Pod vlivem lásky

"Použij kung-fu, abys získal momentku." S tvorbou Šiona Sona jsem se zcela náhodou setkal zhruba před rokem a Koi no Tsumi mě zcela uchvátil. Na Ai no mukidashi jsem se tak hrozně těšil, byl na to zvědavý, ale zároveň, hlavně díky té stopáži, jsem se trochu obával. Bude to stejné nebo to tehdy byla jen náhoda? Takřka čtyřhodinový romantický epos o lásce z prostředí japonských katolíků (sic!) o mladíkovi, který hledá svou vyvolenou Marii, kde vás na začátku ani ve snu nenapadne, kam vás to dovede v závěru a na konci budete překvapeně vzpomínat, kde to vlastně všechno začalo. Je tady úplně všechno, humor (některé sekvence vyznívají až poklesle a podbízivě kabaretně komediálně), akce (hromadná rvačka), krev (nějaký ten ustřižený úd a tradiční japonské krvavé fontány), drama (skvělá první třetina o synovi a jeho otci knězi), lesbičky, bizar (obzvláště vyznavači dívčích kalhotek si přijdou na své, v tomhle ohledu má film silný potenciál vytvořit nový kult, v podstatě náboženství, neb "vše co hledáš lze najít v ženském klíně" - asi se naučím lépe ovládat náš foťák), lehké zastání zvrhlíků (neb i to jsou jen prostí lidé), romantiku, patos, kýč, sociální kritiku. Hrozně jsem se té délky bál, ale ani na okamžik jsem se nějak výrazně nenudil, člověk si vždycky po jakémsi zdánlivém zacyklení (kdy do závěru filmu pořád zbývá ještě nějaká ta stovka minut) o čem to ještě může být, a ono to plynně přejde do další dějové roviny, která však pořád souvisí s hlavní premisou a dál to táhne na nudli. Kamera si laškovně hraje, herci hrají (výtečná Sakura Andó), hudba perfektně sedí, delší záběry bez střihu těší, až vás nakonec ten film pohltí a zavře se nad vámi jako voda, že vám nějaké ty nedostatky budou v podstatě volné. Je to dlouhé, je to typicky japonské, nevím, zda se ještě někdy odhodlám to absolvovat znovu, ale je to výborné. Šion Sono se pevně ukotvuje v mém hledáčku. Chci něco dalšího. "Ztopoř své srdce." (27.08.2014)

Fíha, to vám teda poviem, toto bol Najčudnejší romantický film aký som kedy videl. Absurdita tu nekladie hranice pred ničím. Je to jeden z tých filmov, ktoré buď neznášate alebo milujete. Pre fanúšikov, alebo respektíve skôr v tomto prípade pre fanúšičky, to asi nebude to pravé orechové, keďže sa snímka vysporiadala s klišé vzťahov, či už rodinných alebo ľúbostných, proste medziľudských vzťahov, dosť svojsky a to nesmierne bizarným spôsobom. Predsa tak Japonsky. V svojej podstate to je veľmi chladná a drsná satyra na náboženstvo a ich sektárske odnože. Bizarný, aspoň ja ho tak vnímam, Japonský režisér, Šion Sono, ináč nesmierne plodný, ma už predtým zaujal snímkou Why Don't You Play in Hell?. Videl som od neho zatiaľ málo vecí, takže nemôžem povedať, že ho obdivujem či niečo také, Japonská kultúra ma akosi nepriťahuje v kinematografii, ale čo som zatiaľ od neho videl, ma celkom bavilo,a veru aj tento jeho 4 hodinový opus nieje výnimkou. Je to dlhé, ale diváka rozhodne nenudí. Po 15 minútach som si povedal: Však tento tvorca si minul skvelý námet na film už po štvrť hodine! A v takomto plodnom tempe to pokračovalo až do konca. Je tu nesmierne veľa zápletiek, vyvrcholení deja, postavy prichádzajú-odchádzajú a stále sa niečo vyvíja. Názov film vám naskočí na obrazovku až po prológu ktorý trvá asi hodinu. Vtedy sa prvý krát stretne dievča a chlapec, ktorý sú jadrom príbehu. Keby som mal vylíčiť celý obsah, rozpísal by som to minimálne 2 a4, toľko tu toho je, takže to preskočím a idem k podstate. Yu Honda žije zo svojim otcom, katolíckym kňazom spokojný život, kým sa do otca nezaľúbi nejaká citovo nevyspytateľná ženská, on na počudovanie city opätuje. Bohužiaľ ženská si to po čase rozmyslí a odíde od neho. Otec začne svojho syna šikanovať tým, nech sa mu vyspovedá z hriechov ktoré pácha každý deň. Yu ako poctivý veriace hriechy veľmi nepácha, takže sa otcovi nepáči, že mu nič nehovorí. Tak si Yu v hlave pretransformuje, že začne robiť hriechy aby sa mohol otcovi vyspovedať a tým mu uľaví od trápenia.. Prejde si všetkými možnými hriechamy až sa z neho nakoniec stáva najlepší fotograf voyerista v celom meste. Je to celé padnuté na hlavu, je to úchylné ale zároveň krehko nevinne citlivé, romantické, pútavé ale zároveň sa tu zabíjajú katanami . Také iné, že to rozhodne odporúčam. (06.08.2015)

Čtyřhodinový emocionální masakr, který jsem zkoukla na dvě poloviny. Najdete zde snad úplně všechny lidské vlastnosti, od fanatismu církve, sexuální úchylnosti i čistou lásku. Celou třetinu filmu byla jediná doprovodná hudba Bolero od Ravela. Miluju tuhle skladbu. Předpokládám že drtivá většina zná citované pasáže z Kazatele, občas se používají i pro ateisty, kteří žasnou nad jejich čistotou. Bohužel se trefily do té doby, kdy další osoba mě drahá odešla tam někam k Duhovému mostu. Každopádně doporučuji shlédnout. (02.10.2014)

Shion Sono v tomto bezmála čtyřhodinovém filmu stihl zkombinovat velké množství žánrů, aniž by to budilo dojem jakékoliv nesourodosti. Právě neobvykle dlouhá stopáž mu dovolila dostatečně rozvinout množství dějových linií, které se v závěrečné kapitole (film je rozdělen do čtyř kapitol) protínají. Vedle centrální romantické linie film pojednává o křesťanství a fanatismu, o úchylkách, dospívání a o rodinných problémech, přičemž Sono se při psaní tohoto eposu nezdráhal kombinovat jednotlivá témata do originálních a vcelku odvážných vzorců (např. fakt, že hlavní hrdina – syn pedantského kněze – hledá svou „Pannu Marii“ skrze fotografování kalhotek nic netušících dívek, které je zde prezentováno jakožto specifický druh umění). Jedná se o velmi zábavný, nápaditý a myšlenkově podnětný film. (20.06.2011)

Na doporučenie užívateľa Pedross800 som sa pustil do šialeného mixu žánrov s ešte šialenejšou stopážou, ktorá má takmer rovné 4 hodiny! Kupodivu to vôbec nenudí a keď som si pred spustením myslel, že si film rozdelím na 2x, tak som po dvoch hodinách film nechal bežať ďalej a dal som to naraz. V prvom rade je to love story, ale okolo tejto hlavnej linky sú tu namotané ďalšie dramatické, krvavé, bojové, erotické...Je toho dosť, samozrejme zopár minút navyše sa tu nájde, ale na moje prekvapenie strihať by veľmi nebolo z čoho, pretože zaujímavé to je. Ak by niekto chcel vidieť film kratší, tak len na úkor zaujímavých scén. Takýto mix, by som určite čakal od Kórejcov, ale nie od Japoncov. Spokojnosť. 80%. (22.02.2015)