Ztracena v pustině

Scénář: Jennifer Derwingson, Marcos Efron .. Dobrý (ehm) dojem uchovávají pouze vzpomínky na dvě sličné dívčiny (bez nich prakticky absolutně nezajímavé) a slušné exteriéry Argentinského venkova. Jinak žánrově pouze "dobrodružný cestopis" říznutý podprůměrnou thrillerovou zápletkou. Nic urážlivého, ale ani pamětihodného či jinak obhajitelného. (28.12.2010)

Strata času. Prvú hodinu sa dokopy nič nedeje a v závere sa dočkáme len zopár naháňačiek. Čo je však najhoršie: Málo brutality, málo krvi, málo vrážd. Kamera bola celkom slušná, ale napriek tomu nevidím jediný dôvod, prečo to niekomu odporúčať - po obsahovej stránke neuveriteľne zúfalé. Navyše som mal pocit, že som už niečo podobné niekde videl, trochu mi to pripomína kombináciu krvavého Turistas (prostredím) a dosť nepodareného Shuttle (námetom). Jeden bodík ešte pridám za tú peknú brunetku. (25.12.2010)

Každý si myslí, že Argentina je úchvatná země, kde se na plácku mezi palisandry honí za hadrákem stovky malých Maradonů, kteří čekají, až po nich sáhne nějaký ten FC Barcelona. Jenže už v době, kdy byl i do té největší díry uprostřed pampy zaveden elektrický proud a rozblikal červené lucerny, sáhl místní gaučo po mýdlu a změnil se v lázeňského šviháka, který si především rád zaprcá. Tomu je podřízena veškerá ekonomika města Los Prdelos und Negros Kundos, dějiště tohoto filmu. Odložit zde vnadnou brunetu v plavkách a čekat, že bude za několik vteřin stále na svém místě je podobně pošetilý nápad, jako zaparkovat fungl nové Camaro doprostřed Chánova a nechat klíčky v zapalování. Znalec jistě uzná, že A brzy tma má jednu z nejdebilnějších zápletek v dějinách kinematografie a snad ani nemá právo koexistovat vedle takových strhujících skvostů, jako je Sedmá pečeť, Stalker nebo Ginger a Fred. Jenže ty dvě cyklistky jsou opravdu spanilé, sukně jim končí půl metru nad koleny, tuze pěkně se na ně dívá a nejméně jedna z nich prakticky nesleze z obrazovky. Kvůli takovým filmovým zážitkům vynalezl Eastman celuloid, Chaplin buřinku a Onan pravačku. Zároveň je potřeba uznat, že kdyby příběh pojednával o výletě dvou buzerantů na koloběžkách, jde hodnocení rapidně dolů. (09.02.2016)

Film samotný mě zaujal především nádhernou krajinou, kvůli které bych se chtěl někdy do Jižní Ameriky podívat. Jenomže pěkné hory a vodopád ještě neudělají z filmu parádní podívanou, zvláště když se tvůrci pokouší o „remake“ snímku, který jsem viděl zrovna nedávno. I zde se může pán režisér opřít o dvě pohledné herečky, které zachraňovaly, co se dalo. Pravda především svými ladnými křivkami. Efron se nesnažil pouze kopírovat, ale divákům chtěl nabídnout i něco navíc, jenže právě zde byl největší kámen úrazu. Přesun z Francie do Argentiny by vůbec nevadil, protože oba venkovy působily docela drsným dojmem – všudy přítomná chudoba, špína, nevlídní obyvatelé, podivné chování pánů policistů, jenže zde se tvůrci snažili být až příliš moc akční a nadělali spousty viditelných chyb. Nechtěl bych pouze poukazovat na zaryté žánrové klišé, protože to se objevuje snad v každém druhém filmu a zvláště v těch amerických. Už jsem si na to tak nějak zvyknul a spíš by mě překvapilo, kdyby se neobjevilo. Nestartující auta, divné chování hlavních postav, atd.- to není nic nového, spíše jsem téměř po celou dobu postrádal nějakou pořádně ponurou atmosféru s větší dávkou napětí. Snad až ke konci filmu přišlo menší zlepšení, ale nebylo už pozdě? Slabších 50% -spíše tak 45% (20.03.2012)

Americko-argentinsko-francouzský snímek „Ztracena v pustině“ je od začátku strašně předvídatelný a je vám hned jasné, kdo tu bude za hajzla, kdo ne. Máte tak nějak jasnou představu o tom, jak to bude probíhat, ale přitom je to neskutečně roztahané a nijak moc rychle to nesměřuje kupředu, což se snaží vynahradit posledních asi 20 minut, kdy je tempo najednou zběsilé. Film to ale nezachrání. (24.02.2020)