Wallander

Kenneth Branagh je jako Wallender výborný, divák mu tu únavu a flustraci věří do poslední vrásky. Wallender není typický drsňácký detektiv s absencí osobního života. Snaží se žít "normálně", ale lidi jsou prostě svině a nedovolí mu to. Dokonce dojde i na slzy. Atmosféra tohoto seriálu je stejně úžasná jako Kenneth, ty záběry na švédskou krajinu jsou lahůdka. Takže pokud si myslíte, že váš život stojí za ho*no, podívejte se na Wallendera, zvedne vám to náladu. (11.02.2012)

Kdybych chtěla bejt jó protivná, podotkla bych něco v tom smyslu, že tihle utahaní, vyhořelí kriminalisté mi přijdou podobní jeden druhému jako vejce vejci a rozdíly mezi vejci jsou schopné vnímat tak možná slepice, zatímco Faidra neztrácí podobnými podružnostmi čas. Jelikož po třech probdělých nocích s miminem s klubajícími se zuby nějak nemám sílu už ani být protivná, ocituju jen slova klasikova, že vyprávět o tragických věcech tragicky je jako jíst škvarky zalité rozpuštěným sádlem a přikusovat k tomu máslo a že kdyby se na olympiádě soutěžilo ve zdeptanosti, Švédsko by se dík Kurtu Wallanderovi topilo ve zlatě. Ani nevím, jestli jsem měla větší chuť toho chlapa vzít kolem ramen, objednat mu pivo a pak mu v nějaké přilehlé místnosti vyšukat mozek z hlavy, nebo s ním pořádně zatřást a sdělit mu, že člověk v jeho stavu nemá u policie co dělat. Jelikož Branagh pořád stojí za nějaké to zmuchlané prostěradlo mezi honem na lišku a odpoledním čajem, asi by to vyhrála první možnost, ale dost těsně. Nějak mi tihle detektivové s vyhaslým pohledem a permanentním strništěm přijdou jak beznadějný klišé a snaha chmurnit za každou cenu krapet laciná. Podobně jako Marigold jsem si vzpomněla na Larssonovo Milénium s tím rozdílem, že nehorázně přeceněná mi přijdou obě díla. No nic, pochmurně se zvednu ze své pochmurné židle v pochmurném domě v pochmurném severním kraji a půjdu zkontrolovat své nepochybně pochmurně se tvářící mládě, abych mu chmurně pomazala dásně mastičkou a zachmuřeně ho utěšovala "neřvi, trubko, bude hůř," ale ještě předtím dodám něco jen tak bokem pro ty, kteří se ohánějí sebevražednou depkou severských zemí. Depresemi trpí daleko víc Američanů a Kanaďanů než Skándinávců a co se sebevražedného skóre a duševního zdraví celkově týče, je na tom Švédsko nejen líp než země bývalého sovětského bloku, Čína nebo Japonsko, ale taky než ČR, Švýcarsko nebo Francie, ale vsadím se, že o galské pochmurnosti jste nikdo v životě neslyšel, n' est pas? Ať žije stádnost a stereotyp. Že si tady většina lidí honí triko žvásty o věcech, o kterých nemá ponětí, na to jsem dávno zvyklá, ale dělat to i v takovém tématu, to je příliš velký cynismus i na mě. (19.03.2012)

1 séria ****, 2 séria **** a pol* Od Wallandera som vzhľadom na všetky ospevné recenzie očakával vysoko sofistikovanú detektívku starej školy. Po druhej sérii som trochu prekvapený, že takmer všetky prípadny obsahujú vždy jemnú nelogickosť, resp. chybičku krásy, niečo čo nesedí, ale paradoxne príbehy som si maximálne užil tak či tak. To je asi jediná kritika, ktorú ju Wallanderovi môžem napísať (teda okrem toho, že jeho tím pôsobí niekedy ako banda šaškov a na všetko je tam chudáčisko de facto sám:). To čo je najpodstatnejším faktorom, pre ktorý ma Wallander dostal je jeho "pozerateľnosť" a dva hlavné faktory - postava poctivého oddaného večne unaveného a frustrovaného Wallandera (skvelý presvedčivý Branagh!), ktorý akoby vypadol z filmu Oliviera Marchala a geniálna kamera, ktorá maximálne využíva krásy švédskeho prostredia a ktorá je vypiplaná do posledného detailu. Teším sa na tretiu sériu a na ďalšie čo snáď prídu. 3 séria slabšie **** - prvý diel výborný, zvyšné dva prekvapivo slabšie (na pomery Wallandera). Do príbehov sa vkráda povrchnosť, niekedy som mal pocit, že tvrocovia sa prioritne sústredili na vizuál (úplne geniálna kamera, tak ako v predchádzajúcich dieloch). To čo je však najdôležitejšie, je zachovaná "pozerateľnosť". Wallander ako postava sa naďalej vyvíja a Kenneth Branagh stále dokáže svojou charizmou potiahnuť celý dej. Čiže spokojnosť ostáva, aj napriek jemnému poklesu kvality, ďalšie diely si určite rád pozriem. (24.10.2012)

Strašlivá otrava. Jako kriminálka průhledné, trochu chaotické, trochu nelogické a bez drivu. Jako osobní příběh prací zničeného detektiva naprosto fádní a tisíckrát okopírované. Tuctová kriminálka s přecitlivělým hlavním hrdinou, kterému má člověk většinu stopáže chuť jednu lísknout. Wallander není ani alkoholik, ani zajímavý. Natož kompetentní dělat svou práci. (24.05.2016)

Kurt Wallander je ten nejlidštější a nejzainteresovanější detektiv, jakého kdy svět filmu a televize poznal. Wallander si každý případ bere velice osobně a je odhodlán jej vyřešit za každou cenu. Ještě nikdy tedy nebyla kriminální linka tak úzce spjata s postavou detektiva a pro seriál jde o věc přímo stěžejní. Znamenitý a své roli naprosto odevzdaný Kenneth Branagh představuje zvláštní typ detektiva, zatěžkaného mnoha zdrcujícími emocemi a dilematy. V průběhu jednotlivých dílů prochází až jakýmsi vnitřním rozkladem (jasně, ne zrovna originální označení, ale ono to zkrátka sedí) a mnoha pády, při kterých se neustále přesvědčuje o tom, že nejvíc z jeho osobního života zůstalo právě v jeho práci. Stejně intenzivní pochvalu si však zaslouží i zbytek – skvělé scénáře s opravdu pečlivým vystavěním kriminálních případů, režii, kameru, hudbu, herecké osazenstvo… Plného hodnocení bohužel Wallander nedosáhl kvůli snížené kvalitě vybraných „béčkových“ dílů (byť epizoda Firewall se vlastně v rámci žánru konspiračního thrilleru nemá za co stydět a postava Wallandera se v ní posouvá dál; The Dogs of Riga bohužel nevytěžilo z vytrhnutí Wallandera z jeho běžného prostředí vůbec nic, vývoj postavy zde nemile ustrnul a coby žánrová zábava je epizoda rovněž slabá) a občasné nevyváženosti tempa devadesátiminutové stopáže. (04.08.2012)