasný základ v absurdní premise, s níž se ovšem postavy odmítají takřka jakkoliv bojovat, naopak, až neskutečně odevzdaně přistupují na svůj úděl a útrpně, odevzdaně a vlastně snad i docela spokojeně čekají na své dokončení. Zároveň ale divák není schopen takřka jakékoliv empatie, právě proto, že zápletka a tedy i počínání postav sice lze vzhledem k jasně dané premise akceptovat, naprostá iracionalita toho všeho ale prostě znemožňuje komukoliv opravdu na plno přistoupit na pravidla této hry. Výsledkem je podivně odtažitý a zároveň depresivní samoúčelný konstrukt, z něhož nade vše vyčnívá úžasně proměnlivý Andrew Garfield. Film je, jen tak mimochodem, i při papírově střídmých 103 minutách úmorně dlouhý... ()
Galerie (46)
Zajímavosti (7)
- Natáčanie začalo v apríli 2009. (Greenpeacak)
- Rachel Portman pracovala na hudbě k filmu 4 měsíce. (Cheeker)
- Francouzský název filmu Auprès de moi toujours lze přeložit jako „Navždy v mé blízkosti“, německý Alles, was wir geben mussten zase jako „Všechno, co jsme museli dát“. (R´Hell)
Reklama