Ano, šéfe!

Až na to "volování" se mi zdá Pohlreich jako bezvadný člověk, i když působí až moc povýšeně a tváří se, jako by v životě neudělal jedinou chybičku... Nicméně i přes tyto prkotiny se mi Ano, šéfe! jeví jako příjemné osvěžení nudných reality show posledních několika let. Pro ty, co rádi vaří, musí být podobný pořad požehnáním. (18.11.2009)

Jasné, že je to klasický formát, ktorý poznajú v zahraničí už nejaký ten rok, ale naši imitátori v komerčných televíziách tentokrát siahli po skutočne charizmatických a krutých katoch, ktorí pomenuvávajú problémy našej gastronómie pravými názvami. Po zhliadnutí tejto relácie nemáte vôbec chuť navštíviť nejakú reštauráciu bez podrobného preštudovania ohlasov na internete. Takže je to taká antikomerčná relácia, ktorá robí našim podnikom antireklamu. Ale Pohlreich zato nemôže, on iba komentuje to, čo vidí. (08.01.2013)

Když z jídelního lístku restaurace, do které si chodíme v práci na obědy, zmizel kuřecí plátek s broskví a eidamem a místo ohavné bramborové kaše z prášku nabídli šťouchané brambory s dozlatova osmaženou cibulkou, zachtělo se mi pokleknout na kolena a zvolat: Díky pane Polreichu za to, že jste obohatil češtinu slovem kruciprdel a alespoň některé české restaurace donutil vařit slušné jídlo. (09.04.2010)

Když vtrhl Zdeněk Pohlreich do české kuchyně, byl to svěží vítr do zatuchlé mašinerie ekonomicky nezvládnutého stravovnictví (ve smyslu zúčastněných potápějících restaurací). Z pořadu se brzy stal jistý fenomén, přitom rozdělil národ na dvě skupiny. Na ty, co Pohlreicha nesnáší pro jeho chování a jednání s lidmi, pro jeho sprostou mluvu a na ty, kteří milují jeho hlášky, jeho projev obecně, jeho kuchařský um a snahu zlepšit ksicht české hospody jako takové. Jednoznačně skvěle vyvedená obdoba pořadů Gordona Ramsaye, tentokrát však veselejší a tím i jaksi zábavnější. Pro mne jednoznačně nejsledovanější český pořad vůbec. (11.09.2011)

Mě se ten pořad moc líbí, ani to není o tom vaření, že se mě občas sbíhaj sliny, jindy se mě chce blejt, ale o přístupu Zdeňka Pohlreicha nejen k vaření, ale k místu a lidem. V poslední sérii mě až slzy očí vyhnal frajer, kterej někde v zastrčený díře v Hodoníne musel vařit absolutní bomby, vařil pro Nikyho Laudu, Arnieho a další vipíčka a najednou prostě díky neuvěřitelně silnýmu lidskýmu příběhu se ocitnul v Hodoníne a sazí ty samé super porkmy místním lidem. Ten chlap je absolutní star a přitom z něj šla pokora, skromnost a to už vůbec neberu v potaz jak se zachoval směrem ke svý ženský, to jako mít svět jen takovýhle chlapy, tak je tu ráj. Nebo ta Kačabka na konci, tu jsem znal na Košíku jsem kdysi chvíli bydlel a bolí trošku u srdce, že klasický hospody, kde hrála živá hudba, sázely jsme karty, chlastaly, žraly, občas trošku narostly svaly už vlastně mizí. Taková bývalá Briketa na Nákladovým nádraží by mohla napsat knížku neskutečných postav a příběhů, ale v dnešní době by jí sna di zakázaly protože není dostatečně sterilní, korektní atd. No tady tím výkecem chci říct jedno, pro mě Ano, šéfe není o gastru, ale o lidech a příbězích a jsem rád, že pořad dělá chlap ze starých dobrých časů. (06.06.2012)