Krásný Antonio

Kritika pokrytecké společnosti a maloměšťáctví se zcela míjí účinkem díky mamánkovské hlavní postavě Antonia, kterému díky jeho pasivitě a slabošství nelze než podobný osud přát. Za nejsilnější scénu lze považovat rozhovor Antoniovy matky a její snachy, ano, v téhle jediné scéně se zrcadlilo vše, co chtěl autor říci. Vše ostatní vyznělo chabě. Zhlédnuto díky účasti Tomase Miliana, jehož na první pohled nevýznamná role v závěru dostala nečekaného opodstatnění. Tři odřené hvězdy, protože ono téma "chudáčka muže" mi zkrátka a jednoduše nesedlo. (25.08.2018)

Výborný film se skvělými hereckými výkony ( dominuje Pierre Brasseur ). Pohled na klasickou Itálii tehdejší doby. Ta pravá "Itálie" začíná od Neapole dolů, což se tady potvrdilo. Jak byly pro rodinu a čest rodiny důležité názory církve a pokrytecké společnosti je až neuvěřitelné. Sexuálního života neschopný krasavec Antonio se stane hanbou pro celou rodinu, když se mu z tohoto důvodu rozpadne manželství. Do té doby byl idolem všech žen. Nakonec oddaná služka svým těhotenstvím zachraňuje čest celé rodiny. Předtím ovšem "hlava" rodiny umírá ve svých 60-ti letech v bordelu, aby všem dokázal mužnou sílu svého rodu. (19.02.2011)

Reziser Mauro Bolognini /La Notte Brava 1959, Statok 1961/ ma svoj najlepsi film asi Statok 1961 ked tak nad tym rozmyslam. Mastroianni /velka Zranice, manzelstvi po Italku, la Notte/ bol tuna v roli chlapa, ktory je impotent a je zenaty s akousi kravou, ktora to roztrubi .... ale sak si to pozrite. Pre mna sa tam nic zasadne nedialo, samotna tema na film nestaci, videl som okrem Mastroianniho aj skvelu Claudiu Cardinale, a Tomasa Miliana /Milano odia - la Polizzia non puo sparare/. 69 % (15.12.2019)

„caro una sanguis unus” • Krásny Antonio "Don Juan" Mangano sa snáď konečne i poriadne »ovrabčí«, pretože si jednak predsa aspoň založí rodinu so svojou naprosto vysnívanou, a k tomu i zámožnou: Barbarou Puglisiovou, a jednak zase bude mať pokoj od neustáleho «prenasledovania» zo strany množstva žien, ktoré sa mu stále akosi dvoria, čo by malo byť možno úplne naopak, však? • Skrátka; predchádzajúce udalosti napokon naberú presne tento konkrétny smer v podobe sobáša medzi Antoniom a Barbarou, pričom, čo sa teda následne ešte týka toho ich intímneho ["spôsobu"] života, tak vskutku práve v ňom sa postupne začínajú objavovať i prvé, vážnejšie trhliny, ktoré čoraz viac predovšetkým v Catanii [mesta na Sicílii], naberajú nielen na samých obrátkach, ale zároveň i na nemenej hysterických náladách, ktoré sa vznášajú nad týmto talianskym prostredím... • Nebudem už viacej chodiť okolo horúcej kaše, keď vzápätí hneď na to i prezradím, že čochvíľa nastáva[l] akýsi, »impotentný škandál«, bezprostredne sa [DO]týkajúci: ústredného protagonistu v podaní Marcella Ma[E]stroianniho, ktorý tentoraz totižto vytvoril úplný protipól oproti svojej predošlej a zásadnej postavy v podobe bulvárneho novinára: Marcella Rubiniho z Felliniho majstrovského, umeleckého diela: La dolce vita, po ktorom tu niet ani jednej stopy; najmä čo sa týkalo samotného uchopenia titulného charakteru. • A mimochodom sa pomerne dosť čudujem, že zrovna Marcello kývol na túto konkrétnu, scenáristickú ponuku i zo strany kontroverzného "PPP" [Piera Pauloa Pasoliniho], ktorý onedlho nakrúti i geniálneho Accattoneho, ale to je už v podstate trochu odlišný príbeh, keďže najprv sa vyprofiloval, ako povedzme renomovaný scenárista, podľa ktorého potom taliansky režisér: Mauro Bolognini, síce sprvoti sprostredkoval zväčša pozoruhodnú štúdiu «zlomeného človeka», na čo sa vzťahovala 1/2 titulu, no už počas nasledujúcej polovice sa tieto pozitívne dojmy začali pomaličky vytrácať, pretože režisér popridával i viacero »nevkusných vsuviek«, inými slovami povedané; príliš tlačil na pílu; za to ale samotné finále, bolo maximálnym zadosťučinením! • Ak som si správne všimol, tak som tiež spozoroval i inšpiráciu: [francúzskou] novou vlnou v dvoch smeroch: miestami ručnou kamerou a občasným, skokovým strihom, à la J-L Godard [v revolučne poňatom titule: À bout de souffle]. • I napriek určitým výhradám z mojej strany, sa rozhodne jednalo o kvalitný, kinematografický zárez: par excellence. PS: Jednoznačne zabudnite na familiárny taliansky recept v podaní „MC Erika & Barbary.” [Takáto variácia sa absolútne nekoná!]. (13.11.2023)

Žít s andělem, popřípadě ho i milovat, láskou samozřejmě platonickou, to není nikdy na dlouho. Anděl ztratí trpělivost a zjistí, že ho zajímá víc skutečná láska, popřípadě skutečné peníze. Problém, pro Antonia neřešitelný (implictně vedoucí až k možné sebevraždě), vyřeší jeho přítel Edoardo, kterému předtím dohodil zaměstnání. A tak je založena nová rodina (resp. dvě), nyní již obě "funkční", protože podle obecných představ. Jak se v té své bude cítit Antonio, můžeme jen tušit... Geniální Pasolini tímto filmem dokončuje svoji scénáristickou přípravku a v dalším roce již režíruje svůj první autorský film. - A nebo jak říká sám Vitaliano Brancati: "Já vím, už nikdy neuvidíme Antonia, jak se prochází po ulici Etnea až do dvou hodin odpoledne. Nedá se nic dělat, mládí je pryč!" (přkl. Zdeněk Frýbort) (13.02.2020)