Ano, šéfe!

Jasné, že je to klasický formát, ktorý poznajú v zahraničí už nejaký ten rok, ale naši imitátori v komerčných televíziách tentokrát siahli po skutočne charizmatických a krutých katoch, ktorí pomenuvávajú problémy našej gastronómie pravými názvami. Po zhliadnutí tejto relácie nemáte vôbec chuť navštíviť nejakú reštauráciu bez podrobného preštudovania ohlasov na internete. Takže je to taká antikomerčná relácia, ktorá robí našim podnikom antireklamu. Ale Pohlreich zato nemôže, on iba komentuje to, čo vidí. (08.01.2013)

Drsných nadávajících kuchařů jsou plné hospody, ale Zdenda Pohlreich to alespoň myslí konstruktivně. Je s ním přitom docela slušná zábava a i když jsou jednotlivé díly v podstatě na jedno brdo, tak výrazně přispívají ke kvalitě stravování. Sám jsem se o tom mohl přesvědčit a jelikož jídlo je pro mne jedním z nejdůležitějších smyslů života, tak pevně doufám, že už mi nikde nezamění guláš s pětima za kapra na modro. (08.03.2014)

„Studený to je... jak tělo starý ženy" Pohlreich nemá charisma Gordona Ramsaye (jehož Hell's Kitchen je v každé epizodě supercool akčním psychothrillerem) a jeho neuhlazený slovník je spíše přítěží než přínosem. Když už, ať Prima namísto neustálého vypípávání přesune pořad do pozdějších hodin. Zvolený koncept již po dvou dílech vyjevil i další slabiny – chybí nápady, které by zaručily konstatní divácký zájem. Bez dostatečně výstředních podniků či nutných úkolů, jež by majitelé museli splnit takto „pasivně“ pojatá reality-show brzy omrzí. Změníme jídelní lístek, pokáráme kuchaře, zameteme před prahem a jdem o dům dál… nuda. Navíc vyvstávají pochyby ohledně „skrytosti“ kamery při potenciálně nejlákavějším finálním zúčtování, které napoprvé vyznělo hodně do prázdna. Od věci by rovněž nebylo, zaangažovat víc profíky z oboru (druhý díl cestu tímto směrem zatím jenom naznačil). Ne, že by jim Pohlreich nebyl, akorát u něj dochází k nevyhnutelnému střetu vzájemně se vylučujících rolí televizní celebrity a člověka, který něčemu opravdu rozumí. V každém případě jde o projekt slibně rozjetý a v posuzování úrovně českých restaurací docela odvážný. Jen jestli bude dostatek odvážných restauratérů… DODATEK: Ani po měsíci se nic zásadního nezměnilo. Alespoň, že zůstaly Pohlreichovy vypečené hlody. Časem by je mohl vydat knižně: „Ta kombinace je, bohužel, trošku prdelní“ . DODATEK II: Po lepším obeznámení se s nicotnou úrovní ostatních českých gastro-pořadů, nepolevující závislácké potřebě vidět každou novou epizodu a infiltraci Pohlreichových výrazů do mého slovníku musím nakonec jít o hvězdičku výš. (13.03.2009)

Ano, šéfe je pořad, který podle mě má smysl. Je to jeden z mála pořadů v Česku, o kterém to mohu říct. Zdeněk Pohlreich je naprosto skvělej průvodce po hospodách. Sice je takový, jaký je, ale já jsem za to rád, protože nebýt Zdeňka takového, jaký je, nikdy by se ty hospody nedokázaly změnit. Řekne všecko upřímně, na rovinu, tak jak to opravdu je. Je svůj a to se mi hrozně líbí. A záleží na lidech, co si z jeho povídání vezmou. Škoda, že některé hospody úspěchu v této soutěži vysloveně zneužívaj. Už nikdy bych tak nešel na jídlo do Šmaku v Kosmonosech nebo ke Kolejím v Benátkách nad Jizerou. Přijde mi to ubohé využívání Zdeňkova jména a jeho reputace. Každopádně to on neovlivní. On pouze hodnotí, co aktuálně vidí. Když jsem ale viděl, jak se snaží pomoct kuchařům, kteří chlastaj a jsou na tom existenčně hodně špatně...a že ho to kolikrát docela šíleně vezme, vzalo to i mě. Zdeněk Pohlreich je prostě borec a jsem hrozně rád, že tu máme člověka, který se snaží pomoct dělat hospody lepší. Upřímně i já se od té doby snažím nad jídlem víc přemýšlet a nekupovat si jenom to, co je nejlevnější. (22.03.2009)

Kruciprdel, tak tohle tady ještě nebylo. Zdeněk Pohlreich, který je v oboru něco přes 35 let, se nechává zvát do restauračních zařízení a hospod, které zažívají krušné časy.. a má je dostat zpět na vrchol. Z každé faktické věty je jasné, že ví, o čem mluví. Jeho poznatky jsou věcné, často však bohužel opomíjené. Celé toto operování v kuchyni, na baru či u stolu je rozhodně poučné a zábavné, ta pravá zábava ale přichází, když se pan Pohlreich nasere a k sprostému slovu či vtipnému výrazu nejde daleko. Vrcholem je asi zatím "kluk, co si přišel hrát s kamením", i když je to tak trochu mimo mísu pořadu. A aby bylo jasné, o čem všem je řeč.. zde jsou hlášky: "Jestli chcete něco změnit, tak si tu hlavu votevřete, jo, vyndejte si ji ze zadku, začněte přemejšlet o tom, co změníte." "Co neumíte změřit, tak se nikdy nedodělá, to není krasobruslení todleto." "Vem si gumu a vygumuj si to z hlavy." "Hlavně to nezahustěte moc, jo, ať to není jak pudink nějakej zkurvenej." (09.04.2010)