Rozvod po italsku

Starší, ale výborný film s M.Mastroiannim, ktorý ako milovaný "Fefe" už tú svoju polovičku akosi nemôže vystáť. Diabolské plány mu vychádzajú, ale posledný záber filmu dokazuje, že Fefe predsa len nemyslel na všetko. Herecký výkon Mastroianniho určite stojí za pozornosť a už len kvôli nemu by ste si film nemali nechať ujsť. 80%. (26.07.2010)

Rozvod po italsku je dokonalou satirou života dobového sicilského maloměsta. Film je postaven krom vtipu na výborném herectví Marcello Mastroianniho a půvabu Stefanie Sandrelli. I vedlejší postavičky skvěle zapadají do děje a dotváří celkovou atmosféru italského maloměšťáctví. Vyskytuje se zde celá řada vtipných scén a kuriózních situací, z nichž mnohé film charakterizují a činí ho jedinečným. Patří sem z dnešního hlediska absurdní plánování vraždy manželky, jehož součástí je hledání nápadníků, sledování, příprava obhajoby atd. Vše je podáno s ohromným vtipem a komentováno vnitřními monology hlavního hrdiny. Velmi povedená je i scéna, kdy místní starousedlíci vyráží do kina na Felliniho film Sladký život se slovy „Slyšeli jste o tom? Jsou to orgie jako za Tiberia. To musíme vidět.“ Divák se zkrátka nemůže nudit. 87% (26.10.2010)

Marcelo Mastroianni a jeho monology jsou prostě zárukou kvality, nejeden divák si určitě jeho postavu oblíbil... Ovšem hlavní hvězda filmu doplácí tentokrát na slabší spoluhráče (aneb jak je důležité míti Sophii), film je tak většinu času průměrný a někdy i rozbředlý. Téma filmu je sice sympatický námět na komedii, ovšem s výjimkou zmíněného Maestra jsem se ani moc nebavil. Jinak konečně jsem slyšel jedno z nejvychvalovanějších dabingových spojení Voska - Mastroianni a musím uznat, že pověsti nelžou a že ti dva si opravdu sedli. (24.05.2010)

S vtipnou nadsázkou nastíněný obraz života sicilského maloměsta. Zkostnatělost a hluboce zakořeněné názory společenské střední vrstvy i úctyhodné šlechty, že uchráněná čest je nade vše i za cenu prolité krve (ulpívající na rukou hrdiny), která je víc jakýmsi obdivovaným činem, jelikož nekonat, značí posměch a potupu. Na vlastní kůži se o tom přesvědčí zadaný švihácký baron Cefalu (okouzlující M. Mastroianni) s roztomilým tikem v obličeji, který je zasažen šípem Amorovým a touží po své sestřence (baronce s knírkem, není co závidět). A nebylo by od věci, aby se tu nenachomýtl také nějaký ten Don. (23.12.2009)

Úžasná komedie, která mě naplno dostala i napodruhé. Největší zásluhu na tom má samozřejmě Marcello Mastroianni, který je zde zcela neodolatelný, a hodně jsem se u toho nasmál hlavně díky němu, jeho komediální talent byl prostě nezměrný. Film má pro mě kouzlo i v té černobílé kameře (o 3 roky mladší Manželství po italsku už bylo natočeno na barevný film a podle mě už to není ono) a ve vystižení své doby, která už nenávratně patří minulosti, což mi je někdy trochu líto. Dnes už ten film asi nemusí oslovit každého - jistá část lidí má kupříkladu z mně neznámého důvodu problém s mluvenou italštinou - ale osobně ho považuji za nestárnoucí klasiku, která s lety zraje jako víno a neztrácí nic na své výjimečné zábavnosti. O kvalitách tohoto filmu také velmi dobře ve svém komentáři píše Sportovec. (18.11.2019)