Návrat Růžového pantera

Růžový panter se vrátil a já cítím silné déjà vu. Oproti prvnímu dílu má tohle pokračování možná o trošku více vtipu a určitě napínavější děj (hlavně ta úvodní scéna s uloupením růžového pantera je natočena na jedničku). Ale trapnosti (ať už v podání Peter Sellerse coby vrcholného nešiky inspektora Clouseaua či Herberta Loma coby bláznivého vrchního inspektora Dreyfuse) je zde stále na rozdávání. Nemohu si pomoct, ale v případě Clouseaua jsem se mnohdy až bál, co dotyčný zas vyvede a někdy mi ty jeho kousky vůbec nedávaly smysl (viz třeba scéna s vysavačem či lampičkou). A pokud jde o Dreyfuse, musím říct, že když si poprvé spletl zapalovač s pistolí, přišlo mi to vtipné, ale jako opakovaný vtip, no nevím no... Každopádně ta jeho pozdější chorobná posedlost likvidací Clouseaua mi přišlo spíš hloupá než vtipná. Vím, že u bláznivých komedií není radno za vším hledat logiku, přesto je mi líto, ale růžový panter si ani na podruhé u mě víc než tři hvězdičky nevyslouží (ač oproti prvnímu dílu série jsou to plnohodnotné tři hvězdy). Tak snad na potřetí... (30.12.2022)

Vynucená pauza podivínskému inspektorovi jedině prospěla. Ve stáří Sellers už více hazarduje a neštítí se prakticky ničeho. Ani Blake Edwards za ty léta "bez Pantera" příliš slávy neposbíral a tak ještě rád sáhl po záchranném laně. Posun je zřetelný i v příběhu -> namísto komplikovaně vršeného děje nastupují klasické situační scénky v nichž jde celý případ hodně okolo. Není co vytknout. (04.03.2006)

Některé ty gagy jsou naprosto neskutečné. A popravdě, zjistil jsem, že v originál zní ještě lépe, tedy pokud se jedná o hlášky, než je tomu v češtině, kdy dabing jsem přece jen znal více. Peter Sellers je ale natolik neskutečný, že je prostě lépe se na něj dívat v původním znění, protože on hrál jako celek tedy i hlasem. (04.11.2016)

Tenhle, v pořadí třetí díl, je velice povedený, až na přeobsazení sira Charlese Christopherem Plummerem (David Niven nechtěl vstoupit podruhé do stejné řeky), ale varuju: existují dvě verze dabingu, jedna dobrá, pražská se Stanislavem Fišerem, druhá naprosto HORRIBLE ;-) z Brna. Hnus! Hnus! Zachraň se kdo můžeš! (22.02.2003)

Elegance předchozího A Shot in the Dark byla spíš podle mého gusta, tady už se tlačí na pilu fyzického až brutálního humoru trochu víc, než je mi milé (třeba takové opakované lámání prstů nebohého lokálního podvodníčka nebo vysavač přisátý k prsu korpulentní švýcarské uklízečky jsou za hranicí toho, čemu se dokážu upřímně smát). Ale zas je tu poprvé naplno rozehraný Sellersův francouzský akcent – absurdní, ale přitom pořád jaksi autentický; něco, čemu se dabing těžko může přiblížit. Dohromady jsme zpět na silnějších ***. (09.04.2012)