Kvílení

Za rok 2010 povazujem za najlepsi film Jamesa Franca 127 hodin. To bol fakt surovy a tvrdy survival film. Bohuzial vsak natocil aj tuto zlataninu. Jedine co som pochopil bolo to, ze ide o rozbor basne Ginsberga a o sudny proces. Franco ma tymto sklamal, je tu kopa nudy, ba co je este horsie, uchylnosti. A ja uchylarny otvorene nenavidim. Som za kazdu saleninu /odtal potal/ ale ovorene nenavidim uchylne veci. A tu ich je kopa. Plus dialogy, u ktorych som si nie isty, ci im samotny Franco vobec rozumel. 5 % (12.04.2014)

Máme tu první čtení titulní básně autorem, stejným hlasem (samozřejmě s odlišnou intonací) podbarvenou animovanou podobu, soudní líčení s vydavatelem obviněným z šíření obscénní literatury, dva roky později uskutečněný rozhovor s autorem básně a ve formě flashbacků vizualizované jeho vzpomínky. Vše samo o sobě perfektní (hlavně animace a výkon Jamese Franca jsou špičkové), ale střídání těchto pasáží se spíš ruší než umocňuje. Nemá to rytmus té básně ani její buřičství. Vznikl film o literárním dílu, ale jakoby k němu autoři nenašli klíč. (07.02.2011)

Film je sice o Ginsbergovi, ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti je o cenzuře, svobodě a umění. Soudní proces by u mě chvílemi vyvolával záchvaty smíchu, kdyby se nebojovalo o svobodu slova a projevu. ,,Co tím chtěl říci?" ,,Promiňte, ale poezii nemůžete překládat do prózy, tak to nefunguje." A ta slepice, co tři roky přepisovala Fausta a s Kvílením moc času neztrácela, jelikož hned poznala, že nemá hodnotu. Žalobce představoval tu část rádoby prudérní společnosti, co křičí o morálce, a doma sjíždí porno, co horuje za rodinu, a na každém rohu má milenku. Přetvářka, faleš a snaha rozkazovat druhým. Když nějaký blb nepochopí knihu, pak je třeba ji zakázat. Že by se měl raději zakázat onen blb, je více než zřejmé. Samotná báseň vytváří ve snímku jen jakési křoví, kulisu pro závažné myšlenky o společnosti. Jistě, oprávněná obžaloba kapitalismu (jak se ukazuje, je pořád stejně prohnilý jako komunismus) a touha po volnosti, po nespoutaném životě prolínají celým filmem, avšak nakonec se vše smrskává do onoho záhadného slova - SVOBODA. (21.05.2013)

Vždycky jsem si chtěla přečíst Ginsbergovo Kvílení, ale znáte to, jedno pro druhý... tak proč nevyužít příležitost a nenechat si dílo předložit v podobě téměř autorské? Lze se domnívat, že tvůrci byli dílu schopni porozumět natolik, že mohli předat dál a zřejmě udělali, co mohli - od výběru Jamese Franca, přes hrané čb pasáže míchané s dokumentárním stylem v barvě, dobové záběry, fantasmagorické animace, atmosférický piano doprovod až po přednes poezie samotné - to vše vcucne diváka do víru básníkova pološílenství, i když v momentech, kdy je už už navázáno tenké pouto pochopení, dochází k jeho zpřetrhání soudními humoreskami, kde se zástupci světa rozumných navzájem ubíjejí argumenty o formálních hranicích obscénnosti v literatuře - nejspíš pro zachování zdravého odstupu, ale rozhodně i pro složku zábavnou, a to hlavně ve chvílích, kdy žalobce ironickým tónem předčítá kontroverzní úseky a vyžaduje racionální vysvětlivky, jakoby se nikdy nesetkal s hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem ve strojovně noci... Byla jsem... pobavená :-) (09.06.2012)

Žel Ginsbergem dosud nepolíben, a ano, mluvím o poezii, nemohu nic než kvitovat, že tvůrci byla zvolena forma, jež byla zvolena. Ono být Kvílení, jakožto to filmové, jen barvičkami a pohybem oživenou básní, nenabyl bych dojmu, jehož jsem nabyl. To s recitací a soudním přelíčením střídající se interview, kde A. G. vzpomíná a ozřejmuje své vize mi vážně bylo nutností, bez kteréžto bych nechápal, respektive bez kteréžto bych nebyl zasažen tak, kterak jsem byl zasažen. Proč? Zkrátka bych si pro sebe neinterpretoval Kvílení jako film o Ginsbergovi - muži, který de facto nechtěl nic víc a nic miň než psát upřímně, jak to cítí, a totéž požadoval na svých současnících a na generaci, jež přijde po něm, protože z upřímnosti se rodí velká literatura -, nýbrž spíš jako dílo o nikdy končícím (že, šéfe!) boji za svobodu slova a projevu, a to by bylo ku škodě samotnému filmu, jelikož filmů na toto téma je hafo a jsou i silnější. Takto, měl jsem tu čest s biografií, jejíž sledování pro měl bylo zážitkem minimálně srovnatelným s Gondryho "vysokým mužem". Nejde jinak! 95% (15.10.2015)