Velká žranice

Nejsem si tak docela jistý,jak se mám k Velké žranici postavit.Je totiž těžké film nějak kritizovat po čistě filmové stránce,natočený je brilantně,zahraný prakticky dokonale.Nechápu na něm,proč byl vůbec natočen a jaká motivace vedla režiséra a herce,aby něco podobného natočili.Je to alegorie? Podobenství? Apokalyptická vize? Nebo jen samoúčelná hříčka bez hlubšího významu? Po jednom zhlédnutí těžko rozhodovat a vzhledem k tomu,že film už nikdy nechci vidět,asi to nikdy nezjistím,což mě ani nijak netrápí.Jisté je každopádně to,že tento film se absolutně neshoduje s mým pohledem na kinematografii a s tím,co považuju za umění a za vhodný námět ke zfilmování.Film mě neznechutil (snad jen ty hovna byly trochu přes čáru) jen mi připadal zbytečný a nevkusný.Což není moc dobré skóre. (09.04.2011)

Paradoxně jsem zůstal nenasycen. Jako divák jsem hladověl a marně čekal na svůj dezert. Přitom vše, co běhá, létá nebo je oploutveno, leží zpracované na talíři a čeká na svého gurmána. Téma bylo velmi lákavé. K tomu ještě polonahá, přírodně všude vnadná děva, provozující lásku ve stylu hippies. Co víc si přát? Tu třešničku, kterou ani přítomní bohémové nekonzumovali. Pointu. Hlubší důvody jejich jednání, vůči čemu? Komu? Mám jenom hlad. I když tématicky, herecky i režijně výborné, není tento snímek jedním z těch, které bych někdy zařadil znovu do programu. Chvílemi skutečně až nudné. (06.09.2015)

Geniální film o neuvěřitelném setkání, které končí strašlivou smrtí....Těžká kritika společnosti se tu odráží spolu se zbídačelou myslí mnohých jejích jedinců..Mimochodem, sešli se zde největší herecké individuality tehdejší Itálie a možná, největší hvězdy současnosti stále ještě nikým nepřekonány.!! (20.07.2008)

Bezprostředně po jsme se doma shodli, že je to sice hořce zábavný, ale přece jen zbytečně prvoplánový fyzický útok na diváka, že jako alegorie na sebezničující konzum zpovykané moderní společnosti to nemá žádnou zvláštní hloubku a že v té době se holt zkoušelo, do jakých extrémů se dá zajít, ale co my s tím dneska. Jenže v dalších dnech se nám to oběma nezávisle rozleželo a najednou jsme mluvili o tom, s jakou zvláštní směsicí ironie a smutku to vystihuje typického ducha chlapské pospolitosti nebo oddanost, s kterou si se svými tak či onak blízkými bytostmi navzájem pomáháme, byť by to bylo do hrobu, o tom, odkud v sobě Mastroianni vydoloval ten černočerný vnitřní vztek, který jeho postava vyzařuje (tipoval bych na zvlášť ošklivou krizi středního věku), o Andrée jako přelaskavém andělu smrti, o záběrech zpustlé zahrady, a o tom, že na rozdíl od příbuzné Pasoliniho Saló tenhle film nechová k lidstvu smrtelnou zášť, ale spíš se nad ním jen zpola znechuceně, zpola s lítostí ošklíbá… Zkrátka spektrum pocitů a myšlenek bylo po tom prvotním odmávnutí nečekaně široké, tohle by s námi čistě provokativní a jinak zapomenutelný biják neudělal. (31.01.2019)

Ano, tohle je hodně drsná kritika společnosti 70. let, ale vtipné na tom je, že je to kritika i současné společnosti. Konzum nám pořád vládne, pořád uděláme všechno pro to, abychom naplnily svoje choutky a je jedno, jak se u toho chováme. Jasně, je to hodně nadsazené, ale ta podstata naší společnosti v tom vidět je, bohužel. (03.05.2017)