Svědomí Denisy Klánové

Film nebyl o politických intrikách, jak jsem si původně přál. Bylo to prostě dilema, zda trestní odpovědnost ponechat nebo ji snížit na 14 let. Toto se filmu povedlo a "o tom" to byla pravda. Přesně takto se mladiství delikventi chovají a nejen oni zneužívají atmosféry humanizace takřka čehokoli pro své potřeby. Tyto děti se převychovat po dobrém nedají. Nedají se převychovat ani po zlém. Ale alespoň nemusíme mít špatné svědomí, že do něčeho ztraceného vkládáme naděje. Jsou lidé, kteří jsou od reality naprosto odtrženi a potom jim hra na kytaru připadá jako že by tento delikventík měl mít dobré srdce. Připadá jim, že v diagnostickém ústavu je to jako v koncentráku (tady byla holka úplně vedle). A nakonec jim připadá, že když řeknou matce alkoholičce, aby navštěvovala svého syna v děcáku, že ona se najednou změní. Otec celoživotní kriminálník, matka alkoholička - z tohoto spojení logicky nemůže vyrůst normální jedinec. Hlavní hrdinka na jednu stranu jakoby hájí zájmy těchto "zmetků", na druhé straně je pro ni pozůstalá (matka oběti brutálního trestného činu) obyčejná vyšinutá ženská. Tak jsem si říkal, že pokud takové lidi nepotká to samé neštěstí, nemohou se na tuto problematiku nikdy dívat reálně. Toto se mi nakonec splnilo a rázem se karta obrátila. Problém dnešní doby tkví v tom, že zde máme nespočet organizací hájící práva vězňů, mladistvých delikventů, nepřizpůsobivých občanů a dalších podobných skupin namísto toho, aby se někdo zajímal o problémy obětí trestných činů, o problémy pozůstalých a dalších. Pokud si toto neuvědomí politikové, bude to dopadat jako v tomto filmu, který ale z větší části byl opravdu hloupým pokusem. Postava, která byla naprosto reálná a dobře zahraná byla postava Jiřího Schmitzera. (09.04.2009)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Efekty 8/10/// +obsazení (těšil jsem se na Patricii Solaříkovou), postavy, scénář, režie -mohlo by být i delší, přál bych si i jiný konec/// Nevěděl jsem do čeho jdu. Film mě však svým námětem oslovil hned od začátku. A nutno říct, že to je na české poměry nejdrsnější film poslední doby. Až se bojím toho jak moc je to skutečné, reálné (nemusí nutně být, ale působilo to tak na mě). Scéna jež evokuje film Přání smrti ve mě rezonuje ještě teď. Ať byl tedy záměr tvůrců jakýkoliv, na mě film silně zapůsobil./// Celkem 86%/// (29.03.2009)

Paní poslankyně Denisa Klánová je tak pitomá, sebestředná, omezená a idealistickými cinty hodnými mentálně silně opožděné puberťačky oplývající kráva, že jsem opět shledala platným rčení, že aktivní blbec horší třídního nepřítele, a vyústění jen a jen logickým. Příběh sám vysoce neuspokojujícím, se všemi místními hodnoceními plnými slov jako povrchní, bulvární a prvoplánové mi nezbývá než souhlasit a ty oslí můstky, hýkající tak hlasitě, že budily i souseda zaspávajícího víkendovou kocovinu, tomu taky dvakrát nepomohly. Bodík pro jako vždy spolehlivé Schmitzera a Stašovou, kteří jako jediní z té posádky lodi cvoků (ano, včetně scénáristy, Pepo) působili dojmem lidí s mozkem. (30.03.2009)

Hodnotím nadprůměr, protože televizní inscenace klade zajímavé otázky a nechává prostor, aby si každý našel své místo a názor na tuto otázku trestního zákoníku. Nezůstává u povrchního žvanění a jde až tam, kde se za názor, postoj platí ta nejdražší daň. Hodnotím záměr, ale provedení nezůstalo v polovině, ale někde v první třetině. Zajímavé střety idealistických žvástů Vlasákové a reálného zhnusení a bezmoci Schmitzera jsou nejsilnější, ale končí a ztrácí se někde v pokusu o politický thriler, kdy se naznačuje spiknutí, korupce, výhrůžky a útok. Závěr je snad až příliš šokující a není podložen jasným vysvětlením, ale je jen smutným konstatováním, že slušnost prohrává, ať máte moc a inteligenci či ne - VlasákováXStašová. Rozhodně to mnou otřáslo. Copak mi to připomíná? Česká mini-Chobotnice? (29.03.2009)

Prvoplánová agitka, určená primárně pro jednodušší diváky TV Nova, která se nějakým omylem dostala na obrazovky České televize (tenhle dramaturgický tah je trochu mimo mé chápání). Schematický scénář Josefa Klímy se nese na vlně bulvárních očekávání a uspokojuje jen ty nejprimitivnější očekávání - politika je zkorumpovaná, bulvární média manipulující a všehoschopná, policie neprofesionální a zneužívající své pravomoci, sociální pracovníci cyničtí, matky obětí vraždí, čtrnáctiletí si vesele střílí a znásilňují atd., prostě to, co chce plebejec slyšet a vidět...vše naprosto černobílé...o stupidním konci nemluvě. Latentní manipulace s divákem...inspirovaná zprávami bulvárních kanálů... Smutné pokoukání... (29.03.2009)