Kvílení

Někde jsem zaslechl, že by to měla být autobiografie básníka Allena Ginsberga. Po shlédnutí však zjišťuji, že tento kousek je spíše rozbor básně Kvílení, který je velmi netradičně zfilmován. Snímek je rozdělen do čtyč vcelku nezávislých rovin. Ta první se odehrává u soudu, kde svědci při výslechu rozebírají báseň velmi do podrobna. Tento rozbor pak můžeme sami využít v pochopení celé básně. Ve druhé rovině vystupuje "autor" básně v jakémsi interview a vysvětluje co mohl napsat jinak a jaké aspekty na něj při psaní působily. Do toho se promítají scény z jeho života, plného zvláštních okamžiků, především homosexuálního charakteru. Recitování před publikem ve třetí rovině filmu je taktéž velmi zajímavé, zvlášťe pak ta dynamika přednesu, to stupňování, to napětí... Animace básně ve čtvrté rovnině vcelku hezky doplňuje recitaci a dává ji tak jakýsi další rozměr. Ač nejsem příznivcem poezie, musím uznat, že toto podání mi připadlo velmi poutavé. Závěrem bych řekl, že ač nemusím souhlasit s obsahem (homosexualita) ani s básní (moderní poezie), toto zpracovní mě velmi zaujalo. Dovolilo mi zjistit co je v pozadí takovéto básně, a z části ji i pochopit. Bez tohoto filmu bych asi nepochytil to, co se mi snaží báseň říct. 80% (06.01.2011)

tuhle část miluju: kteří házeli bramborovým salátem na newyorské City / College po přednášejících o dada, kteří se osobně / dostavili na žulové schody blázince s oholenými / hlavami a šaškovskými řečmi o sebevraždě / a dožadovali se neprodlené lobotomie - jinak tenhle snímek je zcela nezhodnotitelný... a každý se na něj budu muset podívat sám. (12.01.2011)

Vždycky jsem si chtěla přečíst Ginsbergovo Kvílení, ale znáte to, jedno pro druhý... tak proč nevyužít příležitost a nenechat si dílo předložit v podobě téměř autorské? Lze se domnívat, že tvůrci byli dílu schopni porozumět natolik, že mohli předat dál a zřejmě udělali, co mohli - od výběru Jamese Franca, přes hrané čb pasáže míchané s dokumentárním stylem v barvě, dobové záběry, fantasmagorické animace, atmosférický piano doprovod až po přednes poezie samotné - to vše vcucne diváka do víru básníkova pološílenství, i když v momentech, kdy je už už navázáno tenké pouto pochopení, dochází k jeho zpřetrhání soudními humoreskami, kde se zástupci světa rozumných navzájem ubíjejí argumenty o formálních hranicích obscénnosti v literatuře - nejspíš pro zachování zdravého odstupu, ale rozhodně i pro složku zábavnou, a to hlavně ve chvílích, kdy žalobce ironickým tónem předčítá kontroverzní úseky a vyžaduje racionální vysvětlivky, jakoby se nikdy nesetkal s hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem ve strojovně noci... Byla jsem... pobavená :-) (09.06.2012)

Nějak takhle bych si to moc nepředstavoval. Z těch básní jsem sice celé četl jen Kvílení a ze zbytků jen sem tam nějaké úryvky, ale kdybych měl styl beat generation převést na plátno, tak to určitě nebude tak doslovné jako tady. Na těch animovaných pasážích je to dost vidět - vnímání básní je sice u každého subjektivní, nicméně tu nejznámější, Kvílení, zde pocitově pojali úplně mimo to co jsem z ní cítil já. Dost mi vadí ale taky to, že když je to celé o životě Allana Ginsberga (který psal tak, jak psal), tak bych to čekal experimentálněji podané, ale tady se všechny zajímavé nápady buď vyčerpají ze začátku a nebo se rychle omrzí a zbytek filmu je poměrně standardně (a poněkud nezajímavě) natočený. A do toho všeho tu máme očekávatelnou myšlenku o tvůrčí svobodě a snahu beat generation co nejvíc obhájit a udělat z nich skutečný literární klenot, ale ve finále to působí jedině tak povrchně. A to beat generation není nic, co bych obhajoval, ba naopak, měl bych k nim dost výtek, ale zase je zajímavé si o nich číst. Tohle mě ale ve finále zklamalo a to jsem od toho nečekal moc. A ačkoli mám Jamese Franca hodně rád, tady dostal roli, do které se nehodil a buď se do ní nedokázal správně vžít a nebo je to vina režisérů, kteří pořádně nevěděli, jak přesně chtějí Ginsberga představit. Popravdě bych jako správnou možnost viděl spíš tu druhou, vzhledem k tomu, jak vypadá celek a jaké tu jsou stěžejní problémy... 2* (13.01.2022)

Je to těžké s tímhle Kvílením. Na jednu stranu je mi sympatické, že se nejedná jen o další konvenční biografii "narodil se, vyrůstal, byl dole, byl nahoře, zemřel", ale nejsem si na druhou stranu jist, do jaké míry je pak funkční. Co je jisté, že se jedná o jeden z nejukecanějších filmů všech dob, což může být pro někoho, kdo se o tému nezajímá dosti úmorné. Největší devízou pak pro mě jednoznačně zůstala skutečnost, že jsem si po letech Kvílení připomněl a jako tradičně zjistil, že mi dnes dalo víc, než v dobách pubertálního vzdoru, kdy jsem jej vyznával. (13.02.2011)