Moneyball

// V jistých směrech ...kašlu na to, ten film je skvělej. Při dosažení ehm spoiler ehm rekordu v počtu vyhraných her za sebou konec spoileru mi vyloženě ukápla slzička radosti. Naposledy jsem tenhle pocit měl u Warriora. Jenže tam to bylo přece jenom o něco intenzivnější a to finále bylo nakonec také "dotaženější" tudíž, v porovnání právě s ním Moneyball přece jenom zaostává. Pořád je to ale dobrá zábava.. ne jen pro fanoušky baseballu. (28.01.2012)

// Distribútor: Sony, Columbia // Počet premietajúcich kín v USA: 3,018 // Otvárací Víkend USA: $19,501,302 // Po excelentnom Warriorovi ročník 2011 ponúkol ďalšiu výbornú športovú drámu a to Moneyball. Brad Pitt čoraz častejšie potvrdzuje, že patrí k svetovej hereckej špičke a potvrdil to aj v tomto filme. Trochu ma však mrzí, že vo filme niesu takmer žiadne baseballové zápasy, ktoré by určite film posunuli na vyššiu úroveň. (29.01.2013)

The Social Network meets baseball. Aniž bych předem znal jméno (spolu)scénáristy, čul jsem v tom Sorkinův rukopis. Je to opět nesmiřitelné, bezohledné, ukecané (směrem k tématu), místy chladně odtažité, přitom obetkané respektem k "solitérovi", který změní svět (baseballu). Požitek z filmu exponenciálně naroste s povědomím diváka o hře jako takové. Ale i když víte o baseballu stejné kulové jako já, pořád jsou tu hodně živě napsané a zahrané postavy, jejichž vztahy a komunikace zaujmou. Ten film na mě nepůsobil tolik na rovině racionální (nerozuměl jsem mu v detailech), ale po stránce emoční prostě funguje (místy až překvapivě, dospěle infantilní vztah Billyho a jeho dcery mi nevím proč evokoval Coppolové Nowhere). Navíc vyjma několika klišovitých zpomalovaček musím ocenit, jak spartánsky to celé působí. Žádné ultimátní feel-good. Prostě jen "daddy, you´re such a loser"... Pozoruhodná výpověď o tom, jak se dají věci měnit a (opět) snímek, který je o vzpouře proti těm, kteří říkají, že to jinak nejde. Coincidence? You decide. :-) (15.11.2011)

Tak si ty cenné údaje zase trošku shrňme. Vynásobíme li délku klacku vyhořelého pálkaře časem, za který tlustý černoch doběhne na třetí metu, přičteme počet strajků nadhazovače s vykloubeným ramenem, výsledek vydělíme počtem písmen ve slově houmran (pozor, psáno anglicky!!!), umocníme podílem množství sedaček VIP lóže a průměrným platem druhořadého bejsbólisty, celé to interpretujeme do gaussovy roviny, přičmáráme směrodatnou odchylku vzniklou rozdílem fucktoriálu průměrné délky sprchování středně zpoceného středopolaře a manažerských odměn překrásného kouče, dostaneme číslo, které když vykrátíme šestnácti a bude ležet v intervalu <7,44581; 7,44583>, znamená to, že vyhrajeme Světovou sérii! Jebat lidský fucktor!! Jo, jo, dobrodružné a strhující leda tak pro kníratou přítelkyni absolventa matfyzu. O kloudný bejsból tu člověk nezavadí a zbytek mi už vysvětlil doktor, když ještě Princové byli na draka. Vidím ale, že spousta z vás, včetně těch, o kterých bezpečně vím, že svou heterosexualitu jen nepředstírají, by s gustem vyexovalo ten kelímek, do kterého Božský Brad celý film chlustal. A máte recht! Hrát tam místo něj třeba takový Ron Perlman, bylo by to jako číst nedělní přílohu Sportu s házenkářskými výsledky. Je spanilý a dokonce i hraje, proto za něj jednu přidám, kdybych se náhodou někdy v budoucnu rozhodl změnit pohlaví. (10.01.2012)

Statistika nuda je, má však cenné údaje a v podobě baseballového The Social Network vlastně nudná ani není. O baseball tu jde asi tolik jako u Finchera o Facebook; tedy vůbec. Přesto tomuto ranku i nadále vévodí Prokletý klub, který je v zásadě to samé v režijně nápaditějším podání a zároveň je svým zasazením Evropanovi tématicky přeci jen o něco bližší. (01.12.2011)