Rozvod po italsku

Taliansky vášnivé a predsa elegantné potvrdenie tézy, že by si každý mal dobre zvážiť, čo si želá, lebo by sa mu to mohlo aj naozaj splniť. Tu si znudený schudobnelý šľachtic, žijúci však stále v okázalom ničnerobení, praje, aby sa po dvanástich rokoch manželstva zbavil ženy, ktorá v ňom nevyvoláva toľkú vášeň, akú on od vzťahu vyžaduje. La dolce vita tentoraz presunutá z ulíc rušného Ríma do sicílskeho menšieho mesta. Nechýba takmer žiadna prísada skvele osladeného malomestského žitia. (11.09.2016)

Jedna z ohromných klasik italského neorealismu. Svět Sicílie se svou chudobou, nevzdělaností lidí, zastaralými názory, prostě ostrov se svým vlastním světem. Mastroianni jako pan baron a k tomu moje dvě oblíbenkyně Daniela Rocca a Stefania Sandrelli. Jak se nejlépe zbavit manželky, když je rozvod nemožný? Italský návod naleznete zde. (26.08.2011)

3/10 Otravne a urvane - typicke to devizy italske komedie. No ano, asi 4x jsem se zasmal, ale celkove zadna parada. Marcello svou pritomnosti a vizazi ulisneho impotentniho snatkoveho podvodnika dokaze pokanhat temer kazdy film. Vyborny byl Korbelar, ktereho jsem nikdy dabovat neslysel, jakozto plamenny obhajce. (13.11.2009)

Perspektivou italské společnosti musíme nahlížet na bizarní zápletku, kdy se hlavní hrdina musí zbavit své manželky, aby mohl rozvinout vztah s mladinkou sestřenicí. Germi tvrdě zesměšňuje zkostnatělý pohled na nedotknutelné pouto manželství a my společně s hlavním hrdinou podstupujeme neuvěřitelně složitou cestu k dosažení svobody. Místo rozvodu (společensky nepřijatelný) se osnuje ďábelský plán k získání milence pro vlastní manželku, aby je nato mohl oba zabít (vražda ze cti - společensky i zákonem tolerovaná), komedie plná omylů může začít. Hladce působící režie s tempem italského temperamentu, vypravěčskou svěžestí a dokonalým Mastroiannim. (17.10.2009)

Klasické dílo italského již vyzrálého italského neorealismu v černobílé, jež mu sluší. Ve své době byl příběh podnikavého polomafiánského šlechtice protestem proti tomu, že italské zákony nepřipouštěly rozvod, ale současně také svědectvím o stavu pokrytecké prudérní morálky na největším ostrově Středozemního moře. Maloměsto Agrigento (jak říká ichvypravěč Mastroianni, 18 000 obyvatel, z toho 4 000 analfabetů), se od francouzských Zvonokos či českého Kocourkova neliší ničím, snad jen dobou děje a místním vševědoucím mafiánským kmotrem. Zachycení atmosféry kolem uvedení proslulého Felliniho SLADKÉHO ŽIVOTA v místním kině je jen dalším bazálním kamínkem této pomyslné mozaiky malosti a zapšklé provinciality. Mastroianni tu skvěle splývá se svou rolí lehce znuděného rentiérského kavalíra v nejlepších letech; úspěch filmu by bez něj byl nepředstavitelný. Unylá výrazně italská krása Stefanie Sandrelli i rozkypělý květnatý patos Pietra Tordiho jsou dalšími hrozinkami na dortě tohoto dnes již klasického díla. Díla smíchu, který co chvíli tuhne do vážného výrazu hluboce zamyšlené divákovy tváře. (18.04.2010)