Zvláštní den

Tenkrát, v osmatřicátém, nadešel velký den. Přijede spřízněný vůdce spřátelené země a upevní se tak vzájemné pouto ve společném boji. A jednou na to budeme všichni vzpomínat... Anebo že by to bylo jinak? Je velká událost skutečně tak velká?, jak by i klidně mohl znít plakátový slogan zvoucí do biografu. Což se koneckonců dá přenést i do reálného světa, lze například srovnat s našimi spartakiádami (na ty se taky určitě těšilo spousta lidí a... netřeba opakovat slova), nechci však degradovat film na jedno mnoha reflexí krušnější minulosti, ta myšlenka funguje i apoliticky, kdy mě dělá potěšení nějaká událost, zatímco ostatní si v duchu pomyslí, co na tom tak asi vidím... Kinematografickým okem jde o opakování trendu pozdních filmů velkého dua Mastroianni-Loren: oba ztvárňují něco jiného, než by většina diváků čekala. Zvláště překvapí dámská polovina, kterou kdekdo včetně mne vnímá jako ztělesněnou atraktivitu, a v případě Marcella se v kontextu doby jedná také o jisté překvapení. Platí však to, co se mi u filmů vyplácí tak nějak všeobecně - a to, že je lepší dopředu nic nevědět, což zrovna v tomto případě úplně nevyšlo, přičemž bych nenašel velký zástup děl, u kterého se spoileruje s takovou chutí, bez uvědomění si, jak takové vyzrazení něčeho může zážitek ovlivnit. Kritickou i diváckou obec rád posílím v názoru, že ač děj nepatří k rozvrstvenějším, snímku to nijak neubírá, osobně jsem na to po celou dobu trvání ani nepomyslel. Kde hledat důvod? Pravděpodobně v přesném vystižení dobové atmosféry, konkrétně kombinaci dokumentárních obrazových i zvukových vsuvek s prostým popisem lidské mentality (aneb, stačí jeden další element v domě a o napětí a jakési dobrodružství je postaráno). Závěr nás po příjemně stráveném čase lehce zavane smutkem s přirozeně se nabízející otázkou "jak to asi bylo dál?". Z toho, co však vím, bych případné pokračování ale znát nechtěl. 90% (09.03.2021)

Pro většinu Italů historický den, o kterém měli v úmyslu za iks let vyprávět svým dětem a vnukům. Minimálně dva lidi se však všeobecného veselí a průvodů neúčastní - prostá žena v domácnosti Antoinetta a bývalý rozhlasový hlasatel Gabriel. S jejich náhodným setkáním se současně střetávají dva světy: Svatá prostota, naivita, avšak také frustrace z machistického prostředí na straně Antoinetty a zoufalství pramenící z naprosté ostrakizace na straně Gabriela. Jejich vztah, odehrávající se ve velmi krátkém časovém úseku několika hodin jednoho zvláštního dne, velmi výstižně poukazuje na život a možné role obyčejných lidí v totalitním systému. Jinakost je démonizována (homosexualita, volnomyšlenkářství), většinou vítězí hrubá síla (všudypřítomný rozhlasový přenos z vítání Hitlera, nevěrný manžel), primitivní vlastenectví, vzájemné šmírování a nedůvěra (sousedka) a nakonec i lhostejnost k druhé lidské bytosti. Zvláštní den poskytl dvojici Lorenová/Mastroianni netypické role, se kterými si poradili tak, že ani čeští obrozenci nevymysleli vhodné adjektivum, kterým by se tito herci v tomto filmu dali pochválit :-) Není co vytknout, Zvláštní den je zážitek. __ (Dlouho mě nepobavilo nic tak, jako komentář na imdb.com k tomuto filmu od přispěvatele s nickem Bo Schreurs - Ve filmu opravdu nikdo neumře, není tam žádná akce, žádná nahota, prostě nic takového. Je to prostě nuda pro lidi, kteří od filmu čekají akci, zabíjení, krev a nějakou tu děsivou scénu... ) (14.02.2010)

----- "Vždyť se chová tak vybraně, jako gentleman, nemůže to být ANTIFAŠISTA !" ----- Zvláštní den, natvrdo orámovaný přímým přenosem velkolepé přehlídky na počest oficiální návštěvy samotného Adolfa Hitlera ... zvláštní den, striktně oddělený neúprosným během času od včerejška i od zítřka ... zvláštní den, nečekaně významný pro dva ztracence ve vleku osudu ... zvláštní den, obtěžkaný nevyhnutelností věcí příštích - aniž by si byl vědom jejich dosahu. (02.09.2020)

ocenenia : Oscar 1978 - Nominácia na najlepší cudzojazyčný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1977 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ V samote a intímnosti možno odhaliť skutočnú tvár každej totality. Stačí jeden dom, dvaja osamotení ľudia schopní úprimnosti, a patetická heroická vízia fašizmu (predstavovaná hlasom z rádia, ktoré znie skoro počas celého filmu) padá ako domček z kariet, neschopná odolávať fragmentácii ľudských osudov z más na človeka-jednotlivca......Krásna kamera, výborní herci (30.11.2006)

Silně pocitová záležitost je tento příběh o dvou osamělých duších, který je svedl dohromady v jeden Zvláštní den pouhá náhoda. Ona opuštěná v duši, ačkoliv byla obklopena velkou rodinou a on, osamělý a vyhoštěný vzhledem k tehdejšímu postoji k homosexuálům. Chvílemi jsem měla dojem, jako by to by tam jemně probleskla osobní zpověď Marcella Mastroiannniho a o Sophii Loren se nedá psát jinak, než jako o královně filmového plátna, která zahraje cokoliv s gracií jí vlastní, jak už tady píše jedna uživatelka. On to nebyl ani tak zvláštní den pro Itálii, ale jeden nezapomenutelný den Antonietty a Gabriela. Byly momenty, kdy splývala její duše s tou mojí a její smutek v očích při závěrečném finále, byl všeříkající a nádherný. Kdo někdy něco podobného prožil, pochopí i hloubku tohoto téměř zapomenutého filmu. (29.06.2014)