Pod vlivem lásky

Netradičně pojatý film, který mísí mnoho žánrů. Najdeme zde romantiku, komedii, krvavou akci, obscénní scény i teenagerské motivy. To vše ve stopáži, která může trumfnout některé známé ságy nebo historické eposy. Přes velkou šíři záběru na mě snímek tvoří dojem nenáročné zábavy, určené primárně pro mladé asijské publikum. Zdárně aplikovaná zápletka, kdy si dva mladí lidé k sobě obtížně hledají cestu, nenabízí drama ale nadsázku. Dramaticko – společenské měřítko, které nabízí vedlejší zápletka v podobě vlivu církve, víry a vymývání mozků, je též hnáno do absurdna. Vcelku pohodový film, který by mohl vyhovovat hlavnímu proudu, se nakonec utápí v přetažené stopáži a přehnaném závěru. (22.01.2012)

První polovinu filmu bych označil za jednu z nejlepších komedií, co jsem kdy viděl. Když se pokusíte sami sobě převyprávět příběh, tak se taky dáte do smíchu, ale lepší nespoilerovat. Nejradši mám tu část na jejímž pozadí běží Bolero. Tu jsem viděl tak čtyřikrát. Sice je to chvílema drsnější, ale super. Druhá část už na komediálnosti hodně ztrácí a přichází něco, co jsem nebyl schopen akceptovat... doufal jsem, že to bude stejné po celou dobu a ne že dojde k takovému bizardnímu zvážnění. Ale stejně je to super na to, že to má takovou stopáž. (03.03.2011)

Neskutecne originalni, zabavny a epicky asijsky kousek, ktery zvladl nevidanou vec - ani na chvili nenudit ve sve monstrozni 4h stopazi. Vyborna story, zvrhle charaktery, brutalni drama, unikatni romance i (a to zejmena) extremne vtipne momenty. Je na case abych konecne zmasteroval techniku Tosatsu, pouzil Kung-Fu k ziskani momentky zenskeho rozkroku, poradne to rozjel s kamerou na auticku a pouzival trojdilnou tyc San-sestsu-kon k polapeni bobrika! 9/10 (19.10.2010)

Psáno pod vlivem bezprostředního šoku: "Ty brďo!" Okamžitě přiznávám, že jsem něco podobného ještě nikdy neviděl. Vynikající! Něco tak šíleného, romantického, úchylného, hysterického, realistického, krutého, zamilovaného, s pocity na zvracení, svěžího (to vše dohromady a přitom to není slátanina), nervy převracejícího a dějem manipulujícího jsem nekoukal, ani nepamatuju. A taky jsem si v průběhu žádného filmu už dlouho neuvědomoval, jak moc si přeju, aby se dva lidé vzájemně potkali (jak to dopadne, neprozrazuji - toto je asijská kinematografie a ta může doopravdy skončit jakkoli). Scénu citování z bible (konkrétně listu Korinťanům) na pláži z druhé poloviny filmu už teď zařazuji mezi nejpodmanivější a nejkrásnější filmové scény, jaké znám (a nejextravagantnější kázeň, jakou jsem kdy poslouchal). Prostě ... tento film se musí "prožít". Přál bych si, aby film trval ještě o několik minut déle. ■ Po třetím a čtvrtém vidění: Méně se směji (téměř vůbec), víc si uvědomuji, že to je o lásce. Každá z hlavních postav vlastně prožívá své "období šílenství" (ve kterém je paradoxně nejvýraznější), každá svým způsobem miluje, je přitahována nebo fascinována. Líbí se mi, když si jedna postava něco pomyslí a druhá jí myšlenkou odpoví (přičemž logicky nemohla o dotyčné myšlence vědět), líbí se mi "dialog", který vlastně neexistuje (obě postavy spolu reálně nehovoří), fascinuje mě hudební doprovod k mnoha scénám (vynikající). Film místy absurdností (tři přátelé přikrčeni za kamenem pár metrů od hovořící dvojice, přičemž si je jeden z dvojice jakoby vůbec neuvědomoval a nereaguje na ně) připomíná divadlo, což však pranic nevadí, protože si to člověk vlastně ani neuvědomuje (a pokud ano, nemá problém konzumovat návnadu i s navijákem). (16.04.2011)

Sion Sono je režisér takového borefestu jako Večeře u Noriko (jeden z mála filmů, ze kterých jsem kdy ve Varech odešel), a fakt bych nečekal, že od něj někdy uvidím film, který je delší než rozšířená verze (!) Návratu krále (nepočítáme-li titulky), a nebudu se u něj vůbec nudit. Mírné zkrácení by sice neuškodilo, ale i tak to uběhlo mnohem rychleji než minutáž naznačuje. A jaký je to film? Monumentální, provokativní, vtipný, bizarní, hysterický, smutný, úchylný, brutální, zamilovaný, teatrální, vizionářský, úsměvný... prostě japonský. (19.11.2009)