Jasná hvězda

Z tohohle námětu šlo udělat takový film aby moje srdce plesalo aby se mi oči zalévaly slzami a já se nechtěla hýbat abych tu krásnou atmosféru, která mě obklopila nezrušila. No a nestalo se. Mohla to být vizuální, poetická dechberoucí podívaná na lásku dvou lidí, kteří se milují a milují se opravdově. A ta láska tam byla a dokonce byla opravdová, ale nebylo to dechberoucí ani poetické. Jen občas. Mrzí mě to. Taky opravdově.. (13.11.2010)

Láska pronášená veršem múz. Láska květnatě pěstěná, provoněná rajským procesím šepotů, do všech míst, koutů a zátočin. Porozuměj a setrvej ve slokách many poezie. Nebraň se okusit rtů velkého poety. Blahodárný doušek citu. Ryzí číše, z níž křehké štěstí pít, je známosti nakloněn spanilý ryk. Básník – žebrák, srdcem bohat. V prosté kytlici prochladl, churav. Ohlušen andělskou melodií. To zápalem nitra lákán, volán. Už odplul na druhý břeh. Slyšitelný bolesti nával. Milá se souží, pláče. Nelze odejmout, slíbat ten žal z její slzavé tváře. (09.04.2016)

No, nevím, jsem z toho trochu rozpačitá. První polovinu filmu jsem byla s Brownem zajedno a nejradši bych Fanny nakopla - ne moc pěkná fiflena, která se jenom parádí a o poezii se začne zajímat jenom proto, že se jí líbí Keats. (Prostě pipina, která za ním šíleně dolejzá.) Další výtky mám ke scénáři, na začátku je příliš stručná expozice - vůbec jsem netušila, která bije (ostatně víc věcí nebylo vysvětlených), a závěr je oproti tomu dost rozvleklý. Líbily se mi vlastně jenom dvě věci - stará Anglie (výprava byla bezchybná) a fešák Ben Whishaw v roli básníka Keatse :) (27.03.2010)

Tohle není film o Keatsovi, tohle je film zejména o Fanny a její sestře a bratrovi. A je krásný. Konkrétně třeba Edie Martin jako mladší sestra Toots byla úplně odzbrojující. Jinak zbožňuji, jak čistě a jednoduše Jane Campion svůj záměr vypráví. Postavy, včetně vedlejších, jsou živoucí a charismatické, nesou energii příběhu v sobě a v přesných výmluvných dávkách ji nechávají prosáknout na povrch. V záplavě přebujelých, neuvěřitelných a nekonzistentních emocí, jaké se na mě v poslední době valí z jiných filmů, jsem extrémně ráda, že pořád dokážu pocítit, když mi nějaký filmař doopravdy zmáčkne srdce. (29.03.2017)

Tak jemně dýchat snad jen ona může... Film, který vyžaduje sladění divákova tepu se snivým tempem letního dne uprostřed dlouhých prázdnin v Hampsteadu léta Páně 1818, kdy láska i poezie klíčí, jako když se motýl klube z kukly, slova putují celé týdny a - méně pomíjivá než lidský život - přetrvají věky, jako ta modrá křídla ve staletí staré vitríně. Krásná, křehká a mrtvá. Johne Keatsi, byl bys v roce 2017 šťastnější? (20.09.2017)