Jógiša X no kenšin

Překvapivě něco jiného než jsem čekala. Doufala jsem v podobný strhující intelektuální souboj dvou geniálních mozků jako v případě Zápisníku smrti a bohužel po této stránce jsem byla trochu zklamaná, logické dedukce obou profesorů, matematika a fyzika byly odsunuty na okraj a navíc na nich nebylo nic, co by nevyřešil i obyčejný selský rozum, snad jen na konci jsem byla překvapená, to nezastírám. Přesto nelituji, protože se mi místo toho dostalo velmi působivého dramatu o lidské osamělosti, přátelství a lásce, která plodí zoufalé činy a pokud budu předstírat, že jsem neviděla posledních pět minut, pak se dá mluvit o silném zážitku, který si čtyři hvězdičky určitě zaslouží. (01.09.2013)

Já jsem asi divná, ale mně se to vůbec nelíbilo. Možná kdybych se před tím nedívala na seriál, tak bych to vnímala jinak. Ale tohle se od Galiea tak hrozně lišilo až to bylo úplně jiné. Jiné ve všem - v atmosféře, chování postav i v celkovém vyznění. Já jsem zkrátka čekala něco úplně jiného. Abych to vůbec dokoukala, tak jsem si to musela pouštět na 3x, na jeden zátah bych to prostě nezvládla. No a ten konec... Tak ten byl naprosto úděsný a melodramatický až to hezké nebylo. (25.01.2012)

Nikdy bych nevěřil, že detektivka může být napínavá, i když dopředu víte, kdo spáchal zločin. Bavilo mě sledovat souboj dvou exaktně uvažujících kapacit ve svých oborech a jejich úvahy a diskuse o logickém uvažování a pohnutkách člověka v mezních situacích. A nakonec došlo i ke konfrontaci s tolik nevědeckými hodnotami jako je láska nebo morálka. Přesný scénář, výborná zápletka, několik překvapivých odhalení, příjemná a dobře padnoucí hudba a výborný herecký výkon Masaharu Fukuyamy stačí bez váhání na plný počet hvězd. Snad jen ten konec mohl být více zkrácen, dokonce by šlo udělat alternativní konec a nechat některé věci nevyřčené a případ „oficiálně“ neuzavřený, ale to už bych chtěl předělávat něco, co není zapotřebí. (19.12.2012)

,,MĚL JSEM VŠE, AŽ NA SMYSL ŽIVOTA. A VY JSTE MĚ ZACHRÁNILA“....... /// Jak řekl, tak se stalo. Ale nelogickej a neopodstatněnej policejní čich odstartuje SOUBOJ MOZKŮ. Po Japonsku. Vinná – nevinná žena s geniálním matematikem vs. policie a ,,šílenej“ fyzik. Konverzace(?) jako v Death Note, souboj Sherlocka proti Holmesovi (toho ze seriálu). Logicky nepředvídatelný, hravý a zajímavý. Komu přeju (se mi zdá, že) je jasný, ale mám pravdu? Voni to totiž ti kluci šikmooký dokážou tak zapeklitě zamotat. A kdyby jen jednou! (Ty vole ZASE!) Vražda jako výzva, jako smysl života. Ale jinak. Zvláštní krimi, kde všechno vypadá jako úkol z geometrie a zatím je to úloha z funkcí. POCHYBUJI O TOM, ŽE TOMU POROZUMÍTE..... (Ale jo rozumím. A líbilo se mi to. On totiž Sherlock nehoní Sherlocka tak často ani v Japonsku. A vlastně je to o lásce. Na to by se měl mrknout Pedro). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Usínám a vstávám s Reimannovou hypotézou. 2.) Jsem policajt, kterýho zajímá, kolik asi tak v Japonsku lidí maká na jedný vraždě. 3.) Thx za titule ,,donHubert“. (08.11.2011)

Stručně a jednoduše: Bohužel celkem průměrné, nechci být cynička, ale nějak se mi nepozdávalo, že by obětoval svou svobodu pro sousedku…Láska je sice cit iracionální, ale pokud nevidím u hlavního hrdiny uvěřitelnější motiv (vždyť ji znal jen od pohledu, ona o něj nestála etc.), nemohu přistoupit na pravidla filmu a hrát s napětím/nadšením. Ovšem scéna, v níž matematika odváděli, byla velmi dojemná a silná, leč jsem se často nudila, Hiroshi Nishitani mě zkrátka minul. (28.06.2009)