Wallander

Pokud někde pracují maximálně schopní tvůrci, kteří i z neoriginálního námětu (kriminální linky), dokáží vytvořit originální kousek (všechno ostatní), je to v BBC. Spolu s Lutherem a Sherlockem je Wallander kriminalistou, který práci dal vše a ona si to bezezbytku vzala. Ta životní únava z nepochopitelnosti tohoto světa jakoby vypadla z nějakého Shakespearova díla, tudíž proto ani nepřekvapí Kenneth Branagh v hlavní roli, který se svého partu zhostil naprosto dokonale. Věčné strniště, vrásky na čele, vaky pod očima a pohled plný prázdnoty, se nakonec stanou tím, co Wallandera dělá absolutně netuctovým a zajišťují mu tak místo ve vrcholných pozicích žánrové tvorby. Plus excelentní kamera a fantastická hudba. (22.01.2012)

Typický škandinávsky kriminálny seriál, ktorému chýba len máločo od dokonalosti. Výborne vybraný vyšetrovateľ, typický občasný problém s alkoholom, s rodinou, osobným životom a zanietenosť pre prácu. Najviac ale vychvaľujem scenár. Väčšina epizód je prepracovaná, zaujímavá a častokrát prekvapujúca. Dielko, ktoré stálo za to natočiť. Severskú atmosféru ani nie je nutné pripomínať, oni vedia, ako to robiť. (28.02.2017)

1. série se rozjíždí (hlavně první díl je takové severské klišé), ale 2. a 3. série už je nádherná. Výtky mám vždy k dílům, které se neodehrávali ve Švédsku. Poslední série se rozjíždí slabším dílem z Jižní Afriky, další má slabší detektivní linii a v posledním dílu je detektivní linie upozaděna s ohledem na nemoc hlavního hrdiny, ale zase stojí za to a je dle mě kvalitním zakončením celého seriálu (tedy doufám, že už nebudou na něj navazovat). Kenneth Branagh mě konečně dostal jako herec. (29.08.2017)

Hodnotím po první sezóně, tedy třech dílech... a tady by možná nebylo na škodu to vzít postupně. První díl je skvělý, tak na 90%, Wallander je postava silná a dobře zahraná, celé to funguje jako detektivka i psychologický thriller. V druhém díle už je vidět silný posun hlavní postavy - někdo to nazývá vnitřním rozkladem, já že se z něj stává socka. 70%. V třetím díle už nefunguje vůbec nic. Hlavní postava není detektiv, ale zombík bez ničeho, policie není policie, ale jen banda kecálků, o detektivce se nedá ani mluvit. Ano, mohl to být účel, ale že by platilo "účel světí prostředky"? Kvůli vývoji (a mě nelibému) hlavní postavy zničit celé schéma, porušit všechny pravidla policejní práce a stejně skončit dobře... nechci, děkuji. 30%. Celkem tedy tři hvězdičky. Změna po druhé sezóně... Ne a ne a ne. Tohle prostě nefunguje. Pomalé tempo, nefungující postavy (krom vždy jednoho naoko dobrého postoje hlavní postavy) a bohužel pokračování těch odporností z třetího dílu první sezóny. Asi jsem viděl jiný seriál než ostatní. (05.08.2011)

Kurt Wallander je asi ta nejdepresivnější a nejsmutnější postava detektiva, která kdy spatřila obrazovku nebo plátno. Zajímavé je, že se už jedná asi o 3 adaptaci knižní detektivní série, kterou nejprve logicky zfilmovali Švédi jako filmy a pak následně jako seriál, aby se na to vrhli Britové. Musím pochválit, že se nerozhodli přenést děj do Británie, ale nechali ho stále ve Švédsku ve městečku Ystad, kde se natáčelo a natáčeli se i předchozí adaptace. Dokonce se ve stejné oblasti pohybovaly najednou 2 filmařské týmy točící právě osudy detektiva Wallandera. Jak britský, tak švédský. Ale působí malinko úsměvně, když všechny postavy hovoři anglicky, ale čtou si švédské noviny, nebo když píší email, tak nahlas předčítají text v angličtině, aby byl pak záběr na obrazovku s textem ve švédštině. Nicméně zpět k postavě Wallandera. Někoho tak unaveného a zničeného životem jste asi ještě neviděli. Kurt má rozpadlé manželství, těžké vztahy s otcem a v rámci případů mu umírá celkem dost velký okruh přátel, spolupracovníků nebo očitých svědků a to většinou přímo před jeho očima a pozůstalí si na něm vybíjejí zlost. Zkrátka jeho práce ho ničí, ale je to skoro to jediné co má, takže se jí věnuje v podstatě nepřetržitě. Není proto divu, že svoje pocity pak utápí v alkoholu, zanedbává hygienu a jeho fyzický a duševní stav není nejlepší. Většinu lidí by už tohle dohnalo k sebevraždě. To vše v naprostém brilantním hereckém podání Kennetha Brannagha, kdy mu uvěříte každou emoci. Season 1: Sidetracked: Úžasně natočená a hned šokující scéna, kdy se před Wallanderem upálí v poli řepky mladá dívka. Jsou zde vysoce kontrastní barvy, takže sytě žlutá pole a sytě modrá obloha evokují švédké národní barvy. Stejná žlutomodrá je pak používána i v úvodních titulcích. Firewall: Napínavý příběh, kdy člověk netuší, kam ho to zavede, ale vyústění mi přišlo přehnané. Globální kyberterorismus s cílem uvrhnout svět do chaosu se do takového prostředí moc nehodí. One Step Behind: Opět poctivá detektivka, kdy se nám Kurt propadá do stále větších depresí, jelikož zde je případ trochu osobnější, než jiné. Season 2: Faceless Killers: Tentokrát ožehavá otázka přistěhovalectví z arabských zemí. Seriál se s tím vyrovnává vkusně a Wallander zde zpraví jeden čin, který ho uvrhne do těžké deprese. The Man Who Smiled: Wallander tentokrát zpočátku uprchl na pár měsíců do klidu, aby se srovnal, ale žádost o pomoc od přítele, kterou nejprve odmítne, ale tragédio ho donutí se jí ujmout ho pomalu vrací zpět. The Fifth Woman: Pěkně vygradované a při emociálním závěru se konečně pro Kurta trochu blýská na lepší časy. Všechny díly jsou velmi nádherně nasnímány. Kamera zabírá záběry pěkné, ale zároveň trochu temné a tajemné krajiny jižního Švédska. A vše podepřeno velmi tklivou melancholickou hudbou. Nemůřu se dočkat 3. série, která se právě natáčí. (11.08.2011)