L'Homme de chevet
Cartagena
Režie:
Alain MonneKamera:
Antoine RochHudba:
Florencia Di ConcilioHrají:
Sophie Marceau, Christopher Lambert, Margarita Rosa de Francisco, Rodolfo De Souza, Linnett Hernandez Valdes, Salvatore BasileObsahy(1)
Krásná Muriel (Sophie Marceau) nenašla nikoho, kdo by se o ni postaral. Bývala volná jako pták, po vážné autonehodě ale ochrnula a stala se vězněm svého vlastního těla. Leo (Christopher Lambert) neměl kam jít. Alkohol zničil poslední střípky jeho boxerské kariéry a zvláštní náhoda ho přivedla právě ke dveřím Muriel. Stal se její chůvou, kuchařkou, hospodyní, přítelem a pokusil se v ní probudit touhu znovu naplno žít… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (59)
Tento film se zrodil pod šťastnou hvězdou.......... Film působí velmi smutně a je na divákovi, co pro něj bude smutnější, zda ochrnutá žena po autonehodě nebo její pečovatel, profesionální boxer alkoholik, který možná ani neumí číst. CITÁT - Hele akademiku, běž raději udělat čaj.......... Příběh plný citů a emocí podpořen povedenou kamerou a pěknou hudbou ( Florencia Di Concilio ). ()
Pěkný příběh, který stojí na zajímavém příběhu s poutavými odbočkami (box, život boxerky) a na vynikajícím hereckém výkonu Sophie Marceau. Christopher Lambert taktéž potěšil a totéž platí o hercích v dalších vedlejších úlohách. Snímek je trochu podobný novějšímu Intouchables, avšak zde není příliš prostor pro komediální rovinu. I přesto se však jedná o kvalitní film, který dovede zapůsobit a zaujmout. ()
Uvědomění si života. Někdo musí narazit do stromu, někdo ztroskotat na pustém ostrově a živit se pár měsíců kobylkami a medem divokých včel a ti nejnatvrdlejší musí onemocnět. Pokud možno nevyléčitelně. A to říkám bez cynismu. Je to paradox, že si začneme vážit toho, co vytrhneme hlavovému lvu z tlamy, svobodu oceníme, když konečně probouráme plot a život, co se hodně zkomplikuje, má najednou smysl žít. Někdy. A pokud je tu někdo, kdo nás k tomu poznání dovede. A dobrá zpráva jako odměna pro ty, co dočetli až sem: tenhle film není patetický. Ani kýčovitý. Tedy Skoro. ()
„Řekl vám o ní Rodrigez? Vysvětlil vám, v čem práce spočívá?“ - „Ne, prý mi to řeknete vy.“ - „Vlastně vám to vysvětlí ona. Umí to skvěle…“ Jakože po takhle brutálně upřímném proslovu potencionální zaměstnavatelky by leckdo utekl, nikoli však Léo…Muriel je sice ironická, vztahovačná a panovačná, ale to proto, že trpí, neb se z nezávislé ženy stala v mžiku přesným opakem. Najednou jí těch radostí a požitků moc nezbývá, musí vzít za vděk i drobnostmi jako je ranní vánek ovívající její tvář, hluk racků či vůni muře. Péče o ni je tak komplikovaná pro obě strany. Od přistavování knížky, přes vaření jídla, krmení, čištění zubů až po…vyprazdňování (tak nepříjemně intimní, ponižující, ale přitom nutné a samozřejmé. Ale ten zvuk „klepání“ mi vadí ještě teď). Každopádně, to pomalé, postupné navazování důvěry (velmi křehké a snadno zranitelné) mě moc bavilo. A jakkoliv jsou jisté věci trochu zjednodušené, byla to moc hezká romance, niterná, plná bolesti ale i naděje. Otevřený, náhlý konec mě lehce zarazil, ale vlastně proč ne. Solidní 4*. ()
Jeden je zlomený na těle, druhý na duši. Náhoda, která je svede dohromady, dává oběma naději. Zlomenému na těle možná zachrání duši, zlomenému na duši možná tělo i duši. Netradiční, pozvolna plynoucí příběh, který je dojemný aniž k tomu potřebuje tklivě plačtivé scény a pozitivní, aniž k tomu potřebuje sluníčkový lid. Vděčí za to skvěle prázdnému Lambertovi a (a to především) skvělé Marceau, která dokáže rozehrát velké emoce, aniž se hne. Snad jen ta boxerská linie působila nejen poněkud rušivě, ale také křečovitě a občas dokonce nesmyslně. Jako by byla dodatečně hrubou silou narvána do původního již hotového příběhu. Neustále překáží v cestě a vnucuje se tam, kde bych raději sledoval podrobnější rozvíjení vztahu mezi Muriel a Leem, Leem a Luciou a Luciou a Muriel. ()
Reklama