L'Homme de chevet
Cartagena
Režie:
Alain MonneKamera:
Antoine RochHudba:
Florencia Di ConcilioHrají:
Sophie Marceau, Christopher Lambert, Margarita Rosa de Francisco, Rodolfo De Souza, Linnett Hernandez Valdes, Salvatore BasileObsahy(1)
Krásná Muriel (Sophie Marceau) nenašla nikoho, kdo by se o ni postaral. Bývala volná jako pták, po vážné autonehodě ale ochrnula a stala se vězněm svého vlastního těla. Leo (Christopher Lambert) neměl kam jít. Alkohol zničil poslední střípky jeho boxerské kariéry a zvláštní náhoda ho přivedla právě ke dveřím Muriel. Stal se její chůvou, kuchařkou, hospodyní, přítelem a pokusil se v ní probudit touhu znovu naplno žít… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (59)
Uvědomění si života. Někdo musí narazit do stromu, někdo ztroskotat na pustém ostrově a živit se pár měsíců kobylkami a medem divokých včel a ti nejnatvrdlejší musí onemocnět. Pokud možno nevyléčitelně. A to říkám bez cynismu. Je to paradox, že si začneme vážit toho, co vytrhneme hlavovému lvu z tlamy, svobodu oceníme, když konečně probouráme plot a život, co se hodně zkomplikuje, má najednou smysl žít. Někdy. A pokud je tu někdo, kdo nás k tomu poznání dovede. A dobrá zpráva jako odměna pro ty, co dočetli až sem: tenhle film není patetický. Ani kýčovitý. Tedy Skoro. ()
Smekám před těmi, kteří takovou práci vykonávají a dokáží jí dělat srdcem. Stále si ale myslím, že by tuto práci neměl vykonávat muž. Má totiž svá specifika. Ale zvládnout se to dá. Pár měsíců jsem chodila vypomáhat s paní, která měla Alzheimerovu chorobu. Pořád jsem se k ní chovala jako k člověku, k živé bytosti, která měla všechny potřeby jako kterýkoliv jiný člověk, jen měla tohle vážné omezení. Nehoda je sice trochu jiný případ, ale jinak je to to samé. Škoda, že Christpher Lambert měl permanentně nainstalovaný výraz vycpaného vlka. Chápu, že hrál alkáče, ale ten výraz mohl trochu změnit. Vždyť tu několikrát ukázal, že usmívat se umí. Jedna ztrápená duše našla druhou. Opravdu je tu plno citu, emocí a hlavně skutečné lidskosti. Občas lidi rádi zapomínají, že jsou lidmi a ne dobře namazanými stroji. Hezky jsou tu ukázány i obyčejné maličkosti, které člověku dokážou udělat radost. ()
Tento film se zrodil pod šťastnou hvězdou.......... Film působí velmi smutně a je na divákovi, co pro něj bude smutnější, zda ochrnutá žena po autonehodě nebo její pečovatel, profesionální boxer alkoholik, který možná ani neumí číst. CITÁT - Hele akademiku, běž raději udělat čaj.......... Příběh plný citů a emocí podpořen povedenou kamerou a pěknou hudbou ( Florencia Di Concilio ). ()
Poměrně vcelku příjemné drama, kterému možná škodí dvě věci - 1) pokud jste viděli mladší francouzskou komedii na podobné téma, budete to pravděpodobně vnímat trošku jinak než byste měli, 2) určitě se z thoo dalo vyždímat trošku více. Každopádně je to fajn film, obzvláště, máte-li rádi Marceau (která je zde hrozně fajn, i když se vlastně nehýbe) a Lamberta (který je prostě skvělý, a ne že ne). Fajn je, že film není jen o nich, ale do náruče bere více postav. Mám hrozně rád postavy jako je tady zpívající masér, objeví se jen na chvilku, do děje nijak výrazně nezasáhnou, skoro nic neřeknou, ale i přesto o nich víte všechno. ()
Tyhle filmy těží z emocionálně silného příběhu, takže jsou si podobné jak moucha mouše. To není tak docela výtka. Výtkou je casting. Asi nikdo by nechtěl vidět film, kde by nemovitou dámu hrála obyčejná a třeba i nehezká žena. To se v případě "přírodního úkazu krásy" pod názvem Sophie Marceau nestane, protože už pro ten úsměv by se o ni staral kdekdo. Takže pokud přijmu, že je to jen těžko reálná pohádka, pak se to vydržet dá. PS: Taky jste si mysleli, že Lambert má na sobě masku balzamovaného Attily? Docela svým zjevem děsil. ()
Reklama