Wallander

Hodnotím po první sezóně, tedy třech dílech... a tady by možná nebylo na škodu to vzít postupně. První díl je skvělý, tak na 90%, Wallander je postava silná a dobře zahraná, celé to funguje jako detektivka i psychologický thriller. V druhém díle už je vidět silný posun hlavní postavy - někdo to nazývá vnitřním rozkladem, já že se z něj stává socka. 70%. V třetím díle už nefunguje vůbec nic. Hlavní postava není detektiv, ale zombík bez ničeho, policie není policie, ale jen banda kecálků, o detektivce se nedá ani mluvit. Ano, mohl to být účel, ale že by platilo "účel světí prostředky"? Kvůli vývoji (a mě nelibému) hlavní postavy zničit celé schéma, porušit všechny pravidla policejní práce a stejně skončit dobře... nechci, děkuji. 30%. Celkem tedy tři hvězdičky. Změna po druhé sezóně... Ne a ne a ne. Tohle prostě nefunguje. Pomalé tempo, nefungující postavy (krom vždy jednoho naoko dobrého postoje hlavní postavy) a bohužel pokračování těch odporností z třetího dílu první sezóny. Asi jsem viděl jiný seriál než ostatní. (05.08.2011)

S Wallanderem jsem se dlouho míjela, ale nakonec se mi přeci jen dostal do hledáčku - a musím říct, že nelituji. Výborně vystavěné příběhy, včetně vkusně a citlivě zakomponovaného soukromí. Zaujala mě hlavně ta jeho všudepřítomná nechuť vůbec být detektivem. On tu práci v podstatě nenávidí, každý den s ní chce seknout, jak moc ho ničí a drtí, ale vždy se jako na potvoru:) objeví nový případ a on do toho zase spadne - a samozřejmě to excelentně vyřeší. Také je zajímavé, že ač vlastně není žádný drsňák, do nebezpečných situací se vrhá po hlavě, jako by mu zcela chyběl pud sebezáchovy. Ale kdybych si přeci jen musela vybrat - a měla možnost vidět nové díly buď Wallandera, nebo Detektiva Varga Veuma, zvolila bych pro mě osobně daleko víc charismatičtějšího a živočišnějšího Varga Veuma. (25.07.2015)

Já ti nevím, Karle. Ze svaté trojice Sherlock, Wallander, Luther mi vylézá tahle severština jako slabší, odstrkovaný bratříček. Přestože Branagh se snaží hrát jako o život, jeho postava je nakonec na seriálu to nejméně zajímavé. Luther i Sherlock jsou brilantní mozky a je radost je sledovat při práci. Ve Fryově archetypální klasifikaci by představovali vyšší mimetický mód, tedy člověka se schopnostmi přesahující běžný průměr, ale podléhajícího vlivu společnosti a s tragickými vlastnostmi (u Sherlocka jeho neschopnost socializovat se, u Luthera nutnost dělat zlé činy pro větší dobro). Wallander však ztělesňuje nižší mimetický mód - obyčejného člověka, který dělá svoji práci. Branaghův hrdina nemá hi-tech hračky z CSI ani vybroušené uvažování doylovského typu, vlastně jeho nejvýznačnější vlastností je, že málo mluví a topí se v permanentní depresi. Nové informace o jeho případu se zpravidla objevují nikoli kauzuálními souvislostmi (hrdina na něco přijde, což ho přivede k další stopě...), ale zpravidla tím, že zločinec něco nového provede, zatímco Wallander neví, jak se hnout z místa a uchlastává se v depce. Má to samozřejmě i světlejší stránky (pochmurné ladění není úplně od věci, případy jsou docela zajímavé), ale jako úplná hitparáda se mi to nejeví. (29.11.2012)

Vítejte ve švédském Ystadu, v němž kriminalistické oddělení zahrnuje čtyři policisty. A většina jen sedí v kanceláři. Tam, kde by běžně figurovala zásahovka, stačí tři lidé, protože více policistů Švédsko asi nemá. A nezapomeňme na to, že se zde mluví anglicky, ale samozřejmě v převlečení za švédštinu. Aneb mé první dojmy z tak opětovaného Wallandera. Britských krimi seriálů a charismatických detektivů jsem viděla tolik, že tento podivný citlivý ňouma mě příliš nezaujal. Charisma ani sympatie mu sice upřít nelze, ale všechno ostatní je zkrátka špatně - nezajímavé zvraty, nevýrazné případy, debilní policejní postupy.. Myslím, že nadšení hodnotící by se měli podívat třeba na The Fall, Luthera nebo Good Cop, aby poznali skutečnou kvalitu. Nicméně sto lidí, sto chutí. Mě zatím Wallander neskutečně nudí a jestli dokoukám celou první řadu, tak to snad zapiju. (02.02.2015)

Další povedená detektivní série z britských ostrovů, navíc podle severské předlohy, takže toto spojení je na světě asi to vůbec nejlepší a zároveň fungující tak, jak má. BBC opět potvrdilo kvality, Švédi potvrdili kvality a litovat snad lze jen toho, že není víc dílů, románů má Mankell v zásobě dost a diváci by se jistě také nezlobili. Pokud jde o seriál je hodně psychologický, depresivní, bohatý na ponuré detektivní zápletky, vynikající případy vražd a také skvělá hudba. Kenneth Brannagh je samozřejmě prvkem sám o sobě - odborník na Shakespeara, který má jako vedlejšák učení v Bradavicích, tady podává svůj nejlepší výkon, to se nebojím tvrdit, neboť to tak nejspíš opravdu je. Věčně unavený, ospalý, smutný a neoholený s tím nejprotivnějším vyzváněním na světě o kterém můžu říct, že je to to jediné, co mě na celém seriálu vyloženě sere. Jinak i já musím zmínit Lokiho, tedy Toma Hiddlestona, u kterého mě mrzí, že se objevil jen v první sérii, rozhodně by si zasloužil víc prostoru. Jako celek je Wallander další působivou detektivkou a pro mě s (opět) stoupající kvalitou jednotlivých epizod a sérií, kde za nejlepší považuji třetí, poslední řadu. 85%. (16.04.2015)