Ano, šéfe!

Až na to "volování" se mi zdá Pohlreich jako bezvadný člověk, i když působí až moc povýšeně a tváří se, jako by v životě neudělal jedinou chybičku... Nicméně i přes tyto prkotiny se mi Ano, šéfe! jeví jako příjemné osvěžení nudných reality show posledních několika let. Pro ty, co rádi vaří, musí být podobný pořad požehnáním. (18.11.2009)

„Dej mu na to dvě okurky, debilovi.“ Pohlreich pôsobí brutálne, ale oproti Gordonovi Ramseymu je to včelička medonosná. Pomaly ma až dojala jeho postupná premena. Keď si pozriete a prvé a posledné časti, je zmena markantná. Mne osobne sa veľmi páčil jeho postupný príklon k "feel good dědkovi", ktorého už nebaví len kritizovať a ísť do konfliktov, ale chce byť skôr nápomocný radou a skúsenosťou, čo samozrejme bolo v show prítomné od jej počiatkov, ale vtedy sa predsa len uprednostňovali kontroverznejšie prípady. Bavia ma jeho hlášky, bavia ma jeho rady, baví ma jeho prístup, baví ma jeho varenie. Niektoré diely samozrejme slabšie a nudnejšie, iné super, to je normálne. Niektoré temné a drsné, iné veselé a niektoré dokonca dojemné (mojím najobľúbenejším je časť zo školskej kuchyne, druhá séria, jedenásta časť). Kto má bunky pre gastronómiu, príde si na svoje. Pre mňa kult. Obrovský palec dole ale za poslednú epizódu, ktorá vôbec nepôsobila rozlúčkovým dojmom a ak o jej poslednosti nebudete vopred oboznámení, z ničoho z nej nezistíte, že je fakt záverečná. (19.11.2009)

Pohlreichova kouzelná pusinka. Budete potřebovat: pohled hyeny, tvrdou upřímnost, pár sprostých slov, které budete opakovat, kuchařský um, cit pro různorodá prostředí a možnosti, zabijácký úsměv a málo vlasů. Postup: 50 minut dlouhá příprava je především závislá na mixování slov od kuchyňské až po sprostou klasiku, kterou zasypáváte mučené pracovníky/majitele. Když se zvedne pěna, je nutné posypat trochou kakaa. Výsledek: Poučení o tom, jak se to v Česku dělá blbě a jak na vás nemá přijít hygiena s pokutou. Pokud jste opravdu dobří, dostanete i krásnou podobiznu na vstupní dveře. (22.12.2009)

S přibývajícími díly se stále méně mluví a stále více pípá. Nicméně celý tento projekt je postaven na kvalitních základech zedníkem Zdenečkem Pohlreichem. Obrovské množství perfektních hlášek je hlavní motivací pro sledování tohoto seriálu. Musím se přiznat, že nepatřím k pravidelným divákům, ale pokud se dívám, tak toho nelituji. Bez Pohlreicha nepředstavitelné, s Pohlreichem výborné. (07.10.2010)

Tento pořad, který bych přiřadil do novodobých kritických Reality Show nám jako jeden z mála ukazuje, jak někteří lidé po revoluci začali podnikat v oborech, kterým ani trochu nerozumí a ještě si do své restaurace nebo hospody pozvou televizní štáb s plešatým frickem z gestapa, aby jim řekl v čem dělají chybu.Ten jim pak většinou proběhne kuchyní jak vítr, ukáže jim, že tam mají neskutečný bordel jak v tanku, Dokáže jim, že ti kuchaři co vaří ty dobroty vlastně ani kuchaři nejsou, jelikož neznají ty základní gastronomické postupy. Ukáže jim, že jsou tak tupí, že ani nedokážou vytvořit jídelní lístek, tak aby na tom vydělali, protože neumí ani malou násobilku a nakonec, aby toho nebylo málo ochutná třeba jejich guláš, co vlastně ani není guláš, ale obarvená voda s paprikovou příchutí a cibulovým podkladem .A oni se pak diví, kroutí hlavou a tváří se dotčeně, protože si ho pozvali, aby je chválil a ne, aby je kritizoval, protože si hlavně chtěli udělat reklamu, přitom se ve většině případech ztrapnili. Někdy je to i skoro jako groteska, kdy oni nadávaj na něj, on nadává na ně. Fakt sranda, pár dílů stojí za zkouknutí. I když je pravda, že nám po revoluci vyrostli restaurace jako houby po dešti, tak po zhlédnutí tohoto pořadu už chodím jen do hospod a to fakt jenom na to pivo. Za reálnost a zábavu musím dát 100%. (15.01.2021)