Štvanec

Poznáme sinusoidu. Raz hore, raz dole. Tento film je príkladom hodným. Buď sa s nezáujmom dívame na plynúce obrázky s nádejou, že sa to nejako zdvihne, alebo si okusujeme nechty napätím, že sa to nejako happyendovsko vyrieši. A keďže je tých lepších pasáži pomenej, vyhráva dolná stupnica tohto matematického diagramu. (30.06.2015)

Psychologická vec s Jamesom Masonom,ktorého Johnny McQueen je vo veľkých nesnázich,každý o ňom vie,každý v tom vidí iný význam„chlpatí” sú mu na stope,skrýva sa,prežíva muky,ľudia vôkol neho sú zmätení,bonzujú,boja sa,majú nervy-situácia,v ktorej by som asi nechcel byť... Jamesa poznám,určite toto životná rola,i keď veľký priestor tu nemá,ale keď áno,upozorní na seba. Veľmi napomáha depresívna atmoška,ktorú rejža Reed a kameraman Krasker a strihač Fergus vyplňujú do bodky. Sledovanie snímku ma robilo nepokojným,vžil som sa do Johnnyho kože,tak preto... (17.02.2014)

Snažil jsem se na to koukat s tím, že ve 47. roce na festivalu v Benátkách se z toho mohli všichni podělat. Tyhle tendence jsem neměl a nějak mám i problém s hodnocením. Příběh postavený na neustálém úprku zraněného zločince se chvílemi moc táhnul, zvláště v upovídaných polemikách mezi křesťanskou a světskou morálkou. Ale pár zajímavých myšlenek proběhlo. I pár vychytaných scén (třeba ta, kdy žena vyběhne s revolverem na ulici, vy si asi půl vteřiny myslíte, že udělá něco jinýho než chtěla a pak jste hodně překvapení - já teda byl). A jestli měl zanechat dojem konec, tak k tomu to směřovalo od začátku, čili moment překvapení nula. Celkově ovšem lehce nad 50%. (02.06.2012)

Děs a hrůza, ne však obsahově ve filmu, ale u mě doma se odehrávala při sledování Štvance. Pominu absolutně debilní chování kompliců při honičce (nejen při ní), ale filmu chybí jakákoli dynamika. Hlavní hrdina se pořád někde postřelený válí nebo se s vypětím všechn sil přesouvá půl hodiny filmu z bodu A do bodu B a k tomu nám srdceryvně vypráví revoluční hesla. NUDA! (27.08.2008)

Anebo klidně pět hvězdiček, ale těch scénáristických náhod tam bylo fakt moc (například : babička vede zapáleně svůj monolog a ve chvíli, kdy jí vnučka už potřebuje vytáhnout z rukávu revolver a odejít, stará žena prostě najednou usne). Řeší se opravdu vezkrze zajímavé otázky, ale film chvílama jakoby nevěděl, v jakém se má vlastně držet žánru. Roman Polanski se dle svých slov snaží celý život ve svých dílech "dosáhnout kvality tohoto snímku". (24.08.2008)