Drama žárlivosti

Formálne celkom inovatívne napísaná a zrežírovaná dráma jednej, vlastne dvoch, troch až štyroch príbehov lásky. V centre pozornosti je ale jeden milostný trojuholník, pred ktorým tu bol ešte jeden milostný trojuholník a potom pribudol ďalší milostný trojuholník. Proste Taliáni a ich prežívanie lásky, teda aspoň podľa fantázie tamojších tvorcov. Ale bez vetra sa ani lístok na strome nepohne. Giancarla Gianniniho ako mladé ucho ani nespoznáte a Monica Vitti mi tu neustále pripomínala Barbru Streisand. Celkom fajn bláznivá komediálna dráma, ktorá má to šťastie, že nie je prerozprávaná chronologicky a je rámcovaná súdnym procesom, ktorého priebeh iba počujeme. Humor vyplýva najmä z faktu, že postavy prežívajú všetko nesmierne vážne a my sa tak na ich osudoch škodoradostne smejeme. (25.10.2018)

Jedna z těch lepších italských tragikomedií, i po letech mi to přišlo docela příjemné a milé. Sotva ale víc. Snad jen ještě nostalgické vzpomínky na MM a MV. Pozn. 1: Oreste je proletář a nádeník, to se dnes sice často chápe jako synonymum. Oreste to ovšem tak nechápe a definuje proletáře trochu sice nezvykle, ale dost trefně. Neodvozuje toto slovo od potomků (prólés), jejich produkce byla jedinou prací nemajetných Římanů, ale od ženy, chápané jako manželka. Pro něj jediný majetek, kterého se také nehodlá nikdy vzdát. Pak už by neměl nic, jak se filmu i stalo. Jsou ovšem i jiné definice, třeba Ottův slovník naučný, který definuje proletáře jako: "...člověka práci nevalně vyhledávajícího...", ale to bychom se dostali moc daleko. Pozn. 2: Je to tak, mnohé dívky "se na nás (rády) koukají přes telecí kost". (20.10.2018)

„Dívala se na mě často přes telecí kost…“ Banální název a nepříliš atraktivně znějící příběh dalšího milostného trojúhelníku by mohly někoho odradit, ale byla by to škoda. Drama žárlivosti „osvěží“ už místy, kde se odehrává – komunistický festival, ze kterého nad ránem zbyla už jen společensky znavená partička na řetízáku nad závějí letáků, pláž plná odpadků, omšelé uličky se šňůrami na prádlo nebo cikánský autobus… Film odráží i politické pnutí v tehdejší Itálii – hrdinové diskutují o vztazích i na politické manifestaci či dostávají držkovou na demonstraci – a „jediným majetkem dělníka je jeho žena“. Scény mají často nečekané vyústění a nejrůznější fóry a vtipné detaily shazují nebezpečí patosu stejně jako promluvy do kamery směrem k divákovi / soudci. Vynikající komedie o vážných věcech, jako je láska a žárlivost ústící do sebedestrukce. (18.02.2022)

Možná je to dobrá sociální tragikomedie ovlivněná neorealismem a všudypřítomnými odpadky, odrážející společenskou a politickou situaci v Itálii koncem 60. let, ale mě tato žárlivost po Italsku nesedla. Nemůžu se ubránit přesvědčení, že Scola, Mastroianni i Vitti mají natočeny lepší filmy. Produkce: Dean Film (12.05.2018)

Váhám mezi plným a skoro plným hodnocením. Bavilo mě to hodně, Mastroianni i Vitti byli úžasní jako vždy (Monica Vitti vypadala mimochodem na svých 39 neuvěřitelně mladě. Což jí pak ještě dlouhá léta vydrželo. Asi to byla čarodejnice:-)), zpracování vtipně originální,... Nenadchnul mě snad jen závěr. Na to asi nejsem dostatečně velký cynik. A postava bohatého řezníka byla až trochu estrádně primitivní. Takže dejme tomu ( abych tento film odlišil od některých italských komedií kterým nemám vůbec co vytknout) za čtyři. Ale i tak rozhodně doporučuji. (26.12.2023)