Jasná hvězda

Režisérka Piana Jane Campion nechala své fanoušky čekat šest let. Upřímně? Vůbec to nevadilo. Sic souhlasím, že jde o poměrně vyspělý kus, diváka si však hledá docela obtížně. Tedy pokud nevyhledává typicky ospalé scény, kdy jedni čtou poezii, další vyšívají u krbu, jiní dumají, co asi ten či onen myslel tím, co řekl nebo jak se podíval. Anglie, první polovina 19. století. Láska neústupné dívky ze slušně situované rodiny a nemajetného romantického básníka, jehož dílo bylo toho času soustavně nepochopeno. To, co komplikuje jejich vztah, diváka tak nějak nestrhne, návraty a odchody plné vnitřního nepokoje si mě jednoduše emočně nezískaly. Ač jsou sehrány solidními herci v podobě mezi žánry létající Abbie Cornish a Bena Whishawa, který rád protáčí nezávislou tvorbu třeba s 007 dobrodružstvím. (20.07.2016)

Ak sa chceš vyhnúť sláve, píš poéziu. To je Keats a jeho život! Je to jeden z klasikov, ktorých diela sa chvália, ale už asi nečítajú. Jeden z panteónu búrlivákov, ktorí slávu získali až po smrti. Vnútorná spokojnosť by pre neho bola prekážkou v tvorbe. Sláva pre neho bola ako žena. Bola by mu verná, keby s ňou zaobchádzal s istou dávkou ľahostajnosti. Sláva ale neprišla, bola len ilúziou, pominuteľnou a nestálejšou ako vánok. Jedinou istotou mu bola Fanny, jeho múza, éterická bytosť. Tento vzťah sa lepšie zobraziť asi nedá. Najlepší film Jane Campion. (04.02.2017)

Přestože mám vystudovanou literární historii - poezii opravdu nesnáším. Ale doufám, že u mě v životě někdy nastane ten okamžik a já ji dobrovolně a s úsměvem otevřu ;) Příběh na motivy života Johna Keatse byl pro mě oříšek, jelikož jeho tvorbu znám, ale tento film je spíše z pohledu dívky, která se do něj hluboce zamilovala a on její lásku opětovat, ale je tu jedno veliké ALE. Film je hodně silná romantika, ale stojí to za to. Milostné dopisy a i mluva ve filmu je prostě okouzlující a prostředí, v kterém se to odehrává, už i jen to samotné připomíná dobu Jane Austen, která se ve své tvorbě zaměřuje na hodně podobná témata. Kostýmy a hlavní herci - to jsou tahouni celého filmu a musím říct, že některé momenty jsou ve filmu opravdu silně emotivní a snad každý, kdo někdy v životě miloval a vcítil se do postavy, ať už dívky či chlapce ve filmu, ucítil alespoň mrazení po těle, husí kůži či slzu stékající po tváři. Z celého filmu mě také dost zaujala postava, kterou ztvárnil Paul Schneider, u kterého jsem celou dobu čekala, zdali se nějak projeví, jelikož si o jeho pocitech k hlavní ženské hrdince od počátku filmu myslím své a zajímalo by mě, zdali své city někdy projevil... (13.04.2012)

Ben Whishaw opět udivuje svým velice působivým a sympatickým subtilním zjevem, a Abbie Cornish nabízí divákům postupné proniknutí do podstaty její přirozené krásy. Jsme tak svědky, kolikrát až moc, citově zabarveného dialogu, který vlastně oslavuje lásku cudnou, či staromódní, chcete-li. Spojte si Finding Neverland, Piano, Pýchu a předsudek, Pokání a výjde Vám tahle historická lovestory, která sama o sobě není originální, což nejde ani tím nejnajivnějším způspbem očekávat, avšak v samotném důsledku ukňourané zamračené východočeské neděle, to nehrje pražádnou roli. To vše se děje za přítomnosti skvěle naexponovaných obrazů anglického venkova (především jednotlivé obrazy měnící se v závislosti na ročním obdobím), které dávají ostatním divákům jásný impuls, dát si tuto exkurzi do citově čistých, ale v jistém směru přehnaných vod lidského milostného spojení, spíše na plátně, větších rozměrů, než na obrazovce s malou úhlopříčkou... (06.02.2010)

I když je Fanny Brawneová (Abbie Cornish) veskrze praktická mladá dívka (její největší zálibou je vyšívání volánových límců), z nějakého důvodu ji učaruje muž vskutku nepraktický - mladý básník John Keats (Ben Whishaw). Ač Fanny poezii nerozumí ani co by se za nehet vešlo, díky svému milému začne více číst a do tajů poezie začne pronikat. Jenže mladé lásce se stále staví něco do cesty - ať už Keatsův blízký přítel, pan Brown (Paul Schneider), nebo Keatsova nemoc ... Z první hodiny filmu jsem byl docela nadšenej, výborné prostředí (Anglie, počátek devatenáctého století), výborné kostýmy (nominace na Oskara) a docela zajímavě rozehraná zápletka. Jenže pak se děj jakoby zastavil a druhá hodinka filmu mi přišla nekonečná (a vcelku o ničem) - Fanny stále řeší své pocity, Keats pochrmlává a pan Brown je pořád stejně otravnej. Takže s hodnocením zůstávám někde na půl cesty - ani špatný, ale ani nikterak úžasný film ... (19.04.2010)